Valentinianus II.: Porovnání verzí

V roce [[383]] prohlásily [[Británie (provincie)|britské]] [[Římská legie|legie]] nespokojené s Gratianovou vládou svého velitele [[Magnus Maximus|Magna Maxima]] za císaře. Vzpoura rychle přeskočila do severní [[Galie]] a Porýní a Gratianus, který se jíji pokoušel potlačit, přišel o život. Uzurpátor Maximus se roku [[387]] vypravil přes [[Alpy]] do [[Dějiny Itálie|Itálie]], což donutilo mladého císaře a jeho matku, aby uprchli z Milána.<ref>Zosimos 4, 42–43.</ref> Oba zamířili do [[Soluň|Soluně]] k Theodosiovi I., od něhož očekávali pomoc. Theodosius ve dvou bitvách porazil Maxima,<ref>Ambrosius, ''Epistulae'' 73 (40), 23.</ref> dosadil Valentiniana II. opět na trůn a situaci na západě stabilizoval. Maxima zabili v srpnu [[388]] vlastní vojáci v&nbsp;[[Aquileia|Aquileji]].

Od roku [[389]] sídlil Valentinianus většinou ve Vienně nebo v Augustě Treverorum (Trevíru), ale ani v této době nevedl samostatnou politiku, ačkoli byl formálně ''senior„senior augustus''augustus“. Přičinil se o to francký ''magister militum'' [[Arbogast]], skutečný vládce Západu a podle všeho Theodosiův člověk. O mocenských poměrech u dvora svědčí mj. fakt, že Arbogast veřejně roztrhal listinu, kterou ho císař propouštěl, a dal jasně najevo, že jeho pánem je Theodosius, nikoli Valentinianus.<ref>Zosimos 4, 53.</ref> Kromě toho prý jeho rukou zemřel císařův přítel, jenž mu oponoval, a to před zraky samotného Valentiniana. Na druhou stranu dokázal Arbogast hájit hranice říše, ohrožované Franky.<ref>Zpráva [[Sulpicius Alexander|Sulpicia Alexandera]] dochovaná u [[Řehoř z Tours|Řehoře z Tours]] (''Historiae'' 2, 9).</ref>