Lafcadio Hearn: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: doplnění referencí; kosmetické úpravy
m typo
Řádek 8:
V 19 letech byl tedy poslán do [[Spojené státy americké|Spojených států]]. Finančně pomoci mu tam měli příbuzní manžela jeho tety, kteří žili v Cincinnati, avšak ti to odmítli a Lefcadio se ocitl zcela bez prostředků. Pracoval ve stájích a skladištích, později v tiskárně socialisty Henry Watkina, který ho vedl k četbě utopických socialistů (Fourier, Dixon, Noyes), byť Hearn sám sebe později označoval spíše za liberála v duchu učení Herberta Spencera.
 
V letech 1872-18751872–1875 pracoval jako novnář pro ''Cincinnati Daily Enquirer'', kam psal hlavně zprávy o zločinech. V roce 1874 začal vydávat s přítelem a budoucím malířem Henry Farnym satirický časopis ''Ye Giglampz''. Vyšlo devět čísel. Ve stejném roce, ve svých 23 letech, se oženil s černošskou dívkou. Tento sňatek odporující tehdejším zákonům a některé jeho protináboženské výpady v časopise ''Ye Giglampz'' vedly k tomu, že byl z Enquireru propuštěn. Přešel tedy do konkurenčního listu ''The Cincinnati Commercial''. Jako jeden z mála novinářů té doby věnoval pozornost i černošské komunitě a kultuře, zajímal se především o lidové písně Afroameričanů. Zájem o folklór ho už nikdy neopustil.
 
Po rozvodu se svou ženou se rozhodl Cincinnati opustit a odešel do [[New Orleans]]u. Zde žil deset let, psal pro nejprve zdejší noviny ''Daily City Itema'', později pro ''Times Democrat'' a ''Harper's Weekly''. Začal se více věnovat kulturním tématům, psal hlavně recenze. Krom psaní též vytvářel dřevoryty jako ilustrace. Jeho texty o New Orleans byly shrnuty do několika knih, které mají velkou cenu pro americkou historiografii a kulturní antropologii, neboť Hearn se věnoval též opomíjeným tématům národnostních menšin a přistěhovalců a jejich každodenního života (kuchyně, zvyky, úsloví). Jeho článek o Filipíncích z roku 1883 je kupříkladu vůbec nejstarší písemnou zmínkou o této komunitě v USA. Někdy byl ovšem kritizován, že přeháněl, když New Orleans popisoval hlavně jako exotické a tajemné místo.
Řádek 14:
Roku 1887 ho ''Harper's Weekly'' vyslal do [[Karibik]]u jako korespondenta. Strávil dva roky na [[Martinik]]u. Své zážitky popsal ve dvou knihách (''Two Years in the French West Indies and Youma'' a ''The Story of a West-Indian Slave'').
 
Roku 1890 byl vyslán na další novinářskou misi, tentokrát do Japonska. Noviny ho sice přestalipřestaly brzy platit, ale on se rozhodl v Japonsku, které ho okouzlilo, zůstat. Získal práci na střední škole v [[Matsue]]. Zde se oženil s dívkou z místní samurajské rodiny Koizumi Setsuovou. Roku 1894 vydal knihu ''Glimpses of Unfamiliar Japan'' a začal pracovat pro anglicky psané noviny ''Kobe Chronicle''. Roku 1896 získal japonské občanství a s tím nové jméno Koizumi Yakumo. Dokonce přijal i [[buddhismus]], navzdory svému dřívějšímu protináboženskému zaujetí. V roce 1896 též začal učit anglickou literaturu na Tokijské císařské univerzitě. Působil zde až do roku 1903, kdy byl jmenován profesorem na [[Univerzita Waseda|Univerzitě Waseda]]. Krátce na to, roku 1904, však zemřel. Brzy poté vyšla jeho nejslavnější kniha, sbírka lidových pověstí ''Kwaidan''.
 
Jeho práce o Japonsku a japonském buddhismu se staly v Evropě velmi populární zejména po světové výstavě roku 1900, kdy v Evropě vznikla módní vlna zájmu o japonskou kulturu.