Edita Gruberová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Masivní rozšíření
Řádek 11:
V roce [[1970]] získala první roli ve [[Vídeňská státní opera|Vídeňské státní opeře]], kde pohostinsky vystoupila poprvé [[7. únor]]a jako Královna noci v [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartově]] ''[[Kouzelná flétna|Kouzelné flétně]]'',<ref name="viden"/> její výkon jí prakticky okamžitě zajistil ve Vídni stálé angažmá.<ref name="osobnosti">{{citace webu|titul=Edita Gruberová / hudba| jazyk=sk| dílo=Osobnosti.sk |url=http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=719&mainkat=4| curly=ano}}</ref> Kvůli omezování při cestování do Vídně ze strany komunistického režimu se rozhodla Československo [[23. březen|23. března]] [[1971]] definitivně opustit.<ref name="biografie"/>
 
Královnu noci s úspěchem zpívala v roce [[1973]] i na festivalu v [[Anglie|anglickém]] [[Glyndebourne]] a rok později také v [[Salzburg]]u pod taktovkou [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]], ve Vídni ale dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová vídeňská inscenace opery [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] ''[[Ariadna na Naxu]]'' v roce [[1976]], v níž pod vedením dirigenta [[Karl Böhm|Karla Böhma]] zazářila v roli Zerbinetty (již před tím roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci).<ref name="viden"/> Následovala vystoupení v newyorské [[Metropolitní opera|Metropolitní opeře]], [[milán]]ské [[La Scala|La Scale]], v [[Královská opera (Londýn)|Královské opeře]] v [[Londýn]]ě, v [[Pařížská opera|Pařížské opeře]], [[Bavorská státní opera|Bavorské státní opeře]] a v řadě dalších. Její první vystoupení v [[Praha|Praze]] se uskutečnilo již v roce [[1979]] na festivalu [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]]. K příjezdu původně nedostala vstupní [[vizumvízum]], ale vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu předvést i před českým publikem.
 
V dalších letech doplňovala svůj repertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně koloraturních, nejvíce italského repertoáru [[Giuseppe Verdi|verdiovského]], ale i starších autorů ([[Gaetano Donizetti|Donizetti]], [[Vincenzo Bellini|Bellini]] aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila hranice svého hlasového oboru hlavními rolemi ve Verdiho ''[[La Traviata|Traviatě]]'' a [[Jules Massenet|Massenetově]] ''[[Carmen]]'', které nepřekročila.<ref name="biografie"/>