Vdova: Porovnání verzí

'''Vdova''' je označení ženy, jížkteré zemřel manžel,. '''vdovecVdovec''' je označení pro muže, jemužkterému zemřela manželka. Ovdovělých žen je obecně více než vdovců - mužů, neboťprotože ženy se průměrně dožívají vyššího věku a obvykle také bývají při sňatku mladší než muži. Výraz ''vdovec'' je zřejmě novější a jeho postavení nikdy nebylo tak problematické. Ovdovění se i dnes uvádí jako údaj o rodinném stavu, ve.

Ve starších společnostech, kdekdy starostse staral o obživu padalarodiny hlavněpředevším na mužemuž, měl však stavstatus vdovy daleko vážnějšízávážnější společenské důsledky.

České slovo „vdova“ má paralely ve všech slovanských jazycích,. odvozujeOdvozuje se od praslovanského slova ''vydova'', akteré tovzniklo odvozením od staroindického ''vidhevá''. To Je možná souvisísouvislost s&nbsp;indickým ''vidhú ('', ten, kdo něco ztratil).<ref>V. Machek, ''Etymologický slovník''. Praha 1971, str. 680).</ref>

Postavení vdovy a jejích dětí – ([[sirotek|sirotků]] –) bylo ve starších zemědělských společnostech mimořádně obtížné, protože. ztrátaZtráta muže znamenala takévětšinou ztrátu obživy a často i majetku. Extrémní příklad představuje indický obyčej ''[[Satí (obřad)|satí]]'', kdy sebyla vdova při pohřbu svého muže dala upálitupálena s&nbsp;ním. Je pravděpodobné, že se tento obyčej v&nbsp;dávných dobách praktikoval i jinde,. a vV&nbsp;Indii byl zakázán teprve v&nbsp;19.&nbsp;století. Zato obyčejObyčej truchlení se i v&nbsp;českých zemích dodržoval až do počátku 20.&nbsp;století a, týkal se například černého oblečení a různých dalších omezení, jak o&nbsp;nich hovoří například "Babička" [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].

Už sumerští a starobabylonští panovníci se naproti tomu na svých pomnících chlubili, že za jejich vlády „bohatý„''bohatý nečinil bezpráví sirotě, mocný neubližoval vdově“vdově''“ (Gudeova socha).<ref>J. Klíma, ''Nejstarší zákony lidstva''. Praha 1979, str. 105.</ref> Povinnost ochrany „bezdomovců, vdov a sirotků“ se velmi často připomíná v [[Bible|Bibli]], například „Buď proklet, kdo převrací právo bezdomovce, sirotka a vdovy" (Dt 27, 19) nebo „Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné“ (1Tm 5, 3).

Jiný společenský problém představovaly mladé vdovy po padlých bojovnících v&nbsp;raném středověku. Byly často v&nbsp;mladém věku a měly dobré konexe, takže panovníkům často dělaly starosti. V&nbsp;10.&nbsp;a 11.&nbsp;století proto vznikaly „vdovské“ kláštery, což byla patrně i funkce [[klášter svatého Jiří (Praha)|kláštera svatého Jiří]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Postavení vdov se zlepšilo ve městech, kde mohly převzít živnost svého manžela a někdy se dokonce mohly stát členkami [[cech]]ů. Šlechtické ženy měly v pozdním středověku a v novověku právo na „obvěnění“ – podíl vdovy na majetku po zemřelém manželovi. V&nbsp;poslední době{{kdy?}} (viz [[Registrované partnerství v Česku|registrované partnerství]]) byli ovdovělým postaveni na roveň i pozůstalí registrovaní partneři.^Zdroj?

V&nbsp;prosinci 2010 pobíralo v&nbsp;ČR vdovský důchod 579 tisíc000 žen v průměrném věku 57 let a 95 tisíc000 mužů (14 % ovdovělých) v&nbsp;průměrném věku 53 let.<ref>http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/3202-10, tab. 4. </ref> V&nbsp;roce 1990 bylo ve Francii 3,26 milionu vdov proti 633 tisícům000 vdovců (16,3 % ovdovělých), čili zhruba poměr 5:1.<ref>D. a M. Frémy, ''Encyclopédie Quid''. Paris 2001, str. 1577c. </ref> Poměr byl ještě větší po válkách, například v&nbsp;SSSR a v&nbsp;Německu po roce 1945.

V ději komické opery [[Bedřich Smetana|B. Smetany]] „[[Dvě vdovy]]“ z roku 1874 je zachycen obyčej truchlení i způsoby, jakjeho je ukončitukončení. Opereta [[Franz Lehár|F. Lehára]] „Veselá vdova“ z roku 1905 představuje bohatou vdovu jako žádoucí„dobrou „partii“partii“.

* V typografii jepojem „vdova“ označuje poslední řádek odstavce, který přetekl na následující stránku. Naopak „sirotek“ je první řádek odstavce, který je zároveň posledním řádkem na stránce.

* „Slaměný vdovec“ je ženatý muž, který je přechodně doma sám abez může předstírat, že je vdovecmanželky.