Sepiolit: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 1 měsícem
→‎Využití: Opraveno pořadí slov v názvu Nerudova díla.
(→‎Využití: oprava odkazu, odkazy)
(→‎Využití: Opraveno pořadí slov v názvu Nerudova díla.)
značky: editace z Vizuálního editoru revertováno
V chemickém [[průmysl]]u je základem sorbentů, iontoměničů a molekulových sít, používá se jako absorpční přísada do zubních past, náhražka mýdla nebo jako plnivo plastů a barev. Ve [[stavebnictví]] jako surovina pro výrobu speciální keramiky a stavebních hmot a jako tepelný a zvukový izolátor, v [[zemědělství]] slouží k úpravám půdy.
 
Z nejčistších a nejkvalitnějších bílých kusů mořské pěny se vyřezávají [[Dýmka|dýmky]], tzv. ''pěnovky'' (srov. [[Jan Neruda]]: ''[[Povídky malostranské#Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku (1876)|Jak si nakouřil pan Vorel nakouřil pěnovku]]'') a špičky na cigarety a drobné ozdobné předměty. Pěnovky se začaly vyrábět již v 17. století v [[Turecko|Turecku]], do [[Evropa|Evropy]] pronikly v 18. století a brzy se staly velkou módou mezi šlechtou. Typickou inspirací pěnovek jsou hlavy slavných osobností, zvířata skutečná i mytologická, erotické scény, lovecké výjevy a podobně. Zvláště oblíbený námět je [[Lebka člověka|lidská lebka]], do níž je zaťatý orlí spár. Pěnovky se ukládají do dřevěných kufříčků vyrobených na míru, neboť jsou velmi křehké. Při kouření se doporučuje pěnovku držet v rukavici, nebo v kapesníku, protože lidský [[pot]] a [[kožní maz]] ucpává jemné póry mořské pěny. Po správném nakouření se bílá barva pěnovky mění v medově zlatohnědou. Povrch dýmky bývá též někdy patinován, například včelím [[vosk]]em, nebo [[vorvanina|vorvaninou]].
 
== Naleziště ==
Neregistrovaný uživatel