Ústup ledovců od roku 1850: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné jazykové úpravy
drobné jazykové úpravy
Řádek 38:
 
==== Evropa ====
Ve Francii je všech šest hlavních ledovců na ústupu. Na [[Mont Blanc|Mont Blancu]], nejvyšší hoře Alp, ustoupil [[ledovec Argentière]] od roku 1870 o&nbsp;1150 metrů.<ref>{{Citace monografie|příjmení=White|jméno=Christopher|titul=The Melting World: A Journey Across America's Vanishing Glaciers|datum vydání=September 3, 2013|vydavatel=St. Martin's Press|isbn=978-0312546281|strany=133|url=https://books.google.com/books?id=6Xs3AAAAQBAJ&pg=PA133}}</ref> Na ústupu jsou také další ledovce Mont Blancu včetně [[Mer de Glace]], který je s&nbsp;12 kilometry nejdelším ledovcem ve Francii a který ustoupil o&nbsp;500 metrů mezi lety 1994 a 2008 ustoupil o&nbsp;500 metrů.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Fort|jméno=Monique|titul=Landscapes and Landforms in France|datum vydání=2014|vydavatel=Springer Netherlands|isbn=9789400770218|strany=172|url=https://books.google.com/books?id=ERt_AAAAQBAJ&pg=PA172}}</ref><ref name=pelto4>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Pelto|jméno=Mauri|titul=Mer de Glace, Glacier Retreat-A Receding Sea|url=https://glacierchange.wordpress.com/2010/04/04/mer-de-glace-glacier-retreat-a-receding-sea/|<!--WIRE:nepřevedeno:-->website=From a Glacier's Perspective|datum přístupu=March 1, 2015|datum vydání=April 4, 2010| jazyk=anglicky}}</ref> LedovecOd konce [[Malá doba ledová|Malé doby ledové]] tento ledovec ustoupil celkem o&nbsp;2300 metrů od konce malé doby ledové. V roce 1900 vedl Bossonův ledovec vedl z&nbsp;vrcholu Mont Blancu, z&nbsp;výšky 4807 metrů do nadmořské výšky 1050 metrů. Do roku 2008 ustoupil nejnižšímnejnižší bod tohoto bodemledovce do nadmořské výšky 1400&nbsp;m.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Glacier des Bossons and Glacier de Taconnaz|url=http://www.swisseduc.ch/glaciers/alps/bossons/index-en.html|<!--WIRE:nepřevedeno:-->website=Glaciers Online|vydavatel=Swiss Education|datum přístupu=March 1, 2015|datum vydání=March 7, 2011| jazyk=anglicky}}</ref> Podle výzkumu publikovaném v&nbsp;roce 2019 [[Spolková vysoká technická škola v Curychu|Spolkovou vysokou technickou školou v&nbsp;Curychu]] jsou v&nbsp;důsledku klimatických změn 2/3 ledu v&nbsp;ledovcích Alp odsouzeny k&nbsp;roztání do konce 21. století v&nbsp;důsledku klimatických změn.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = editor
| jméno = Damian Carrington Environment
Řádek 70:
Všechny ledovce v&nbsp;Turecku jsou na ústupu a na jejich čelech vznikají proglaciální jezera, protože ledovce jsou tenké a tají.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=https://www.aa.com.tr/en/environment/glacier-loss-may-cost-political-instability-expert/1636836|titul=Glacier loss may cost political instability: Expert|<!--WIRE:nepřevedeno:-->website=www.aa.com.tr|datum přístupu=2020-04-15| jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|url=https://www.dailysabah.com/environment/2019/07/30/glaciers-melting-faster-in-southeast-turkey-sparking-concerns|titul=Glaciers melting faster in southeast Turkey, sparking concerns|příjmení=sabah|jméno=daily|datum vydání=2019-07-30|<!--WIRE:nepřevedeno:-->website=Daily Sabah|jazyk=en|datum přístupu=2020-04-15}}</ref> Mezi 70. lety 20. století a rokem 2013 ztratily ledovce v&nbsp;Turecku polovinu své rozlohy, a to z&nbsp;25&nbsp;km<sup>2</sup> v&nbsp;70. letech 20. století na 10,85 m<sup>2</sup> v&nbsp;roce 2013. Ze 14 studovaných ledovců pět úplně zmizelo.<ref>{{Citace elektronické monografie |příjmení=Rocchio |jméno=Laura |titul=Turkish glaciers shrink by half |url=https://climate.nasa.gov/news/2304/turkish-glaciers-shrink-by-half/ |vydavatel=NASA |datum přístupu=November 23, 2020 |datum vydání=July 1, 2015| jazyk=anglicky}}</ref>
 
Jiní vědci zjistili, že ledovce napříč Alpami zřejmě ustupují rychleji než před několika desítkami let. V&nbsp;příspěvku publikovaném v&nbsp;roce 2009 na Curyšské univerzitě našla Švýcarská ledovcová služba z&nbsp;89 ledovců 76 ustupujících, 5 stacionárních a 8 přibývajících ve srovnání s&nbsp;místem,se kde bylystavem v&nbsp;roce 1973.<ref name=zurich>{{Citace elektronické monografie|titul=The Swiss Glaciers Glaciological Report (Glacier) No. 125/126|url=http://glaciology.ethz.ch/swiss-glaciers/downloadPubs/glrep_125-126.pdf|vydavatel=University of Zurich|datum přístupu=April 11, 2015|strany=14–17|datum vydání=2009| jazyk=anglicky}}</ref> [[Triftenův ledovec]] měl největší zaznamenaný ústup a ztratil 350&nbsp;m jen mezi roky 2003 a 2005.<ref name=zurich/> [[Aletschský ledovec]] je největší ledovec ve Švýcarsku a je studován od konce 19. století. Mezi lety 1880 a 2009 ustoupil o 2,8&nbsp;km.<ref name=jouvet>{{Citace periodika|příjmení=Jouvet|jméno=Guillaume|autor2=Matthias Huss|autor3=Martin Funk|autor4=Heinz Blatter|titul=Modelling the retreat of Grosser Aletschgletscher, Switzerland, in a changing climate|periodikum=Journal of Glaciology|datum vydání=2011|ročník=57|číslo=206|strany=1033–1045|url=http://www.iac.ethz.ch/doc/publications/jouvet4.pdf|datum přístupu=April 11, 2015|doi=10.3189/002214311798843359|<!--WIRE:nepřevedeno:-->bibcode=2011JGlac..57.1033J| jazyk=anglicky}}</ref> Míra ústupu se navíc zvýšila od roku 1980 o&nbsp;30 %, tedy o&nbsp;800&nbsp;m z&nbsp;celkového ústupu, ke kterému došlo za posledních 20 % časového období.<ref name=jouvet/>
[[Soubor:Morteratsch-_und_Persgletscher.jpg|vlevo|náhled| Ledovce Morteratsch (vpravo) a Pers (vlevo) v&nbsp;roce 2005]]
 
[[Ledovec Morteratsch]] ve Švýcarsku má za sebou jedno z&nbsp;nejdelších období vědeckého studia s&nbsp;každoročním měřením délky ledovce počínaje rokem 1878. Celkový ústup od roku 1878 do roku 1998 byl 2 km s&nbsp;průměrnou roční mírou ústupu přibližně 17&nbsp;m za rok. Tento dlouhodobý průměr byl v&nbsp;posledních letech výrazně překonán, když ledovec ustupoval 30&nbsp;m ročně v&nbsp;období mezi lety 1999 a 2005. Podobně v roce 1980 byla z&nbsp;ledovců v&nbsp;italských Alpách byla asi jen třetina na ústupu, zatímco v&nbsp; roce 1980,1999 zatímcoustupovalo k&nbsp;roku 1999již 89 % těchto ledovců ustupovalo. V&nbsp;roce 2005 italská komise pro ledovce zjistila, že 123 ledovců v&nbsp;Lombardii ustupovalo.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Malinverni|jméno=Eva|jméno2=Claudia |příjmení2=Croci |jméno3=Fabrizio |příjmení3=Sgroi|titul=Glacier Monitoring by Remote Sensing and GIS Techniques in Open Source Environment|url=http://www.eproceedings.org/static/vol07_2/07_2_malinverni1.pdf|vydavatel=EARSeL eProceedings|datum přístupu=April 18, 2015|datum vydání=February 2008| jazyk=anglicky}}</ref> Znáhodněná studieStudie ledovce Sforzellina v&nbsp;italských Alpách ukázala, že míra ústupu v&nbsp;letech 2002 až 2006 byla mnohem vyšší než v&nbsp;předchozích 35&nbsp;letech.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Cannone|jméno=Nicoletta|příjmení2=Diolaiuti|jméno2=G|příjmení3=Guglielmin|jméno3=M|příjmení4=Smiraglia|jméno4=C|titul=Accelerating Climate Change Impacts on Alpine Glacier Forefield Ecosystems in the European Alps|periodikum=Ecological Applications|datum vydání=2008|ročník=18|číslo=3|strany=637–648|url=http://se-server.ethz.ch/staff/af/fi159/C/Ca187.pdf|datum přístupu=April 18, 2015|pmid=18488623|doi=10.1890/07-1188.1|<!--WIRE:nepřevedeno:-->url-status=dead|url archivu=https://web.archive.org/web/20150418222111/http://se-server.ethz.ch/staff/af/fi159/C/Ca187.pdf|datum archivace=April 18, 2015|<!--WIRE:nepřevedeno:-->hdl=11383/16260| jazyk=anglicky}}</ref> Pro studium ledovců nacházejících se v&nbsp;alpské oblasti Lombardie vědci porovnali sérii leteckých a pozemních snímků pořízených od 50. let do počátku 21. století a odvodili, že mezi lety 1954–2003 zde většinou menší ledovce ztratiliztratily více, než polovinu plochy.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Diolaiuti|jméno=Guglielmina|příjmení2=Maragno|jméno2=D.|příjmení3=d'Agata|jméno3=C.|příjmení4=Smiraglia|jméno4=C.|<!--WIRE:nepřevedeno:-->last5=Bocchiola|<!--WIRE:nepřevedeno:-->first5=D.|titul=Glacier retreat and climate change: Documenting the last 50 years of Alpine glacier history from area and geometry changes of Dosdè Piazzi glaciers (Lombardy Alps, Italy)|periodikum=Progress in Physical Geography|datum vydání=April 2011|ročník=35|číslo=2|strany=161–182|doi=10.1177/0309133311399494|<!--WIRE:nepřevedeno:-->s2cid=129844246| jazyk=anglicky}}</ref> Opakované fotografování ledovců v&nbsp;Alpách naznačuje, že od zahájení studií došlo k&nbsp;významnému ústupu.<ref name=swiss1>{{Citace elektronické monografie|titul=Glaciers Online|url=http://www.swisseduc.ch/glaciers/big_melt/index-en.html|vydavatel=Swiss Education|datum přístupu=April 18, 2015| jazyk=anglicky}}</ref>
{{clear}}
Ačkoli alpským ledovcům se dostalo větší pozornosti glaciologů než v&nbsp;jiných oblastech Evropy, výzkum ukazuje, že ledovce na severu Evropy ustupují také. Od konce druhé světové války probíhá na švédském Storglaciären nejdelší nepřetržité měření hmotnostní bilance na světě prováděné výzkumnou stanicí Tarfala. V&nbsp;oblasti [[Kebnekaise]] na severu [[Švédsko|Švédska]] studie 16 ledovců mezi lety 1990 a 2001 zjistila, že 14 ledovců ustupovalo, jeden rostl a jeden byl stabilní.<ref name=wikland>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Wikland|jméno=Maria|příjmení2=Holmlund|jméno2=Per|titul=Swedish Glacier front monitoring program – compilation of data from 1990 to 2001|url=http://www.natgeo.su.se/polopoly_fs/1.53832.1321256483!/trs_annual_report_1999_2001.pdf|vydavatel=Tarfala Research Station, University of Stockholm|datum přístupu=June 28, 2015|místo=Stockholm|strany=37–40|datum vydání=2002| jazyk=anglicky}}</ref> V&nbsp;Norsku se studují ledovce od počátku 19. století a systematické průzkumy se provádějí pravidelně od 90. let 20. století. Vnitrozemské ledovce měly obecně zápornou hmotnostní bilanci, přičemž v&nbsp;průběhu 90.&nbsp;let 20.&nbsp;století pobřežní ledovce vykazovaly pozitivní hmotnostní bilanci a narostly.<ref name=nesje>{{Citace periodika|příjmení=Nesje|jméno=Atle|příjmení2=Bakke|jméno2=Jostein|příjmení3=Dahl|jméno3=Svein Olaf|příjmení4=Lie|jméno4=Øyvind|<!--WIRE:nepřevedeno:-->last5=Matthews|<!--WIRE:nepřevedeno:-->first5=John A.|titul=Norwegian mountain glaciers in the past, present and future|periodikum=Global and Planetary Change|datum vydání=2008|ročník=60|číslo=1|strany=10–27|url=http://www.uio.no/studier/emner/matnat/geofag/GEG2130/h09/Reading%20list/Norwegian%20mountain%20glaciers%20in%20the%20past,%20present%20and%20future.pdf|<!--WIRE:nepřevedeno:-->bibcode=2008GPC....60...10N|doi=10.1016/j.gloplacha.2006.08.004|datum přístupu=2015-05-25|url archivu=https://web.archive.org/web/20161107052354/http://www.uio.no/studier/emner/matnat/geofag/GEG2130/h09/Reading%20list/Norwegian%20mountain%20glaciers%20in%20the%20past,%20present%20and%20future.pdf|datum archivace=2016-11-07|<!--WIRE:nepřevedeno:-->url-status=dead| jazyk=anglicky}}</ref> Nárůst pobřežních ledovců byl přičítán silnému sněžení v&nbsp;období 1989–1995.<ref name=nesje/> Od té doby však snížené sněžení způsobilo, že většina norských ledovců výrazně ustoupila.<ref name=nesje/> Průzkum 31 norských ledovců v&nbsp;roce 2010 naznačil, že 27 bylo na ústupu, jeden se nezměnil a tři narostly.<ref name="norway">{{Citace elektronické monografie