Mechthilda z Magdeburku: Porovnání verzí

'''Mechthilda z Magdeburku''' (také '''Mechtilda''', '''Mechtild''', '''Matilda''' nebo '''Matelda''', [[Němčina|německy]] '''Mechthild von Magdeburg''', kolem 1207 na území [[MagdeburskéArcidiecéze arcibiskupstvímagdeburská|Magdeburského arcibiskupství]] – 1282 [[klášter Helfta]]) byla [[Německo|německá]] [[řeholnice]] a [[Mystika|mystička]].

Pravděpodobně pocházela z urozené rodiny a měla dobré vzdělání. Ve 12 letech prodělala mystickou zkušenost. Později opustila rodný dům, připojila se k bekyním z [[Magdeburg|Magdeburku]] a stala se [[terciářTřetí řád|terciářkou]]kou [[dominikániŘád bratří kazatelů|dominikánského řádu]], působila zde asi 40 let.

Žila hlubokým [[Kontemplace|kontemplativním]] životem. Kolem roku 1250 začala na popud svého zpovědníka, dominikána Jindřicha z Halle, zapisovat své mystické zkušenosti. Celkem je autorkou sedmi knih, zejména proslula německy psanou knihou ''Tekoucí světlo Božství'' (vve staroněmeckém originále ''Ein vliessende lieht miner gotheit''), která byla v roce 1345 přeložena do [[Latina|latiny]]. Jádrem jejího učení je, že „[[duše|duše“]] se musí zbavit všeho, co přichází skrze smysly, paměť a představivost, dokonce i svých ctností, aby dosáhla spojení s Bohem. Toto proměňující spojení se odehrává v samé podstatě bytí duše, v jejím nejčistším stavu. Mechtildino dílo je v rámci tradice [[Bernard z Clairvaux|sv. Bernarda]] výsostně kristologické[[Christologie|christologické]], ale zároveň utváří „mystiku bytí“ (Eckhart).

Kolem roku 1270 odešla do [[Klášter Helfta|kláštera v Helftě]], kde také později zemřela.

Památka Mechthildy z Magdeburku se vzpomíná v [[KatolickéKatolická církvecírkev|katolické církvi]] 15. srpna (není zde však počítána ke svatým a blahoslaveným), v [[luteránství]] 26. února (německý luteránský [[Evangelischer Namenkalender]]) a v [[anglikánství]] 19. listopadu (podle [[Book of Common Worship]]).