Volební právo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: vrácení zpět
malá úprava
Řádek 11:
Volba přitom může být ''přímá'', pokud voliči volí přímo jednoho z uchazečů o funkci, anebo ''nepřímá'', pokud vybírají volitele, kteří teprve provedou vlastní volbu. Přímá volba se používá například při volbách českých prezidentů.
 
== Historie českého volebního práva od 19. století ==
Volební právo nebylo na českém území až do roku [[1919]] rovné. V 19. století se volilo dle volebních [[Kurie (volby)|kurií]], do nichž byli občané děleni dle jejich majetku a zároveň i poměr hlasů z těchto kurií nebyl stejný, neboť váha hlasu občana z první kurie měla vyšší hodnotu než občana spadajícího do kurie páté. Do roku [[1896]] byli takto ''občané děleni do čtyř kurií'', a to kurie velkostatkářské, kurie obchodních měst, kurie obchodních a živnostenských komor a kurie venkovských obcí. Z volebního práva byly v této době vyloučeny ženy (vyjma první, velkostatkářské kurie), příslušníci [[ozbrojené síly|ozbrojených sil]] a dělnictvo.
 
Díky ''Taaffeho novele'' z roku [[1882]] se snižujesnížil [[volební cenzus|volební census]] v městské (druhé) a také venkovské (čtvrté) kurii. Díky této novele také Němci ztrácejíztratili své vedoucí postavení.
 
Roku [[1896]] se ''reformou [[Kazimír Felix Badeni|hraběte Badeniho]]'' k současným čtyřem zavádízavedla ještě pátá volební kurie, do které spadali všichni muži – občané starší 24 let.
 
Roku [[1907]] byl kuriální systém zrušen a zaveden systém jedinovolby do Poslanecké sněmovny Říšské rady, čímž bylo zavedeno všeobecné, rovné a tajné volební právo pro muže. Území bylo poté rozděleno na volební okresy, kde byl pro každý okres volen jeden poslanec (vyjma Haliče[[Halič]]e, zde byli voleni poslanci dva). Aktivní volební právo k volbě poslance má tedy každý dospělý muž starší 24 let, který má rakouské státní občanství a volební právo mu nebylo odebráno a který bydlí místě volby minimálně rok. Volen mohl být každý, kdo mohl volit a zároveň byl starší 30 let.
 
Všeobecné rovné právo tak, jak ho známe dnes, bylo zavedeno až po vzniku Československé republiky.
 
V ''[[Ústavní listina Československé republiky|Ústavě ČSR]] z roku [[1920]]'' bylo zakotveno všeobecné, přímé, rovné a tajné volební právo (vizPodle § 8 Ústavy: ''[[Poslanecká sněmovna|Sněmovna poslanecká]] má 300 členů, kteří se volí podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího podle zásady poměrného zastoupení''. aA podle §13 Ústavy13: ''[[Senát]] má 150 členů, kteří se volí podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího podle zásady poměrného zastoupení.''). Aktivní volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny majíměli tehdy občané starší 21 let a do Senátu starší 26 let. Pasivní volební právo (právo být volen) do Poslanecké sněmovny majíměli občané starší 30 let a do Senátu starší 45 let věku.
 
'''Volební právo v [[obec|obcích''']] bylo upraveno Volebním„řádem řádemvolení v obcích republiky ČeskoslovenskéČeskoslovenské“ (č. 75/[[1919]] Sb.), kde aktivní volební právo bylo podmíněno věkem občana minimálně 21 let a zároveň domovským právem k obci trvajícím alespoň 3 měsíce. Pasivní volební právo bylo podmíněno minimálním věkem 26 let, volební povinností občana a povinností přijmout volbu, zároveň musí v obci alespoň 1 rok bydlet.
 
== Související články ==