Ústup ledovců od roku 1850: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné jazykové úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
drobné jazykové úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 38:
==== Evropa ====
Ve Francii je všech šest hlavních ledovců na ústupu. Na [[Mont Blanc|Mont Blancu]], nejvyšší hoře Alp, ustoupil [[ledovec Argentière]] od roku 1870 o 1150 metrů.<ref>{{Citace monografie|příjmení=White|jméno=Christopher|titul=The Melting World: A Journey Across America's Vanishing Glaciers|datum vydání=September 3, 2013|vydavatel=St. Martin's Press|isbn=978-0312546281|strany=133|url=https://books.google.com/books?id=6Xs3AAAAQBAJ&pg=PA133}}</ref> Na ústupu jsou také další ledovce Mont Blancu včetně [[Mer de Glace]], který je s 12 kilometry nejdelším ledovcem ve Francii a který
| příjmení = editor
| jméno = Damian Carrington Environment
Řádek 70:
Všechny ledovce v Turecku jsou na ústupu a na jejich čelech vznikají proglaciální jezera, protože ledovce jsou tenké a tají.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=https://www.aa.com.tr/en/environment/glacier-loss-may-cost-political-instability-expert/1636836|titul=Glacier loss may cost political instability: Expert|<!--WIRE:nepřevedeno:-->website=www.aa.com.tr|datum přístupu=2020-04-15| jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|url=https://www.dailysabah.com/environment/2019/07/30/glaciers-melting-faster-in-southeast-turkey-sparking-concerns|titul=Glaciers melting faster in southeast Turkey, sparking concerns|příjmení=sabah|jméno=daily|datum vydání=2019-07-30|<!--WIRE:nepřevedeno:-->website=Daily Sabah|jazyk=en|datum přístupu=2020-04-15}}</ref> Mezi 70. lety 20. století a rokem 2013 ztratily ledovce v Turecku polovinu své rozlohy, a to z 25 km<sup>2</sup> v 70. letech 20. století na 10,85 m<sup>2</sup> v roce 2013. Ze 14 studovaných ledovců pět úplně zmizelo.<ref>{{Citace elektronické monografie |příjmení=Rocchio |jméno=Laura |titul=Turkish glaciers shrink by half |url=https://climate.nasa.gov/news/2304/turkish-glaciers-shrink-by-half/ |vydavatel=NASA |datum přístupu=November 23, 2020 |datum vydání=July 1, 2015| jazyk=anglicky}}</ref>
Jiní vědci zjistili, že ledovce napříč Alpami zřejmě ustupují rychleji než před několika desítkami let. V příspěvku publikovaném v roce 2009 na Curyšské univerzitě našla Švýcarská ledovcová služba z 89 ledovců 76 ustupujících, 5 stacionárních a 8 přibývajících ve srovnání
[[Soubor:Morteratsch-_und_Persgletscher.jpg|vlevo|náhled| Ledovce Morteratsch (vpravo) a Pers (vlevo) v roce 2005]]
[[Ledovec Morteratsch]] ve Švýcarsku má za sebou jedno z nejdelších období vědeckého studia s každoročním měřením délky ledovce počínaje rokem 1878. Celkový ústup od roku 1878 do roku 1998 byl 2 km s průměrnou roční mírou ústupu přibližně 17 m za rok. Tento dlouhodobý průměr byl v posledních letech výrazně překonán, když ledovec ustupoval 30 m ročně v období mezi lety 1999 a 2005. Podobně v roce 1980 byla z ledovců v italských Alpách
{{clear}}
Ačkoli alpským ledovcům se dostalo větší pozornosti glaciologů než v jiných oblastech Evropy, výzkum ukazuje, že ledovce na severu Evropy ustupují také. Od konce druhé světové války probíhá na švédském Storglaciären nejdelší nepřetržité měření hmotnostní bilance na světě prováděné výzkumnou stanicí Tarfala. V oblasti [[Kebnekaise]] na severu [[Švédsko|Švédska]] studie 16 ledovců mezi lety 1990 a 2001 zjistila, že 14 ledovců ustupovalo, jeden rostl a jeden byl stabilní.<ref name=wikland>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Wikland|jméno=Maria|příjmení2=Holmlund|jméno2=Per|titul=Swedish Glacier front monitoring program – compilation of data from 1990 to 2001|url=http://www.natgeo.su.se/polopoly_fs/1.53832.1321256483!/trs_annual_report_1999_2001.pdf|vydavatel=Tarfala Research Station, University of Stockholm|datum přístupu=June 28, 2015|místo=Stockholm|strany=37–40|datum vydání=2002| jazyk=anglicky}}</ref> V Norsku se studují ledovce od počátku 19. století a systematické průzkumy se provádějí pravidelně od 90. let 20. století. Vnitrozemské ledovce měly obecně zápornou hmotnostní bilanci, přičemž v průběhu 90. let 20. století pobřežní ledovce vykazovaly pozitivní hmotnostní bilanci a narostly.<ref name=nesje>{{Citace periodika|příjmení=Nesje|jméno=Atle|příjmení2=Bakke|jméno2=Jostein|příjmení3=Dahl|jméno3=Svein Olaf|příjmení4=Lie|jméno4=Øyvind|<!--WIRE:nepřevedeno:-->last5=Matthews|<!--WIRE:nepřevedeno:-->first5=John A.|titul=Norwegian mountain glaciers in the past, present and future|periodikum=Global and Planetary Change|datum vydání=2008|ročník=60|číslo=1|strany=10–27|url=http://www.uio.no/studier/emner/matnat/geofag/GEG2130/h09/Reading%20list/Norwegian%20mountain%20glaciers%20in%20the%20past,%20present%20and%20future.pdf|<!--WIRE:nepřevedeno:-->bibcode=2008GPC....60...10N|doi=10.1016/j.gloplacha.2006.08.004|datum přístupu=2015-05-25|url archivu=https://web.archive.org/web/20161107052354/http://www.uio.no/studier/emner/matnat/geofag/GEG2130/h09/Reading%20list/Norwegian%20mountain%20glaciers%20in%20the%20past,%20present%20and%20future.pdf|datum archivace=2016-11-07|<!--WIRE:nepřevedeno:-->url-status=dead| jazyk=anglicky}}</ref> Nárůst pobřežních ledovců byl přičítán silnému sněžení v období 1989–1995.<ref name=nesje/> Od té doby však snížené sněžení způsobilo, že většina norských ledovců výrazně ustoupila.<ref name=nesje/> Průzkum 31 norských ledovců v roce 2010 naznačil, že 27 bylo na ústupu, jeden se nezměnil a tři narostly.<ref name="norway">{{Citace elektronické monografie
|