Verze z 4. 6. 2020, 08:40 editovat 2a00:1028:9192:71f2:38e8:68ae:387d:da74 (diskuse) umazání zdvojeného výrazu v 1 větě ;estetika té věty značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 5. 8. 2020, 02:34 editovat zrušit editaci Blahma (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 17 290 editací Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 47: == Historie == Roku 1597 německý alchymista Andreas Libavius popsal látku, kterou nazval ''calx plumb dulcis'', „sladké olovo“ díky chuti této látky. Následně se tato látka využívala na výrobů různých ~~pigmantů~~pigmentů, zejména [[chroman olovnatý\|chromová žluť]] (chroman olovnatý PbCrO<sub>4</sub>). Z dusičnanu olovnatého se taky připravoval [[azid olovnatý]] Pb(N<sub>3</sub>)<sub>2</sub>. Tato látka se používala na výrobu [[tetraethylolovo\|tetraethylolova]], látky, která se přidávala do olovnatých benzínů na zvýšení [[oktanové číslo\|oktanového čísla]]. Na jiné účely se tato látka moc nepoužívala, kupříkladu ve spojených státech byla spotřeba této látky, roku 1974 se ročně průmyslově spotřebovávalo jen 642 tun na jiné účely, než na výrobu barviv a olovnatých benzínů.

Dusičnan olovnatý: Porovnání verzí