|
| pojem celku 4 = Issam Faroun
| název celku 4 =
| map_caption =
| loc-map = <mapframe text= width=250 height=350 zoom=11 latitude=31.8 longitude=35.18 align=center>
| coordinates = {{coord|31|46|12|N|35|15|52|E|region:PS|display=inline,title}}
[{"type": "ExternalData",
| grid_name = [[Palestine grid|Palestine grid]]
"service": "geoshape",
| grid_position = 174/130
"ids": "Q1218"},
}}
{"type": "Feature",
"geometry": { "type": "Point", "coordinates": [34.314612,35.155184]}
"properties": {
"marker-size": "small",
"marker-color": "#0050d0",
"title": "[[Al-Eizariya]]"
}}]</mapframe>}}
[[File:Augusta VictoriaDSCN4738.JPG|thumb|Panorama města]]
[[File:Muro da Betania.JPG|thumb|Zeď zbudovaná roku Muro da Betania]]
'''Al-Eizariya'''nebo Al-Azariya{{Vjazyce2|ar|العيزرية}} ({{Vjazyce2|gr|Βηθανία}} (''Bethanía''), latinsky ''Augusta Victoria'', česky '''Betánie''', je palestinské město na západním břehu řeky Jordánu v jeruzalémském governorátu. Jméno al-Eizariya odkazuje na novozákonní postavu Lazara z Betánie, kterého podle Janova evangelia v jeho hrobě vzkřísil Ježíš Kristus. Lazarova hrobka je poutním místem křesťanů a památným místem muslimů.
== Dějiny ==
;Starověk
[[File:Augusta VictoriaDSCN4738.JPG|260px|thumb|Panoráma současného města]]
Podle archeologických nálezů bylo místo obýváno nepřetržitě od 6. století před naším letopočtem.<ref>''Archaeological encyclopedia of the Holy Land'', eds. Avraham Negev a Shimon Gibson. Revised edition Continuum New York, 2001</ref> V Novém zákoně je Betánie zaznamenána jako domov sourozenců Marie, Marty a Lazara, stejně jako dům Šimona Malomocného. Uvádí se, že se tam Ježíš ubytoval po svém vstupu do Jeruzaléma. Je možné, že před Nanebevstoupením odcházel od svých učedníků právě z Betánie. Na tuto vesnici se v bibli odkazuje pětkrát: při vzkříšení Lazara, Kristův vjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli začíná poblíž Betánie, Večeře v domě Šimona Malomocného, a den před Nanebevstoupením.
; Středověk
Křižáci sem dorazili během první křížové výpravy roku 1099 a nazývali al-Eizariyu biblickým jménem Betánie. V roce 1138 jeruzalémský král [[Fulko z Anjou]] a královna [[Melisenda Jeruzalémská]] zakoupili od latinského patriarchy Jeruzaléma vesnici výměnou za pozemky poblíž [[Hebron]]u. Královna založila ženský klášter a její sestra Ioveta se stala jeho abatyší. Melisenda tam zemřela v roce 1163; její nevlastní dcera Sibyla z Anjou tam zemřela v roce 1165. Vnučkajejí vnučka [[Sibyla Jeruzalémská|Sibyla]], pozdější jeruzalémská královna, byla v opatství vychována. Po pádu Jeruzaléma v roce 1187 uprchly řeholnice do exilu. Vesnice byla pravděpodobně opuštěna, ale již roku 1347 se jeden návštěvník zmínil o řeckých pravoslavných mniších navštěvujících kapli Lazarova hrobu. Arabský historik [[Yaqut al-Hamawi]] († 1229) popsal vesnici nedaleko Jeruzaléma s hrobem Al Azara (Lazara), kterého Ježíš oživil.
V 80. letech 14. století Felix Fabri vesnici navštívil a popsal v ní různá místa, včetně „domu a skladu“ Marie Magdalény, domu Marty, kostela Lazarova hrobu a domu Šimona Malomocného. Vesnici našel „dobře osídlenou Saracény'' .
; Osmanská říše
V roce 1517 se vesnice se zbytkem Palestiny do staladostala pod vládu osmanské říše pod názvem „ Ayzariyya “ . PopulaceSestávala Mělaz 67 muslimských domácností, které Platilyplatily daně z šenicepšenice, ječmene, vinic a ovocných stromů, příležitostně z koz a včelích úlů. Osmanští Turci postavili mešitu Al-Uzair, pojmenovanou na počest Lazara. Po 100 letech od výstavby pozvali k bohoslužbám křesťany, ale evropské církevní autority trvaly na jejich oddělení.
V roce 1883 vesnici stále ještě dominovaly ruiny křižáckých budov. Mešita s bílou kopulí byla postavena nad Lazarovou hrobkou. Druhá malá mešita šejka Ahmeda stála jižně od vesnice. Kolem roku 1890 začal Khalil Aburish, jehož předkové byli oficiálně označeni jako „strážci svatého místa odpočinku Lazara“, propagovat město jako turistické a poutní místo. Při sčítání lidu roku 1922 vesnice měla 506 muslimů a 9 křesťanů, z toho 2 ortodoxní a 7 římských katolíků. Roku 1945 zdě žilo 1 060 obyvatel, z nich jen 20 křesťanů.
; od roku 1967 dosud
Od šestidenní války v roce 1967 je Al-Eizariya okupována Izraelem a země na východ od vesnice byly prohlášeny za uzavřenou vojenskou zónu, což izolovalo farmáře od jejich polí na vrcholcích kopců.
V současnosti se město vyznačuje populační explozí palestinského obyvatelstva a nedostatkem územního plánování. Velká část zemědělské půdy, na které se pěstovaly fíky, mandle, olivy a obilí, byla zabavena nebo vykácena izraelskými úřady nebo byla absorbována do zastavěné oblasti Al-Eizariya. Izrael zabavil půdu za účelem vybudování dvou izraelských osad. V roce 2004 byla postavena betonová bariéra na hlavní silnici západního břehu, což omezilo nejen obchod, ale i turistické cesty, protože autobusy nemohou zajíždět do centra města.
== Archeologie a památky ==
Osmanští Turci postavili mešitu al-Uzair a pojmenovali ji na počest Lazara, kterého také uctívali. Po 100 letech od výstavby pozvali k bohoslužbám křesťany, ale evropské církevní autority trvaly na jejich oddělení .
=== Lazarův hrob ===
[[File:Lazarus tomb 1906.jpg|left|250px|thumb|Vstup do Lazarovy hrobky v roce 1906]]
[[File:Muro da Betania.JPG|260px|thumb|Zeď vojenské bariéry z roku 2004]]
Lazarův hrob je tradičním poutním cílem, údajným místem zázraku vzkříšení podle Janova evangelia. Místo, posvátné pro křesťany i muslimy, bylo identifikováno jako hrobka přinejmenším od 3. století.
Katolická encyklopedie z roku 1913 uvádí: „Je zcela jisté, že současná vesnice se vznikla podle tradice lokality Lazarovy jeskynní hrobky<ref>http://visitpalestine.ps/where-to-go/listing/jerusalem/sites-attractions-jerusalem/christian-sites-jerusalem/bethany-tomb-lazarus/</ref>. Historik [[Eusebios z Kaisareie]] (asi 330) i Itinerář burgundského poutníka z Bordeaux z roku 333 zmiňují jen Lazarovu hrobku. Archeologické vykopávky z let 1949 až 1953, které pro františkány ve Svaté zemi prováděl pater Sylvester J. Saller, odhalily východně od Lazarovy hrobky fragmenty čtyř na sebe navazujících kostelů, datované do 4. nebo 5. století. Byly také objeveny skalní hrobky a zbytky domů, vinné lisy, cisterny a sila. Nálezy keramiky byly datovány do perského a helénského období. První písemná zmínka o byzantském kostele je z konce 4. století: v roce 390 [[svatý Jeroným]] napsal o kostele zasvěceném svatému Lazarovi, který se nazývá Lazarium, stejně tak poutník Egeria v roce 410. V dnešní zahradě blízko hrobky se dochovaly zbytky mozaikové dlažby z podlahy kostela ze 4. století. V roce 1143 koupili pozemky jeruzalémský král Fulk a královna Melisenda. Po pádu Jeruzaléma přetrvala jen hrobka s valenou klenbou. Do roku 1384 byla na místě postavena jednoduchá mešita. V 16. století postavili Osmanští Turci větší mešitu al-Uzair, která sloužila muslimským obyvatelům města, pojmenovali ji Lazara z Betánie. Od 16. století je místo nad hrobkou z jižní strany obsazeno mešitou al-Uzair. Vchod do hrobky vede nízkou brankou po nerovných skalních schodech z ulice. Stejný vstup byl popsán v roce 1896. Htobka má ve skále zahloubeny tři výklenky, předpokládá se, že ten nejspodnější patřil Lazarovi.
=== Římskokatolický kostel svatého Lazara ===
projekt chrámu s nízkou kupolí v křížení vytvořil italský papežský architekt [[Antonio Barluzzi]], kostel byl postaven v letech 1952–1955 pod záštitou františkánského řádu, stojí na místě několika starších staveb asi 150 metrů východně od hrobky<ref>Giuliano Valdes, Země Ježíšova. Florencie 1993, s. 69-71</ref>. Samotná stavba archeologickou situaci nerespektuje. V roce 1965 byl západně od hrobky postaven řecký pravoslavný kostel.
V roce 1883 vesnici stále ještě dominovaly ruiny křižáckých budov. Mešita s bílou kopulí byla postavena nad Lazarovou hrobkou. Druhá malá mešita věnovaná šejkovi Ahmedovi stála jižně od vesnice.
Kolem roku 1890 začal Khalil Aburish, jehož předkové byli oficiálně označeni jako „strážci svatého místa odpočinku Lazara“, propagovat al-Eizariyu jako turistické a poutní místo. Při sčítání roku 1922, měla vesnice 506 muslimů a 9 křesťanů z toho 2 křesťany ortodoxní a 7 římských katolíků.
Ve statistikách z roku 1945 bylo 1 060 obyvatel; Podle oficiálního průzkumu půdy a populace 1 040 muslimů a 20 křesťanů zatímco celková rozloha půdy byla 11 179 dunamů . Z toho 43 bylo přiděleno na plantáže a zavlažovatelnou půdu, 3 359 na obiloviny zatímco 102 dunamů bylo klasifikováno jako zastavěné (městské) oblasti. Ve statistikách z roku 1945 bylo 1 060 obyvatel; Podle oficiálního průzkumu půdy a populace 1 040 muslimů a 20 křesťanů zatímco celková rozloha půdy byla 11 179 dunamů . Z toho 43 bylo přiděleno na plantáže a zavlažovatelnou půdu, 3 359 na obiloviny zatímco 102 dunamů bylo klasifikováno jako zastavěné (městské) oblasti.
Od šestidenní války v roce 1967 byla Al-Eizariya okupována Izraelem a země na východ od vesnice byly prohlášeny za uzavřenou vojenskou zónu, což oddělovalo farmáře od čočky a pšeničných plodin, které pěstovali na vrcholcích kopců, kde Maaleh Adumim byl později založen.
Dnes se město vyznačuje populační explozí a nedostatkem územního plánování. Velká část zemědělské půdy, která produkovala fíky, mandle, olivy a rohovník, byla zabavena nebo vykácena izraelskými úřady nebo byla absorbována do rozšiřující se zastavěné oblasti Al-Eizariya.
Po dohodách z roku 1995 bylo 87,3% půdy Al-Eizariya klasifikováno jako oblast C a zbývajících 12,7% jako oblast B. Izrael zabavil půdu Al-Eizariya za účelem vybudování dvou izraelských osad.
V roce 2004 byla na hlavní silnici Eizariya postavena bariéra na západním břehu Izraele, což omezilo obchod v pruhu obchodů podél silnice, což přitahovalo arabské i židovské zákazníky.
== Archeologie ==
Archeologické vykopávky z let 1949 až 1953, které pro františkány ve Svaté zemi prováděl pater Sylvester J. Saller, odhalily podrobnosti o předchozích obdobích křesťanských svatyň poblíž hrobky. Na východ od Lazarova hrobu byly objeveny čtyři na sebe navazující kostely, datované do 4. nebo 5. století. Byly také objeveny skalní hrobky a zbytky domů, vinné lisy, cisterny a sila. Nálezy keramiky byly datovány do perského a helénského období. .
== Památky ==
=== Lazarův hrob ===
Lazarůb hrob je tradičním poutním cílem, údajným místem zázraku vzkříšení úpodle Janova evangelia. Místo, posvátné jak pro křesťany, tak pro muslimy, bylo identifikováno jako hrobka přinejmenším od 3. století n. L. Jak uvádí katolická encyklopedie z roku 1913: „Je zcela jisté, že současná vesnice se utvořila při tradiční Lazarově hrobce, která je ve vesnici v jeskyni. historik Eusebius z Caesareie (asi 330), tak Itinerarium Burdigalense (asi 333) zmiňují na tomto místě Lazarovu hrobku. V průběhu staletí zde existovalo několik křesťanských kostelů . První zmínka o kostele je z konce 4. století, ačkoli Eusebius z Caesarea a bordeauxský poutník zmiňují hrobku. V roce 390 Jeroným psal o kostele zasvěceném svatému Lazarovi, který se jmenuje Lazarium., stejně tak poutník Egeria v roce 410. Dnešní zahrady obsahují zbytky mozaikové podlahy z kostela ze 4. století.
V roce 1143 koupili stávající stavbu a pozemky jeruzalémský král Fulk a královna Melisende a poblíž hrobky Lazara byl postaven velký benediktinský klášter zasvěcený Marii a Martě. Po pádu Jeruzaléma v roce 1187 byl klášter opuštěn a chátral, přežila jen hrobka a valená klenba. Do roku 1384 byla na místě postavena jednoduchá mešita . V 16. století postavili Osmané větší mešitu al-Uzair, která sloužila obyvatelům města (nyní muslimským), a pojmenovali ji na počest patrona města Lazara z Betánie. Od 16. století je místo hrobky obsazeno mešitou al-Uzair. Sousední římskokatolický kostel svatého Lazara, postavený v letech 1952 až 1955 pod záštitou františkánského řádu, stojí na místě několika mnohem starších. V roce 1965 byl západně od hrobky postaven řecký pravoslavný kostel.
Vchod do hrobky dnes vede nízkou brankou po nerovných skalních schodech z ulice. Stejný vstup byl popsán v roce 1896.
=== Dům Marty a Marie ===
NejstaršíNyní nejstarší stojící dům ve městě, pkamennákamenná stavba přes 2 000 let stará. Podle tradice bylabyl nebo alespoň připomíná dům Marty a Marie, je také oblíbeným poutním místem křesťanů.
=== Dům Šimona Malomocného ===
KamennánKamenná hranolová stravba.stavba, Je známýznámá jako Lazarova věž, spravuje jej řecká pravoslavná církev.
=== Klášter ===
Benediktinský klášter Marie a Marty, známý také jako ''klášter křižácké princezny'', zčásti odhalený archeologickým výzkumem z let 2011-2018.
=== Mešita ===
VNová roce 2014mešita, zdeotevřená bylaroku otevřena nová mešita2014, je druhá největší v oblasti širšího okolí Jeruzaléma. Stavbu financovala nadace jmenovaného šejka chalífy[[Chalífa bin Saíd Ál Nahján|bin Zayeda Al Nahyana]], prezidenta Spojených arabských emirátů.
== Odkazy ==
Podle Kumránských svitků tři místa na východ od Jeruzaléma sloužila k péči o nemocné, včetně jednoho pro malomocného. Definovalo se izolační pásmo kolem města Jeruzaléma o poloměru tří tisíc loktů, ve kterém nebude nic nečistého (XLVI: 13–18) a že místo takového hospicu musí být mimo dohled z Chrámové hory. Zmínka o Šimonovi Malomocném z Betánie nazanačuje v Markově evangeliu, že Essenové i zbožní mecenáši z Jeruzaléma, kteří zastávali velmi podobný pohled na ideální uspořádání lisdkcé společnosti, v Betánii usadili malomocné. Bylo to možné zejména za vlády Heroda Velikého (36–4 př. n..), jak zaznamenal Josefus Flavius (Starožitnosti 15.10.5 [373–78]).
=== Reference ===
Podle jmen vyřezaných na tisících kostí z archeologického nálezu, osídlili Betánii v době Ježíše lidé z Galileje, kteří šli do Jeruzaléma. To by vysvětlovalo, proč Ježíš a učedníci jako Galilejci považovali za vhodné zůstat zde při návštěvě Jeruzaléma.
== Reference ==
<references />
=== Literatura ===
Murphy-O'Connor, 2008, p. 152
* Brian J. Capper, The Church as the New Covenant of Effective Economics, ''International Journal for the Study of the Christian Church'' 2, 1 (January 2002) s. 83–102.
* ''Tomb of Lazarus, Bethany - Jerusalem, Sacred Destinations''. Le Strange, 1890, s. 405
Zkratka biblické knihy není uvedena v požadovaném formátu. Zkratky knih jsou vypsány na stránce Šablona:Citace bible.[[|]] John, 11:1-53 (Kral, ČEP)
* ''Archaeological encyclopedia of the Holy Land'', eds. Avraham Negev a Shimon Gibson
* Timothy J. M. Ling, ''The Judaean Poor and the Fourth Gospel''. Cambridge University Press, 2007, s. 143–45, 170–71, 176–77.
Table 9: Localities in Jerusalem Governorate by Type of Locality and Selected Indicators, 2007, Main Indicators by Locality Type - January 2009 14, 2010/https://web.archive.org/web/20101114002607/http://www.pcbs.gov.ps/Portals/_pcbs/census2007/ind_loca_09.pdf Archivováno 14. 11. 2010 na Wayback Machine, p. 52. Palestinian Central Bureau of Statistics.
* Giuliano Valdes, ''Země Ježíšova''. Florencie 1993, s. 69-71
Robinson and Smith, 1841, vol 2, p. 102
Dixon, 1866, pp. 214–19.
Neubauer, 1868, pp. 149–50, writes: “The Talmud reports that Beth Hini shops were destroyed three years before Jerusalem. These shops were probably on the Mount of Olives, and Beth Hini would be identical with Bethany of the Gospel. The Talmud adds that the figs of Beth Hini ripened earlier than elsewhere and that fig trees disappeared as a result of the siege of Jerusalem. These fruits have given the name to the place Beth-Phagi, a place according to the Gospels near Bethany. We would identify Bethany with the present village of el-Azarieh, inhabited by Muslims and Christians." Klein, 1910, pp. 18–19
The Schottenstein Daf Yomi Edition Tractate Bava Kamma 88a2
Capper, in Charlesworth, 2006, pp. 497–98.
Shahin, 2005, p. 332
Albright, 1922–1923, pp. 158–160
About Beit Hanina, Official Website of the Beit Hanina Community Center; Mohamed Shaker Sifadden. 23, 2009/https://web.archive.org/web/20090223194021/http://www.beithanina.org/en/bh/about_bh.html Archivováno 23. 2. 2009 na Wayback Machine
Breen, Catholic Encyclopedia (1913)/Bethany
Strong's Concordance
Tomb of Lazarus, Bethany - Jerusalem, Sacred Destinations. Le Strange, 1890, p. 405
Fabri, 1893, p. 73 ff
Hütteroth and Abdulfattah, 1977, p. 120
Kark and Oren-Nordheim, 2001, p. 204
Conder and Kitchener, 1883, SWP III, pp. 27-28
Aburish, 1988, p. 10
Barron, 1923, Table VII, Sub-district of Jerusalem, p. 14
Barron, 1923, Table XIV, p 45
Government of Palestine, Department of Statistics, 1945, p. 24
Government of Palestine, Department of Statistics. Village Statistics, April, 1945. Quoted in Hadawi, 1970, p. 57 Archivováno 4. 6. 2011 na Wayback Machine
Government of Palestine, Department of Statistics. Village Statistics, April, 1945. Quoted in Hadawi, 1970, p. 102
Government of Palestine, Department of Statistics. Village Statistics, April, 1945. Quoted in Hadawi, 1970, p. 152
Said Aburish
Land claim unsettles Israeli settlers; Peace Now says 40 percent of West Bank settlements sit on private Palestinian land, Christian Science Monitor
Land claim unsettles Israeli settlers; Peace Now says 40 percent of West Bank settlements sit on private Palestinian land.
A fence around Jerusalem: The construction of the security fence around Jerusalem: General background and implications for the city and its metropolitan area
As barrier goes up, West Bank community bemoans isolation, January 14, 2004, Joel Greenberg, Chicago Tribune
Bethany:Introduction Archivováno 20. 6. 2012 na Wayback Machine, Albert Storme, Franciscan Cyberspot.
The Biblical Archaeologist
Archaeological encyclopedia of the Holy Land, eds. Avraham Negev and Shimon Gibson
The Onomastikon of Eusebius and the Madaba Map Archivováno 5. 5. 2004 na Wayback Machine, By Leah Di Segni. First published in: The Madaba Map Centenary, Jerusalem, 1999, pp. 115–20.
Itinerary of the Pilgrim of Bordeaux Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine, translated by Arnold vander Nat, 2001.
The Onomastikon of Eusebius and the Madaba Map Archivováno 5. 5. 2004 na Wayback Machine, Leah Di Segni. First published in: The Madaba Map Centenary, Jerusalem, 1999, pp. 115-120.
Bethany in Byzantine Times I Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine and Bethany in Byzantine Times II Archivováno 15. 9. 2000 na Wayback Machine, by Albert Storme, Franciscan Cyberspot.
"Sacred Destinations". 20, 2009/https://web.archive.org/web/20090820075541/http://www.sacred-destinations.com/israel/jerusalem-bethany.htm Archivováno 20. 8. 2009 na Wayback Machine
In The Biblical World 8.5 (November 1896:40).
Modern Bethany Archivováno 7. 10. 2013 na Wayback Machine, by Albert Storme, Franciscan Cyberspot. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-8490-4153-9.
Cf. Dieter Lelgemann, 'Recovery of the Ancient System of Foot/Cubit/Stadion Length Units'
Reta Halteman Finger, Of Widows and Meals: Communal Meals in the Book of Acts (Grand Rapids: Eerdmans, 2008) p. 164, cf. Brian J. Capper, "The Church as the New Covenant of Effective Economics", International Journal for the Study of the Christian Church 2, 1 (January 2002) pp. 83–102, see p. 95.
Timothy J. M. Ling, The Judaean Poor and the Fourth Gospel (Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2007), pp. 143–45, 170–71, 176–77.
With Jesus in the City of Bethany 19, 2010/https://web.archive.org/web/20101219134300/http://www.gordonmoyes.com/2009/07/16/with-jesus-in-the-city-of-bethany Archivováno 19. 12. 2010 na Wayback Machine, Rev. the Hon. Dr. Gordon Moyes AC MLC.
=== Externí odkazy ===
Brian J. Capper, "The Church as the New Covenant of Effective Economics", International Journal for the Study of the Christian Church 2, 1 (January 2002) s. 83–102.
* https://web.archive.org/web/20101114002607/http://www.pcbs.gov.ps/Portals/_pcbs/census2007/ind_loca_09.pdf
* https://archive.org/stream/surveyofwesternp00conduoft#page/285/mode/1up 285
* "Sacred Destinations". 20, 2009/https://web.archive.org/web/20090820075541/http://www.sacred-destinations.com/israel/jerusalem-bethany.htm
| 