Britské Somálsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 178.255.168.32 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Silesianus značka: rychlé vrácení zpět |
m typografie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 43:
| zánik =
}}
'''Britské Somálsko''' ({{Vjazyce2|en|''British Somaliland''}}) byla [[britské kolonie|britská kolonie]] (formálně [[protektorát]]) v letech [[1884]] až [[1960]], (s výjimkou
== Vznik britského protektorátu ==
[[Soubor:Africa 1909, Edward Hertslet (Horn of Africa, detail).jpg|náhled|vlevo|Mapa východní Afriky kolem roku 1900]]
Území [[Africký roh|Afrického rohu]] a Somálska bylo ke konci 19. století kolonizováno několika evropskými koloniálními mocnostmi, především [[Spojené království|Velkou Británií]], [[Itálie|Itálií]] a [[Francie|Francií]]. Ještě před podrobením území severního Somálska Brity ovládala toto území [[Osmanská říše]] a [[Egypt]]. Britská přítomnost v Somálsku byla motivována především snahou zabezpečit vjezd do Rudého moře (na protější straně drželi strategický důležitý přístav [[Aden]]) a také získat zázemí v oblasti Afrického rohu. Praktický význam nové državy byl však prostý
== Itálie začíná být hrozbou ==
Řádek 57:
Příležitost přišla během [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Východoafrický místokrál [[Amedeo Savojský|Amedeo, vévoda z Aosty]] rozhodl obsadit pro vylepšení vlastní obrany britské Somálsko, jelikož byla Británie oslabená [[Druhá světová válka v Africe|válkou v severní Africe]]. Navíc obranu této malé kolonie zastával tzv. [[Somálský velbloudí sbor]], což byla vzdor honosnému názvu jednotka o síle pěšího praporu složená z místních odvedenců. Nepřekvapí, že velitel tohoto sboru, důstojník námořní pěchoty A. R. Charter měl hodnost pouhého podplukovníka.
Velitel britských sil na Středním Východě generál [[Archibald Wavell]] si byl vědom neudržitelnosti britského Somálska v tváří tvář početné armádě vévody z Aosty, nicméně zastával názor, že žádné britské území by nemělo být vydáno úplně bez boje (v čemž si vzácně rozuměl s [[Winston Churchill|Winstonem Churchillem]] s kterým měl jinak neustále rozpory). Britové zkrátka do předem ztracené bitvy vyslaly dostupné zálohy
Charter věděl, že případná invaze italských vojsk bude namířena na přístav [[Berbera]], hlavní středisko kolonie. Nejkratší a nejrychlejší cesta vedla přes soutěsku [[Tug Argan]], kde Charter umístil prakticky veškeré své obranné síly, umístil na pahorcích dvě protiletadlová děla, vybudoval kulometná hnízda a pár set metrů ostnatého metru na zátarasy. Nyní již vše záleželo na odolnosti obránců.
Řádek 63:
První italské oddíly překročily hranici [[3. srpen|3. srpna]] [[1940]]. Pod velením generálporučíka [[Guglielmo Nasi|Guglielma Nasiho]] se armáda čítající 23 praporů koloniální pěchoty za podpory 21 baterií polního dělostřelectva, roty středních a roty lehkých tanků a 57 letounů rozdělila na tři kolony. První mířila k moři, aby od sebe odřízla britské a francouzské Somálsko. Britové neměli síly ani prostředky je zastavit, takže tato kolona dosáhla již za dva dny přístavní městečko [[Zeila]]. Jak Charter správně předpokládal, hlavní kolona vedená generálmajorem de Simonem postupovala na Tug Argan krytá třetí kolonou vojsk.
Po třídenním postupu přerušil de Simone na dva dny postup, aby pokračoval tentokrát s podporou středních tanků. Wavell vyslal do Somálska brigádního generála [[Alfred Reade Godwin-Austen|A. R. Godwin-Austena]], dosavadního velitele britských jednotek v Palestině, aby převzal velení obrany a zároveň naplánoval evakuaci britských sil do Adenu. Godwin-Austen převzal velení [[11. srpen|11. srpna]] [[1940]], v době kdy Italové zahájili rozhodující útok. Po třech dnech urputných bojů, při kterých se vyznamenali příslušníci velbloudího sboru a praporu The Black Watch, bylo jasné, že se obrana brzy zhroutí a Godwin-Austen dostal povolení k evakuaci. 15. srpna italská vojska definitivně zlomila poslední ohniska odporu a zahájila postup na Berberu. Zatímco vybrané jednotky postup zdržovaly na narychlo zbudovaných pozicích 50 a 30 km od přístavu, v Berbeře probíhala horečná evakuace jak vojáků, tak civilního obyvatelstva. Celkem bylo ve dnech 15.
Britské ztráty po dvou týdnech bojů byly 260 padlých, raněných a nezvěstných. Celkové italské ztráty činily 2052 mužů. Tak vysokou cenu zaplatila italská armáda za své jediné vítězství v roce [[1940]].
|