Caudillismus 19. století působil v podmínkách vzniku a budování nových státních celků a národních identit. Autorita tehdejších caudillů vycházela především z chaotické situace, ve které moc státu fakticky neexistovala a moc byla často kontrolovánav lokálněrukou ozbrojenýmilokálních ozbrojených skupinamiskupin pod vedením caudillů. Řada z těchto lokálních nebo regionálních caudillů,alevšak uspěla i v celonárodní politice.
Například Argentinec [[Juan Manuel Rosas]] působil jako guvernér provincie Buenos Aires v letech 1829–1832 a 1835–1852 a významně přispěl k unifikaci Argentiny. Přesto, žePřestože oficiálně hlásal [[federalismus]] jako administrativně-politický princip organizace země, prakticky vykonával politiku [[Centralismus|centralizace]]. Především v letech 1835–1852 byl jeho režim postaven na principu despotického vykonávání moci a omezování politické opozice. K udržováni moci využíval také milice zv. Mazorcas, které užíval k likvidaci (někdy i fyzické) protivníků. Nelze si nevšimnout některých lidových prvků v Rosasově politickémpolitické stylizovánípropagandě. Často se nechal prezentovat jako „muž z lidu“. Rosas však pocházel z bohaté rodiny, vlastnící rozsáhlé statky s dobytkem v provincii Rio de la Plata, avšak v mládí utekl z domova a začal sám podnikat v oblasti soleného masa. Záhy nakoupil rozsáhlé statky a získal si podporu a respekt argentinských [[gauchos]] (honáků dobytka), ze kterých postavil svůj prvním vojenský regiment v době bojů za nezávislost (1820). Vedle gauchů se Rosas opíral také o katolickou církev (v roce 1836 pozval jezuity zpět do Argentiny).
[[José Gaspar Rodriguez de Francia]] (1766–1840) získal dominantní postavení v rodné Paraguayi hned v době bojů za nezávislost od roku 1811 (roku 1816 se prohlásil doživotním diktátorem Republiky Paraguay) a zemi vládl až do roku 1840. Na rozdíl od Rosase či mexického současníka generála Santa Anny, byl de Francia vzdělaným politikem (obdržel doktorát z teologie) a obdivovatelem [[Jean-Jacques Rousseau|J. J. Rousseaua]] a francouzského [[osvícenství]]. V rámci své politiky se snažil dosáhnout stavu popsaného v Rousseauvě ''Společenské smlouvě'', a důsledkemv důsledku toho Paraguay postupně ekonomicky a politicky zcela izoloval a zavedl autarkní a samozásobovací systém tzv. estancii vlasti, které se přeorientovaly na produkci obilí a dobytka. De Fracia zakázal politickou opozici a snažil se dostat pozemkové vlastnictví pod kontrolu státu. V roce 1824 zabavil majetek klášterů a v roce 1826 majetek poloviny [[Latifundie|latifundií]] v zemi. Svou moc často udržoval za použití perzekuce a násilí.
