Dobývání Aztécké říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo značka: editace z Vizuálního editoru |
Typos a drobnosti |
||
Řádek 88:
== Cortésova výprava ==
[[Soubor:Malinche Tlaxcala.jpg|náhled|vlevo|upright=0.8|Cortés se svou milenkou a překladatelkou [[Malinche]] rozmlouvají s vyslanci [[Tlaxcalané|Tlaxcaly]]]]
Cortés a jeho muži přistáli u nehostinné části mexického [[pobřeží]]. Nazvali toto ploché, písečné, moskyty zamořené území Tierra Caliente. Teplé, páchnoucí bažiny pro ně byly utrpením. Proto Cortés odvedl svůj oddíl dál k severu, do příjemnějších končin. Tam se osvobodil
Mezitím ho navštívili vyslanci jednoho náčelníka z totonacké federace slučující městské federace této oblasti. Stěžovali si, že na ně Aztékové jako na vazaly nakládají nesnesitelná břemena, a žádali o pomoc. Chytrý Cortés poznal, že se mu naskýtá příležitost posílit své oddíly, početně tak slabé.<ref name="prescott5">Prescott, str. 21.</ref> Určitě zde sídlí ještě další kmeny, jež musejí odvádět Aztékům daně a jsou stejně nespokojené jako totonačtí [[Indiáni]]. Poradili Cortésovi, aby táhl na Tlaxcalu, jejíž obyvatelé cítí k Aztékům rovněž nepřátelství.<ref name="prescott5">Prescott, str. 21.</ref>
Řádek 152:
Cortés se začal okamžitě připravovat na definitivní dobytí Tenochtitlánu. Přípravy skončily po deseti měsících. Díky podpoře ze Španělska měl teď dohromady 86 jezdců, 118 střelců z kuší a arkebuz, 700 mužů s meči a píkami a 18 děl. Také měl k dispozici 75 000 tlaxcalských bojovníků. Této armádě čelili aztékové v počtu 250 000 bojovníků vyzbrojených meči, dřevěnými kyji, kopími a sekerami. Tentokrát Cortés postupně útočil na všechna aztécká města v okolí Tenochtitlánu. Mezitím ve městě vládl [[Cuauhtémoc]], neboť [[Cuitláhuac]] zemřel na [[spalničky]]. Cortés zablokoval všechny přístupové cesty k městu. Potom jeho společníci Alvadaro a Olid uzavřeli [[vodovod]] vedoucí do hlavního města z Chapultepeku.<ref name="hordern8">Hordern, str. 85.</ref>
10. května 1521 podnikl Cortés útok ze tří stran. Z jihu postupoval [[Pedro de Alvarado]] se 30 jezdci, 150 pěšáky a 25 000 Tlaxcalany. Z jihozápadu se do města pokoušel dostat [[Cristóbal de Olid]] se 33 jezdci, 18 střelci z kuší, 150 pěšáky a 25 000 Tlaxcalany. Ze třetí strany, z jihovýchodu, se dobýval [[Gonzalo de Sandoval]] se 24 jezdci, 4 [[arkebuzír]]y, 13 střelci z kuší, 150 pěšáky a 30 000 indiánskými spojenci. Čtvrtá cesta byla ponechána Aztékům pro únik, ale tuto možnost nevyužil téměř nikdo. Zbytek španělských vojáků útočil pod velením Cortése. Ten na jezero spustil [[Brigantina|brigantiny]], na které
=== Dobytí Střední Ameriky ===
Řádek 160:
Po pádu Tenochtitlánu byly ještě skoro všechny středoamerické kultury v plném rozkvětu. Tlaxcaltékové začali expandovat a dožadovali se území, které jim bylo slíbeno ve smlouvě. Purepechasové a Mixtecové byli šťastní, že Tenochtitlán padl a že jejich úhlavní nepřátelé jsou zničeni.<ref name="hordern6">Hordern, str. 92.</ref> Na západ od aztéckého území panovník (''cazonci'') rozlehlé [[Taraskánská říše|Taraskánské říše]] [[Tangáxuan II.]] vyslal k vítězným Španělům své vyslance se zlatem, aby jim jejich prostřednictvím pogratuloval k vítězství. Taraskové („vyznavači ohně“) byli, stejně jako mnozí jiní, dlouholetými nepřáteli Aztéků, a úspěšně bránili v jejich expanzi dál na západ. Taraskové sídlili v centrální planině dnešního státu Michoacán na nesmírně rozsáhlém území, podle všeho i větším, než měli Aztékové. Aztékům se nikdy nepodařilo si Tarasky podrobit a dokonce aztécký panovník uznával taraskánského krále za sobě rovného. Tangáxuan však ale ještě netušil, že dobývání a zlato Španělům imponuje mnohem víc, než jen dobré vztahy s indiány, a že to bude on sám, kdo bude dalším na řadě. Španělé postupovali obdobně jako v případě Aztéků. Pod vedením [[Cristóbal de Olid|Cristóbala de Olid]] byly španělské jednotky vyslány k [[Tzintzuntzan]]u, hlavnímu městu Taraskánského státu. Zaskočení Taraskové v počtu 100 000 bojovníků se ale nezmohli k ozbrojenému odporu a Tangáxuan se podvolil španělské nadvládě. Uzavřel zvláštní dohodu se Španěly, která ustanovovala Cortése jako Tangáxuanova spoluvládce, oba muži se měli společně podílet o vládu nad [[Michoacán]]em a jeho obyvatelé jim měli vyplácet daně půl na půl. Když ale španělská výprava pod vedením [[Nuño de Guzmán|Nuña Beltrána de Guzmán]] prozkoumávala důkladněji oblast, conquistador odhalil, že Tangáxuan je fakticky jediným opravdovým vládcem říše. Tangáxuan byl zajat a popraven a jeho mrtvé tělo bylo vhozeno do řeky Lermy. Tím ale období násilí a nepokojů teprve začalo. V průběhu následujících let byly španělskou vládou na taraskánský trůn dosazováni loutkoví vládci a území bylo postupně pokřesťanštěno misionáři. To už ale Španělé věnovali pozornost dalším výbojům.
Trvalo ještě dalších 60 let než byla Střední Amerika plně podrobena. Španělské úplné dobytí [[Yucatán (poloostrov)|Yucatánu]] trvalo 170 let. Od [[16. století|16.]] do [[19. století]] vedli [[Čičimékové]], kočovné skupiny ze severního Mexika a Texasu, války proti Španělům. Čičimekové byli téměř vybiti. Dnes jich
Hlavním důvodem, proč středoamerické kultury padly, byly evropské nemoci. Ty zapříčinily smrt až 75 % indiánského obyvatelstva a podlomily tak všechny indiánské kultury, včetně těch, které uzavřely se Španěly spojenectví.
| |||