Čankajšek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Čárka.
m odkazy
Řádek 40:
'''Čankajšek''' ({{Čínsky|tradiční= 蔣介石 |zjednodušené= 蒋介石 |pchin-jin= Jiǎng​ Jiè​shí |český přepis= Ťiang Ťie-š’}}; [[31. říjen|31. října]] [[1887]], Si-kchou, asi 180 km jižně od [[Šanghaj]]e – [[5. duben|5. dubna]] [[1975]], [[Tchaj-pej]], Tchaj-wan), byl čínský voják a nacionalistický politik, vůdce Národní strany ([[Kuomintang]], KMT) a prezident [[Čínská republika|Čínské republiky]]. Pocházel ze zámožné obchodnické rodiny, studoval na japonské vojenské akademii a zúčastnil se Xinhajské revoluce, která roku 1912 nastolila čínskou republiku. Jako úspěšný velitel a energický až bezohledný vůdce se snažil vybudovat silný čínský stát, nezávislý na velmocích.
 
Zprvu byl jako „Rudý generál“ podporován Sověty i Německem a během [[Druhá čínsko-japonská válka|druhé čínsko-japonské války]] se houževnatě bránil proti Japoncům, ale zároveň se snažil potlačit čínské komunisty. Od [[Útok na Pearl Harbor|útoku na Pearl Harbour]] roku 1941 stál na straně spojenců, ale během občanské války v letech 1945–1948 ho [[Mao Ce-tung]] přes významnou podporu [[Spojené státy americké|Spojených států]] vytlačil z čínské pevniny. Roku 1948 odletěl na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]] (dříve Formosa), kde s podporou dalších exulantů založil [[Čínská republika|Čínskou republiku]] (ROC) a do své smrti byl jejím prezidentem.
 
Na prudké a často nečekané změny vnitřní i zahraniční politické situace reagoval střídáním spojenců, což mu mnozí vytýkali jako vadu charakteru. Oslabenou a rozháranou Čínu počátku 20. století se mu však podařilo začít modernizovat a politicky sjednotit, i když na krátkou dobu. Do politiky vstoupil jako revoluční demokrat, postupně však usoudil, že demokracii západního typu nelze v Číně uskutečnit a sovětský systém odmítal. Jako autoritativní vůdce tvrdě potlačoval různá povstání, zároveň však ostře vystupoval proti kapitalistům. Musel bojovat na několika frontách a v zemi, unavené válkou, nakonec ztratil podporu, zejména u venkovského obyvatelstva. V závěru života položil pevné základy tchajwanského hospodářského zázraku, a i když vládl jako diktátor, připravil zemi na přechod k demokracii.