Amoniti: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění citace značka: editace z Vizuálního editoru |
rozšíření, reference, modré odkazy, členění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 28:
** [[Anarcestina]]
}}
'''Amoniti''' jsou skupinou vyhynulých měkkýšů s vnější schránkou, představujících podtřídu '''Ammonoidea''' třídy [[Hlavonožci|hlavonožců]] (Cephalopoda). Evolučně mají blíž k recentním hlavonožcům podtřídy Coleoidea (tj. chobotnicím, sépiím a olihním), než k evolučně starší, dosud však žijící podtřídě Nautiloidea ([[Loděnkovití|loděnky]]).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = | jméno = | titul = Ammonoid Paleobiology: From macroevolution to paleogeography. | url = http://192.168.8.1/html/quicksetup.html | vydavatel = | místo = | datum vydání = | datum přístupu = 2020 }}</ref> První amoniti jsou doloženi ze spodního [[Devon (geologie)|devonu]] (zlíchovské vrstvy, přibl. před 409 mil. let) a poslední druhy zanikly při [[vymírání na konci křídy]] (přibl. před 66 miliony let). Amoniti slouží jako výborné [[vůdčí fosilie]], umožňující spolehlivé geologické datování horninových vrstev podle rodů a druhů, které se v nich nacházejí. Jejich fosilní schránky mají zpravidla planispirální tvar, některé však byly šroubovitě vinuté nebo nevinuté (tzv. heteromorfy).
== Jméno ==
Jméno amonit inspirovala spirální podoba fosilizovaných schránek, jež do jisté míry připomíná hustě vinuté beraní rohy. [[Plinius starší]] (†79 n.l.) nazval tyto zkameněliny ''ammonis cornua'' (rohy Ammónovy), neboť tento egyptský bůh byl zpravidla zpodobován s beraními rohy. Vědecká jména rodů amonitů často končí na ''-ceras'' (κέρας je řecky ''roh'').
== Poznávací znaky ==
Amonity lze rozlišovat podle přepážek (sept), které oddělují jednotlivé komůrky fragmokonu (všechny komůrky kromě poslední), podle švů na spoji přepážek a vnitřní strany schránky a podle sifonové trubice.
=== Septa ===
Septa amonoidů jsou charakteristicky zprohýbaná a v různé míře při pohledu zpředu konvexní (vypouklá), což je odlišuje od sept nautiloidních hlavonožců, která mají jednoduchou konkávní miskovitou stavbu. Topologie přepážek, zejména při okraji, vytváří různé tvary švů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = The Cephalopoda
| periodikum = ucmp.berkeley.edu
| url = https://ucmp.berkeley.edu/taxa/inverts/mollusca/cephalopoda.php
| datum přístupu = 2020-11-30
}}</ref>
=== Tvar švů ===
Zatímco téměř všichni nautiloidi vykazují jednoduše zakřivené švy, amonoidní šev (tj. průsečnice septa s vnitřní stěnou schránky) je různě zprohýbaný, tvořený sedly (ohyby směrem k obývací komůrce) a laloky (ohyby směrem k počáteční komůrce). U amonoidů se rozlišují tři základní typy tvaru švů:
* '''Goniatitový,''' charakteristický pro [[Paleozoikum|prvohorní]], vývojově nejstarší amonoidy (anarcestidy a goniatity): laloky a sedla nejsou dále děleny.
* '''Ceratitový,''' pojmenovaný podle [[Trias|triasového]] rodu Ceratites, připomínající ozubení pily, s členěnými laloky a hladkými sedly. Charakterizuje triasové amonoidy, znovu se však objevuje u [[Křída|křídových]] "pseudoceratitů".
* '''Amonitový''' (u amonitů v užším smyslu): laloky i sedla jsou složitě dále členěny. Tento typ je charakteristický pro [[Jura|jurské]] a křídové amonoidy, vyskytuje se však už od [[Perm|permu]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Habětín
| jméno = Vladimír
| příjmení2 = Knobloch
| jméno2 = Ervín
| titul = Kapesní atlas zkamenělin
| vydání = 1
| vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
| místo = Praha
| rok vydání = 1981
| počet stran = 288
| strany = 156, 216
| isbn =
}}</ref>
=== Sifo ===
U většiny amonoidů je sifo úzká trubice, procházející podél vnějšího (břišního) okraje schránky a spojující komůrky fragmokonu s obývací komorou. tím se liší od všech recentních a většiny fosilních nautiloidů, u nichž sifonová trubice prochází středem komůrek. Nejstarší nautiloidi ze svrchního [[Kambrium|kambria]] a [[Ordovik|ordoviku]] však měli ventrální sifony stejně jako amoniti, často však mnohem větší a vnitřně složitější.
Charakteristická je pro ně zavinutá schránka z [[uhličitan vápenatý|uhličitanu vápenatého]] ve formě [[aragonit]]u. Schránka je rozčleněna přepážkami na komory vyplněné plynem, a slouží i jako hydrostatický orgán. Samotný živočich je usazen v poslední a největší komůrce u ústí. Ústa jsou obklopená věncem ramen. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až několik desítek centimetrů, existovaly však také druhy dosahující obřích rozměrů, jejichž schránka mohla narůst do velikosti přes 2 metry. Dosud největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3 metru, přičemž se předpokládá, že mohly existovat i větší druhy.
| |||