Wikipedie

Wikipedista:Juandev/Pískoviště 1: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
update
update
Řádek 33:
Prvotní díla pocházející z první poloviny 40. let ukazují na velký talent Sylvy Lacinové. Bez studijní průpravy dokázala modelovat postavy se správnými proporcemi částí těla, umístěním i formou. I proto byla přijata ke studiu na zlínské škole pod Vincence Makovského. Zde se pak její tvorba začala profesionalizovat což pokračovalo i při studiích v Praze na Akademii výtvarných umění. V druhé části 40. let a v letech 50. tak Sylva Lacinová vytvořila realistické portréty nesoucí vliv svých učitelů Vincence Makovského a Karla Pokorného. I ti tvořili realistické portréty významných osobností či sochy stylizující určité vlastnosti. Povrch soch vyhlazovali do hladka, či zanechávali struktury zvýrazňující plastičnost. Sylva Lacinová tento druh práce přijala i do svého repertoáru. Nejprve modelovala malé sošky, později přidala i reliéfy a větší díla jako busty a sochy. Námětem ji byly význačné osobnosti (Jiří Kroha, Petr Bezruč), symbolické postavy, ale i vlastní rodina (syn Jan, švagr).
 
Do let padesátých pak spadají první realizace pro veřejný prostor. Nejprve tvoří reliéfy (např. na domě na Moravském náměstí 4 v Brně, rok 1954), později získává zakázky větších realizací. Ty otvírá v roce 1957 pískovcové trojsoší Anatom na budověna Palackéhořímse univerzitybudovy Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Trojsoší tvoří postava muže, který má po obou stranách mladší nahé postavy. Všechny postavy jsou ukotveny do soklu, který je součástí díla. Po jeho pravici stojí muž, po levici žena. Obě tyto postavy mají přes ruce oděv, který jim visí za zády. Vždy jednu nohu mají pokrčenou v koleni, působí tak uvolněným dojmem. Postavu Anatoma, pak tvoří starší muž, který je oblečen a má přes ramena volnou látku. Jeho ruce nejsou vidět, jako by zezadu přiváděli obě okolní postavy, nebo jsou skryty pod oděvem. Je vyšší než muž a žena. Nahá těla muže a ženy jsou hladká, všechny oděvy pak na sobě mají strukturu od záseků sochařského náčiní což vytváří jasný kontrast podtrhující krásu a přirozenost lidského těla. Všechny tře postavy stojí na ležícím soklu, který je součástí sousoší. Celé dílo se nachází na římse v místě kde končí fasáda a začíná střecha.
 
Jinou realizací z této doby jsou pak dvě dvousoší nazvané Medvědi původně určené pro fontány v areálu mateřské školy Tučkova v Brně, v současnosti umístěné v areálu koupaliště Kraví Hora. Jedna partie představuje medvědy stojící na zadních tlapách, kteří jsou mezi sebe zaklesnuti horními tlapami. Druhá partie pak představuje jednoho medvěda ležícího na zádech a druhého, který stojí na zadních a doráží na něj. Medvědi si hrají. Obě dvousoší jsou umístěné na soklech, modelujícekteré představují přirozený terén. Původně byli umístěny uprostřed velkých obdélníkových fontán, tak aby byly nad vodou a zároveň uprostřed danékaždé nádrže. Nyní jsou situováni na zemi na plochých soklechdeskách.
 
Ačkoliv se Sylva Lacinová začíná na začátku 60. let od svých učitelů oprošťovat jemný vliv Vincence Makovského je v jejím díle vidět i nadále. Jsou to zejména Makovského surrealistická díla z 20. a 30. let 20. století. Jde spíš o tvarovou podobnost, nežli o přímý vliv a návrat k surrealismu. Například její vysoce ceněné dílo Hlava Merkura (1974), sádrová plastika s křidélkem či Rozeklaný pupen (70. léta) se svou formou podobají Makovského dílu Hlava II z roku 1927. Další podobnost najdeme i v dílech Hlava Prométhea (1934, Makovský) a Modrovous (1983, Lacinová).
 
=== Šedesátá léta, vlastní rukopis ===
Šedesátá léta přinášejí do díla Sylvy Lacinové oproštění se od vlivu svých učitelů. Rozvíjí rodinná témata, podtrhuje citovost ženy a přímočarost muže, modeluje emoce (radost, únava, deprese); rozvíjí svůj cyklus matky s dítětem (i když téma modelovala již v 50. letech). Vedle toho se v jejím díle již na počátku 60. let začíná objevovat vliv Henryho Moora, který ještě zesílí po návštěvě jeho ateliéru v roce 1965. S tím souvisí i charakteristický rozvoj abstraktní tvorby.
 
Na počátku 60. let se můžeme setkat s díly jako Žena po koupeli či Česající se dívka (oboje 1961) odkazující ke kráse ženství a běžné každodennosti. V případě Ženy po koupeli se jedná vlastně o sousoší třech dívek/žen, které se suší ručníkem. Sochy stojí na obdélníkovém podstavci. Žena uprostřed stojí, je oblečena a suší si ručníkem vlasy. NaDalší každédvě stranědívky klečí dalšípo ženaobou stranách. Jedna z nich je nahá celá, druhá je nahá od pasumá nahorusukni. První si suší ucho a je hlavou nakloněna směrem za ním, druhá ruku. V dalším díle Česající se dívka, které je také umístěno v parku Koliště shledáváme klečící nahou dívku, která jednou rukou drží svoje dlouhé vlasy a druhou je hřebenem rozčesává. Pohodově působí i sousoší Pohostinnost (1962) umístěné před hotelem InternacionálInternational v Brně. K postavě muže usedá žena s talířem, na kterém je pecen chleba.
 
Spící sochařka (1960) pak zobrazuje unavenou mladou ženu, která má v jedné ruce nástroj na odebírání materiálu, druhou ruku má opřenou o vysoký stůl a na něm složenu svou hlavu, která ji únavou sklesla. Dívka spí. Tento motiv pak Sylva Lacinová ještě několikrát využije, jak k zachycení upřímnosti únavy či snění (Sedící dívka, 1964), tak ženské lásky a štěstí (Námořník toužící po moři, 1963). Opakem ke spící sochařce je pak dílo Sochař (1963).
 
==== Vliv Henryho Moora ====
Jak Sochař tak i Námořník toužící po moři již ale nesou vlivy Henryho Moora vyznačující se odlišnou prací se hmotou. Rok 1963 je prvním rokem, kdy sse Moorovským pojetím můžeme v díle Sylvy Lacinové setkat. Charakterističtější jsou ale pro tento proud zejména komorní plastiky Dvojice a Černé myšlenky. V případě Dvojice se jedná o kolorovaný sádrový model velikosti 60 na 65 cm. Je tvořen dvěma nevymodelovanými postavami do půli těla umístěnými na soklu. Tělo je tvořeno obdélníkovým blokem hmoty, hlavu charakterizuje koule na jemně vymodelovaném krku. Tvář není vykreslena. Postavy mají na hlavách rozvrásněnou plochu, která může připomínat vlasy vlající ve větru. Ty jsou však vzájemně spojeny. Těla postav jsou prořízlá rýhami tvořící kříž. Postavy jsou hladké, na zádech mají ploché hrubězvrásněné modelovanéobdélníkové objektypláty.
 
Podobně působí i dřevěná nabarvená busta Černé myšlenky. Rozdílem je výraznější modelace těla a hrubé vymodelování obličeje, které je pro Lacinovou typické (obličej buď nemodeluje, nebo jen hrubě). Jedná se o postavu muže na pyramidálním soklu, který je zachycen od pasu nahoru. Tělo je již propracováno. Svaly a záhyby těla jsou plošně zvětšeny. PostavPostava má ruce nad svojí hlavou v pěst. UprostředMezi jerukama hlavase nachází na krku hlava s obličejem namířeným směrem k divákovy. Postava má ustaraný výraz. Vrchol hlavy zakrývají dvě plochy s podélnými rýhami, každá jdoucí před jednu ze zvednutých rukou.
 
K výraznému rozvoji díla tímto směrem ale dochází až po roce 1965, kdy sochařka navštívila osobně Moorův ateliér. Tento vliv se objevuje jak v tématech zobrazujících lidské emoce, tak dosavadnídosavadních tématatématech muže a ženy, ženy s dítětem. Výrazně přispěl též k rozvoji abstraktních děl -– Lacinová se od té doby pravidelně věnuje abstraktní tvorbě.
 
Například dílo Pijáci (1966) zobrazuje dvě sedící postavy. Jedna je menší, druhá větší. Postavy sedí vedle sebe. V jedné ruce drží číši vína druhou mají za zády svého protějšku. Hlava je modelována ve střídmých rysek, dvě prohlubně -– oči, nos, malá ústa. Z modelace větší postavy a rozkročených nohou je jasné, že se jedná o muže; kdežto menší postava s nohama u sebe je žena. Povrch je hladký, tělo je tvarováno tak že jsou křivky těla zvýrazněny hmotou. I přesto že nejsou těla do detailu modeloványmodelována realisticky, jednotlivé části těla jsou rozpoznatelné.
 
Zajímavá je i soška Jaro z roku 1967. Dílo je tvořené bronzovou postavou na soklu. Kulatá hlava má pouze naznačená ústa (existuje i jiná varianta s očima). Je tvořena dvěma horizontálními masami, které se přimykají k vertikální mase, která v sobě nese dlouhou hlubokou rýhu. Dole jsou vidět nohy, nahoře dlaně. Postava připomíná člověka, který rozevírá s prvními jarními paprsky mohutný kabát (horní horizontální blok připomíná ruce, které rozepínají kabát u krku). Podobné dílo Sylva Lacinová zopakuje v roce 1969. Je ze dřeva. Dlaně chybí, na hlavě jsou dva důlky symbolizující oči a mezi nimi rýha symbolizující nos.
 
Dalšími díly tohoto druhu jsou Šťastný otec II a Úzkost (obě z roku 1968). V případě otce se jedná o mužskou postavu, která ve svých rukou drží menší postavu syna, který je obrácen hlavou dolů. Sousoší je na podstavci, hlava syna dosedá na menší čtvercovou desku, která je na tomto podstavci umístěna. Obličeje jsou naznačeny, postavy jsou robustnější vyjadřujíce štěstí a hravost. To plastikaPlastika Úzkost, nese více vlivu Henryho Moora. Představuje ženu sedící na židli. Velká sukně oproti úzkému tělu a nohám, které jsou u sebe podtrhuje podstatu úzkosti. Postava se drží kolem krku, výraz jemně naznačené tváře je výrazem sklíčenosti. Přes tělo a nohy jde výrazná rýha, typický znak vlivu díla Henryho Moora.
 
==== Cyklus Matka s dítětem ====
V šedesátých letech začíná Sylva Lacinová i se svým cyklem matka s dítětem potažmo rodina s dítětem. Sošky matky s dítětem již modelovala v letech padesátých, ale teprve v letech šedesátých tento motiv dostává jasné obrysy. Toto téma neopustí a bude se mu věnovat až do konce své tvorby. Jedním z prvních motivů tohoto typu je Matka s dítětem z roku 1962. Matka sedí na podstavci, jednu nohu má víš a druhou níž. Dítě sedí na nozejejí výšnoze kolmo a nohy má na nižší noze matky. Matka ho podpírá pravou rukou za zády, aby nespadlo a levou ho druží za jeho pravou ruku. Hmota obou rukou je propojena, prsty jsou pouze naznačeny rýhovánímrýhou. Obličej dítěte je otočen směrem k divákovi, stejně jako matčin obličej. V jejím obličeji nalézáme dva důlky, jemný nosík a ústa. Matka má sukni. Zbytek je neznatelný díky povrchní modelaci. Lépe je vymodelována horní část těla matky. Povrch je uhlazený. Zbytek je modelován jen v hrubých rysech.
 
Podobnou plastikou je i Sedící matka s dítětem z roku 1967. Představuje opět sedící matku s dítětem sedícím na jejich nohou kolmo. Jiné je však celkové pojetí. Jednak celá socha už nese jasný vliv díla Henryho Moora -– sukně, ramena jsou plošně rozšířená, za druhé se obě postavy již nedívají před sebe, ale dítě se dívá vlevo dolů a matka na dítě, což působí přirozeněji než u matky s dítětem z roku 1962. Povrch je v případě více uhlazen.
 
Motivu matky s dítětem se pak hojně věnuje i v 70. letech. Na počátku dekády v něm ještě doznívá Moorovský, ale zároveň se objevuje nový výrazový prostředek. Zkouší, dítě přimknuté k matce a dítě otočené k divákovi či přímo stojící před matkou, která jej jen drží za ruce. V roce 1971 tvoří matku, k níž je dítě přimknuté, ale také matku, kde dítě sedí na jedné její noze a je otočeno směrem k divákovi. Vliv Henryho Moora zde není tolik znát. Trochu znatelnější je na díle z roku 1972, které je osazeno v Bystřici nad Pernštejnem. Lze zde nalézt zvětšené plochy a rýhu uprostřed těla matky podtrhující plastičnost jejího těla.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Juandev/Pískoviště_1“