Špičácký tunel: Porovnání verzí

Přidáno 424 bajtů ,  před 1 rokem
odkazy, typo, formulace
m (→‎Odkazy: commonscat v závěrečné sekci)
(odkazy, typo, formulace)
| délka tubusu 1 = 1747
}}
'''Špičácký tunel''' je železniční tunel na [[Železniční trať Plzeň – Klatovy – Železná Ruda|trati Plzeň – Železná Ruda]] v km 7,862–9,610, mezi dnešnímidnešní stanicemizastávkou [[Hojsova Stráž-Brčálník (železniční zastávka)|Hojsova Stráž-Brčálník]] a stanicí [[Špičák (nádraží)|Špičák]] a je jejím největším objektem.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Špičácký (tunel)
| periodikum = Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska
| datum přístupu = 2020-11-27
| ISSN = 2391-4793
}}</ref> Byl postaven v letech 1874–1877, slavnostně otevřen 11. října 1877 a doprava přes něj zahájena 20. října téhož roku. Proražení tunelu bylo nezbytné pro překonání horského pásma [[Šumava|Šumavy]] a přivedení železnice – tehdejší odbočky [[Plzeňsko-březenská dráha|Plzeňsko-březenské dráhy]] do [[Železná Ruda|Železné Rudy]] a její napojení na trať Deggendorf – Železná Ruda. Tunel má délku 1747 m a v době jeho dokončení se jednalo o nejdelší tunel v Rakousko-Uhersku. Až do roku 2007 byl nejdelším železničním tunelem v Česku, poté byl předstižen [[Březenský tunel|Březenským tunelem]], který je o 11 m delší.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Železniční tunel - Špičák - TAGGMANAGER.CZ
| periodikum = m.taggmanager.cz
}}</ref>
 
Velikost a poloha tunelu byly významně ovlivněny volbou tratě, překonávající Šumavu pod sedlem mezi [[Špičák (Železnorudská hornatina)|Špičákem]] a [[Pancíř (Šumava)|Pancířem]] – v úvahu přicházely dvě varianty, jedna s kratším tunelem o délce 890 m (měl ležet severovýchodněji, o něco výše), ale s obtížnější stavbou tratě na vysokých, těžko přístupných odlesněných svazích, v zimě se sněhovými závějemi a také obtížnější údržbou. Proto byla realizována varianta s delším tunelem. Tomu odpovídala i cena 1,800 mil. zlatých (v přepočtu cca 216 milionů Kč).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Špičácký tunel byl 130 let nejdelším železničním tunelem v ČR
| periodikum = www.stavebniklub.cz
}}</ref>
 
Tunel byl ražen převážně ve [[Svor|svorech]] a [[Svorová rula|svorových rulách]], s vložkami [[Grafit|grafitu]], [[Vápenec|dolomitického vápence]] a [[Granit|granitovými]] žilami.  
 
Při stavbě byla používána v tehdejší době dostupná technika, ovšem s velkým podílem ruční práce – např. při vrtání otvorů pro odstřel dynamitem, z důvodu drahé instalace již v úvahu přicházejících strojních vrtaček značky Brandt a také jejich nákladného provozu vzhledem k nedostatku vody pro jejich pohon. Při odstřelu se spotřebovalo na 90 t dynamitu.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
}}</ref>
 
Pro stavbu tunelu byla stanovena doba 30 měsíců, a proto byla práce prováděna celkem ze 6 pracovišť – dvou z portálů a po dalších dvou ze šachet, vyhloubených ve vzdálenosti 650 m od portálů – severní hluboké 127 m  a jižní 112 m.<ref name=":1" /> Pro ražby bylo projektováno jednotné použití [[Anglická tunelovací metoda|anglické tunelovací metody]], spočívající ve vyražení nejprve spodní štoly a potom jejího postupného rozšiřování. Při realizaci však byla vzhledem k rozdílným geologickým podmínkám a vlastnostem hornin tato metoda používána jen při ražbě ze severního portálu, zatímco ostatní ražby byly prováděny [[Rakouská tunelovací metoda|rakouskou tunelovací metodou]] – u této metody byla nejprve vyražena spodní směrová štola, z níž se zálomem přešlo ke stropu, k ražbě horní směrové štoly a z ní se poté razil zbytek profilu, přičemž se pracovalo v několika pasech najednou.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Holek
| jméno = Josef
Tunel byl obezděn pouze částečně, aby se zabránilo padání menších nebo větších kusů hornin, jak to odpovídalo tehdejším požadavkům na bezpečnost provozu tunelových staveb. Podle poměrů v tunelu byla určena volba stavebních materiálů (např. kvádry, lomový kámen) a síla zdí. Z celkové délky tunelu bylo vyzděno 729,2 m, tj. cca 42 %, z toho 509,2 m v plném profilu bez spodní klenby a ve zbývajících úsecích různě vysoké opěrné pilíře a jednostranné pilíře bez kleneb.
 
Na stavbě tunelu se podíleli dělníci z nejrůznějších zemí tehdejšího Rakouska-Uherska (z [[Bosna (historická země)|Bosny]], [[Dalmácie]], [[Chorvatsko|Chorvatska]], [[Tyroly|Tyrol]]). Při stavbě jich několik desítek zahynulo. Pohřbíváni byli na hřbitov [[Barabové|Barabů]], který se nachází asi 100 m za [[Kaple svatého Antonína a svaté Barbory (Železná Ruda)|kapličkou svatého Antonína a svaté Barbory]] (patronky horníků). Kaple, v níž se odehrávaly pohřební obřady dělníků, stojí pod [[Železná Ruda město|železniční zastávkou Železná Ruda město]], při silnici směrem na Špičák a pochází z let 1836–1839.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Špičácký železniční tunel (1747 metrů)
| vydavatel = www.sumavanet.cz