Jindřich V. Brunšvický: Porovnání verzí

Potom, co byl jeho otec císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem Barbarossou]] sesazen, vyrůstal Jindřich v [[Anglické království|Anglii]]. Když se rodina v roce 1189 vrátila do [[Německé království|Německa]]Říše, vyznamenal se Jindřich tím, že bránil sídlo Welfů [[Braunschweig]] proti silám císařova syna, krále [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřicha VI.]] Mír byl uzavřen příštího roku, za předpokladu, že Jindřich a jeho mladší bratr Lothar (d.1190) budou drženi jako rukojmí. Jindřich se musel v roce 1191 připojit k německémuříšskému tažení do italského [[Sicilské království|království Sicílie]] a podílet se na obléhání [[Neapol]]e. Jindřich vojsko nakonec opustil, uprchl do [[Marseille]], a vrátil se do NěmeckaŘíše, kde falešně prohlásil Jindřicha VI. za mrtvého a sám se snažil zdůraznit své vlastní schopnosti jako jeho možný nástupce.

Ačkoli nesměl, stalStal se dědicem rýnského falckrabství akdyž se v roce 1193 se oženil s Anežkou, sestřenicí císaře Jindřicha VI. a dcerou [[Konrád Štaufský|Konráda Štaufského]]. Krátce nato se v roce 1195 usmířil s císařem a stal se Konrádovým nástupcem. Jako jeho blízký spojenec doprovázel císaře při dobývání Sicílie v roce 1194/1195 a na křížové výpravě v roce 1197.

Po císařově náhlé smrti v roce 1197, se stal Jindřichův mladší bratr [[Ota IV. Brunšvický|Ota]] jedním z kandidátů na trůn [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Zpočátku ho podporoval, ale v roce 1203 přešel na stranu [[Filip Švábský|Filipa Švábského]]. Poté, co rozdělil Welf mezi své mladší bratry, Otu a [[Vilém z Lüneburgu|Viléma]], stal se Jindřich vládcem severních saských území kolem města Stade a Altencelle a také byl králem Filipem potvrzen falckrabětem. Když se německýřímský trůn po zdařilém atentátu na Filipa Švábského v roce 1208, opět uprázdnil, podpořil Jindřich znovu svého bratra Otu.