Mari: Porovnání verzí

Nejvýznamnějším objevem v Mari je přes 25 000 hliněných tabulek v [[akkadština|akkadském jazyce]] psané v [[klínové písmo|klínových znacích]]. Mnohé z nich byly velmi dlouhé a nepoškozené, takže jejich rozluštění podalo výborný obraz života starověkého sumerského města. Pahorek byl bohatý i na větší či malé sochy. Zobrazovaly bohy, panovníky Mari, válečníky i kněze, ze zvířat hlavně lvy. Nejstarší sochy byly typicky sumerské, na mladších je patrný semitský vliv. Velmi bohatá byla keramika, na nejvzácnějším kousku bylo padesát dekorativních prvků s náměty geometrickými, které byly kombinovány motivy ze světa zvířat -– ryb, ptáků, býků, koz, psů, šakalů, někde najdeme i zobrazení lidí.

Zvlášť cenné nálezy z Ištařina chrámu pocházejí z doby odpovídající vládě [[1. dynastie urská|1. dynastie urské]], tj. kolem 26. - 25–25. st. př. n. l. Vynikajícím dokladem sumerského vlivu v umění je soška hodnostáře Ebich-Ila. Z této doby pocházejí i dvě velké nádoby, které nasvědčují o obchodních stycích s údolím [[Indus|Indu]]. Odtud zřejmě pocházejí výrobky ze slonoviny. Jsou zde doložena i jména některých marijských vládců.

Vykopávky z Mari Parrot popsal v řadě monografií a dvou souborných knihách -– ''Mezopotamská archeologie'' (1946) a ''Sumer'' (1960). Z nápisů na tabulkách a sochách sestavil i dějiny města, které končily za nadvlády [[Parthové|Parthů]] na přelomu letopočtu.

Mari bylo osídleno nejpozději od 5. tisíciletí př. n. l., ale svůj největší význam získalo během 3. a 2. tisíciletí. Mělo strategicky významnou polohu na řece Eufratu, neboť od něho vedly obchodní cesty na západ do Sýrie a [[Féničané|Foinikie]] i na severovýchod dál podél Eufratu do [[Malá Asie|Malé Asie]]. Sumerové zde překládali do svých lodí stavební materiál -– dřevo a kámen ze severní Sýrie. Po vrcholu, který započal kolem r. 2900 př. n. l., bylo Mari během 24. st. př. n. l. zničeno. Nejznámějším panovníkem tohoto „staršího“ období Mari byl [[Lamgimari]] někdy po roce 2600 př. n. l. Zničení města je obvykle připisováno [[Sargon Akkadský|Sargonu I. Akkadskému]], ale je možné, že to již byl [[lagaš]]ský [[lugal]] [[Entemena]] kolem roku 2460 př. n. l., který jako první vládce výboji spojil řadu sumerských měst do jednotného státu. Jiní přičítají zpustošení Mari obchodním konkurentům ze syrského města [[Ebla]].

V době [[Stát 3. dynastie urské|3. dynastie urské]] bylo Mari součástí [[Ur (město)|urského]] státu. K novému vzestupu dochází v Mari až za [[Amorité|Amoritů]], kteří oblast ovládli na konci doby 3. dynastie urské. Bylo to kolem roku 1900 př. n. l. Amoritští panovníci dovedli Mari k největšímu rozkvětu, jak o tom svědčí obsáhlý archív klínopisných destiček a královský palác. Nejvýznamnějšími vládci byli [[Jachdunlim]], [[19. století př. n. l.|1825]] - –[[19. století př. n. l.|1810]] př. n. l. a jeho syn [[Zimrilim]], [[18. století př. n. l.|1782]] - –[[18. století př. n. l.|1759]] př. n. l. Tito panovníci se aktivně zapojili do politiky [[Mezopotámie|mezopotamských]] států a současně udržovali přátelské styky se syrskými městy, především s [[Halab|Aleppem]].