Radim Vašinka: Porovnání verzí

Orfeus byl roce 1971 na zákrok sovětského velvyslanectví zrušen, soubor z klubu vyhozen a na jeho místě zřízen klub Rubín. Vašinka existoval nadále jakožto herec na volné noze a jeho soubor živořil na různých štacích jako amatérský spolek. V roce 1973 se uchytil v agitačním středisku ve Švédské ulici (Hřebenky), kde uvedl novou inscenaci z Wenzlovy poezie – ''Rozházené kopretiny'' (získal 3 ceny na Wolkerově Prostějovu v roce 1975). Z dalších titulů: ''Roland Topor'': ''Dítě pana Vavřince'' (československá premiéra, po 3. repríze bylo představení zakázáno), Miodrag Pavlovič: ''Dramolety'', Gilbert: ''Piráti z Penzance''. Bez povolení uvedl poezii Egona Bondyho, Jaroslava Seiferta (samizdatový ''Morový sloup''), Jana Skácela (samizdatové vydání ''Oříšků pro černého papouška'' a jiné) a Bertolta Brechta. Bondyho a Skácela uváděl i ve svém bytě v Krakovské uliceulici na Vinohradech. Na volné noze hrál v Malém komediálním studiu, v zájezdové skupině Středočeského krajského kulturního střediska. Po likvidaci Orfea ve Švédské ulici se uchytil krátce na Solidaritě, po dvou měsících následovala opět likvidace a spolek se ocitl na Dobešce: zde byly uvedeny další wenzlovské inscenace – ''Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád'' (cena na WP 1980), Cenu poroty na WP 1982 získal v československé premiéře uvedený [[Kozma Prutkov]]: ''Ukvapený Turka'', v roce 1985 pak i ''Tajemství vodních květin''. Za zmínku stojí i ''O Lidunce'' (Svoboda-Plumlovský), ''Loď bláznů'' (bratří Čapkové + francouzští impresionisté), československá premiéra Serafimovičovy hry ''Jmeniny v 19'' a autorská montáž ''Citová výchova nad řekou''. Od roku 1985 hrál na Divadelních poutích na Střeleckém ostrově (''Othello'', ''O Sněhurce a jednom trpaslíkovi'', ''O Kulfáčkovi'', ''Sůl nad zlato'', ''Historie českých proroctví'', ''Komenský se loučí s vlastí'' a jiné, na všech titulech se podílel i autorsky).