Vzpoura v Cholmondeley: Porovnání verzí

Po červencovém přesunu do Anglie, kde byli vítání civilním obytelstvemobyvatelstvem, byly pozemní jednotky umístěny v táboře v zámeckém parku v Cholmondeley. Početní stav nedosahoval ani čtyř tisíc vojáků. Mezi vojáky, především bývalými interbrigadisty, z nichž se zhruba polovina hlásila ke [[KSČ]], komunisty a Židy, panovala i nadále nespokojenost. K nim se po agitacích přidali i další nespokojení vojáci. Mezi iniciátory vzpoury patřili [[Vladimír Clementis]], [[Vavro Hajdů]] či Oskar Wetzler. Vzbouřenci označovali důstojníky za neschopné a obviňovali je z podílu na porážce Francie, nazývali je [[Fašismus|fašisty]] a odmítali bojovat ve válce, kterou považovali za imperialistickou a prohranou. Komunisté navíc neuznávali [[Prozatímní státní zřízení|exilovou vládu]]. 23. července byli vzbouřivší se vojáci zbaveni zbraní a odděleni od zbytku mužstva. V reakci na to navštívil 26. července Cholmondeley [[Edvard Beneš]]. Mnozí vzbouřenci, především bývalí interbrigadisté se zformovali pod velením por. Karla Schwartze a přednesli Benešovi své požadavky. Chtěli díky svým bojovým zkušenostem ze [[Španělská občanská válka|Španělské občanské války]] důstojnické hodnosti a zastávat velitelská postavení. Dále přednesli zprávu s odůvodněním povstání: ''„nadále chtěli být považováni za československé vojenské uprchlíky a dáni k dispozici britským úřadům; příčinnou byl režim ve Francii, který se přenesl i na britskou půdu; armáda ve Francii byla nedemokratická: bití vězňů v Agde, hrubé zacházení důstojníků s vojáky, špatná strava; armáda byla šovinistická: zákaz mluvit němčinou nebo maďarštinou; Osuský, Slávik, [[Rudolf Viest|Viest]] i [[Sergěj Ingr|Ingr]] nesou zodpovědnost za tento stav a nemají nárok na místo ani ve vládě, ani ve vojenském velení; Čech stejně jako Němec, Slovák a Maďar měli v armádě tytéž povinnosti a proto také i práva; armáda mohla plnit své úkoly pouze tehdy, pokud bude ovládána masarykovským duchem bratrství a humanity.“'' <ref name=":2" />Také Židé prostřednictvím rabína Alexandra Krause přednesli svoji zprávu o panujících poměrech mezi vojáky, ve které bylo mj. uvedeno: ''„Nejenom my, ale většina mužstva je přesvědčena, že československá armáda ve Francii byla nedemokratická. Svědčí o tom polní četnictvo, bití vězňů v Agde (místě soustředění našich jednotek) nebo hrubé zacházení důstojníků s vojáky. Československá armáda ve Francii byla národnostně šovinistická. Svědčí o tom i zákaz mluvit německy a maďarsky a trestání vojáků za to, že mluvili svou mateřštinou.“'' <ref name=":3" />Beneš si vyslechl předložené argumenty, ale k dohodě nedošlo.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2" /><ref name=":3" />