Polyxena z Lobkovic: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
Doplnění v úvodu a doplnění odstavce Původ a dětství značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 25:
| isbn =
| strany = 105–114
}}</ref> ([[1566]] – [[24. květen|24. května]] [[1642]] [[Praha]]) byla
Její oficiální jméno v době přijímání knížecího titulu znělo „Polyxena z Boží milosti kněžna z Lobkovic, rozená z Pernštejna, paní na Roudnici".
== Původ a dětství ==
Narodila se jako devátý potomek dvorního štolby [[Vratislav II. z Pernštejna|Vratislava II. z Pernštejna]] (1530 – 1582) řečeného ''„Nádherný“'', a jeho manželky [[Marie Manrique de Lara y Mendoza]] (1534 - 16. únor 1608). Otec Polyxeny Vratislav II. z Pernštejna pocházel z rodiny Jana IV. z Pernštejna a Hedviky ze Šelmberku. Několik měsíců po narození Polyxeny, byl její otec jmenován nejvyšším kancléřem Království českého a tento zemský úřad si udržel až do své smrti v roce 1582. Jeho dvorská kariéra byla znamenitá - z původní pozice komorníka a dvorního štolby se vypracoval na nejvyšší úřad v Českém království a stal se později i držitelem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna.]]
Matka Polyxeny byla španělská šlechtična ze starého rodu Hurtado de Mendoza, jež se mísila s krví kastilského královského rodu. Před příchodem do Čech byla dvorní dáma na dvoře španělských Habsburků. Na dvoře se Maria Manrique seznámila i s mladší sestrou své paní - Janou Španělskou (1535 – 1573), tetou Rudolfa II., která ji byla věkově bližší. Toto mladá žena, díky svému přátelství s Ignácem z Loyoly (1491 – 1556), ovlivní pozdější Mariinu náklonnost k jezuitskému řádu, což se promítne ve striktní katolické výchově Polyxeny a jejích sourozenců. Vratislav trávil mnoho času na cestách a u dvora ve Vídni, nechával manželku samotnou, ta nezvládala vedení domácnosti, kde se míchalo služebnictvo české a španělské. Problémem pro Marii byla čeština. Jazyková bariéra v komunikaci se služebnictvem i českou aristokracií stěžuje správu panství. Kupuje si drahé knihy, které si nechává dovážet přímo ze zemí Koruny španělské. Utrácí za nákladné šaty od španělských krejčí z bohatě zdobených a těžkých látek z důvodu reprezentace. Již v roce 1560 v důsledku špatného hospodaření Vratislava a jeho náročné ženy přišli o téměř všechen majetek. Přišli o panství Třebíčské a Židlochovické. Ačkoliv oba jeho bratři předčasně zemřeli (Jaroslav ve dvaatřiceti a Vojtěch v devětadvaceti) a on získal jejich podíly, přesto to nestačilo. V roce 1565 musel nechat zastavit rodinné stříbro a šperky u vídeňských židů. Žijí v podnájmu na zámku v Litomyšli. V roce 1567 získal Vratislav od císaře prodloužení nájemní smlouvy na užívání panství Litomyšl na dalších dvacet let, což zaručilo, že je věřitelé nemohli vystěhovat.
Vratislav byl první obětí fenoménu tzv.“nepřítomného statkářství“. Statky (myšleno veškerý majetek, nikoliv jen zemědělský) začínaly být opuštěny svými majiteli a spravovali je cizí lidé – správci. „''Během jedné generace se ze šikovných a užitečných feudálních hospodářů stala dobře vychovaná, ale docela neužitečná kasta povalečů u dvora“ Henrik Willem Van Loon, Dějiny lidstva'' [[Soubor:Alonso Sanchez Coello 12.jpg|náhled|150px|Malá Polyxena z Lobkovic se svou matkou Marií de Manrique de Lara y Mendoza]]
== Paní z Rožmberka a paní z Lobkovic ==
Roku 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], jenž tehdy zastával úřad nejvyššího purkrabí a byl asi o třicet let starší. Stala se jeho čtvrtou a poslední manželkou. Díky manželství se vznešeným a bohatým Rožmberkem mohla zažívat ''„přerod z bystré a krásné dívky v pozoruhodnou, cílevědomou dámu, oplývající šarmem a společenskou ctižádostí“''<ref>{{Citace monografie
| |||