Bitva u Waterloo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy |
m →Pokus o průlom: napřímení odkazu karé → čtvercová formace |
||
Řádek 100:
[[Soubor:ScotsGreys.jpg|vlevo|náhled|Protiútok Scots Greys. {{Citát|Když Šedí Skotové projížděli našimi řadami, volali: „Scotland for ever!“, a ten pokřik burácel všem Skotům v uších. Jak tu scénu nejlépe popsat? Do lidských prsou bušila koňská kopyta. Krví zbrocené palaše nad hlavami dopadaly dolů a rozsévaly smrt. Rána za ranou, jako když se v rukách statného chlapa otáčí cep, a strašlivé rány přetínaly rudou linkou čáry života.|James Anton<ref>Kovařík – Pád orla, s. 460.</ref>|200}}]]Všech 16 000 mužů čekala dlouhá cesta,{{#tag:ref|Geofrey Wootten uvádí 18 000 mužů,<ref>Wootten, s. 60.</ref> Luboš Taraba 17 200.<ref>Taraba, s. 245.</ref>|group=pozn.}} neboť museli v sevřených masách urazit 1200 metrů více či méně otevřeného terénu. V první polovině cesty dolů ze svahu a posléze do pozvolného stoupání. To vše pod těžkou dělostřelbou nepřátelských baterií ukrytých v zásecích a za pevnými ohradami.<ref>Regan, s. 186.</ref> Masa postupující pěchoty skýtala snadný cíl, avšak ani těžké ztráty nezabránily Francouzům dostat se do určených úseků. První přímé boje se rozhořely u La Haye-Sainte. Statek byl bráněn 2. lehkým praporem královské německé legie, pod velením majora Georga Baringa, na poslední chvíli posíleným jedním praporem Hannoveřanů. O něco výš, u pískovcového lomu, zaujali pozice ostrostřelci z 1. praporu 95. střeleckého pluku.
Donzelotova divize, útočící více vpravo od statku, postoupila přes odvrácený svah v anglo-batavských pozicích, za nímž v obilí čekalo ukrytých 3000 Pictonových mužů. Ti se zvedli z obilného porostu ve chvíli, kdy bylo čelo francouzských kolon vzdáleno na pouhých čtyřicet kroků a zahájili na něj valivou palbu. Po tomto entrée Angličané vyrazili do bodákového protiútoku. Nebyl jich však dostatečný počet a nepodařilo se jim tudíž masu francouzské pěchoty vrhnout zpět. Navíc na pomoc Donzelotovým jednotkám přicházeli vojáci Marcognetovy divize. Velitel anglického levého křídla generál Picton se snažil povolat do protiútoku další ''Rally the Highlanders'' (Skotské horaly), ale byl zasažen kulí do čela a zůstal ležet na místě mrtev. Blížila se třetí hodina odpolední a zdálo se, že pozice spojenců budou brzy proraženy. Francouzi oblehli statek Papelotte a Milhaudovi kyrysníci samostatně zaútočili na Angličany vlevo od bruselské silnice. Před jejich útokem se musel dokonce i Wellington ukrýt uvnitř [[čtvercová formace|karé]]. Vzápětí však na Milhaudovy muže zaútočily čtyři Somersetovy jezdecké gardové pluky a pronásledovaly je dolů ze svahu k Belle Alliance. Další dvě brigády těžké jízdy pod velením [[Henry William Paget, 1. markýz z Anglesey|lorda Uxbridge]]{{#tag:ref|Součástí těchto dvou brigád byly Somersetova dvorní brigáda (Life Guards, Dragoon Guards a Horse Guards) a Ponsonbyho unijní brigáda (Royal Scots Greys, Blues and Royals a Inskillings).|group=pozn.}} zaútočily na d’Erlonovy pěší jednotky. Ty se nestačily přeskupit do [[Čtvercová formace|čtverců]] a v panice začaly prchat zpět ke svým pozicím. I. francouzský armádní sbor přišel o třetinu svého početního stavu (asi 5000 mužů. 2000 bylo zraněno nebo zabito, zbylí padli do zajetí),<ref name="t259">Taraba, s. 259.</ref> o svá děla a dva pluky (45. řadový a 105. řadový) o své plukovní zástavy (plukovní orly).<ref>Jiří Kovařík – Sto dní z Elby k Waterloo, s. 233.</ref> Anglickým jezdcům ovšem tento úspěch nestačil a v bojovém zápalu dál pokračovali v pronásledování prchajících jednotek ve směru k „velké baterii“.<ref>Taraba, s. 258.</ref> Ke svému cíli však nedorazili. Na jejich smělost odpověděla francouzská kavalerie, jmenovitě polovina Delortovy 14. kyrysnické divize a Jacquinotova 1. jezdecká divize. Výsledkem byl masakr, jež stál jen Somersetovy dragouny na osm stovek mužů.<ref name="t259"/> Na rozdíl od Angličanů se francouzská jízda se svým úspěchem spokojila a stáhla se zpět do výchozích pozic.
=== Útok kavalerie ===
| |||