Zlatá Adele: Porovnání verzí

'''''Zlatá Adele''''' (německy ''{{Cizojazyčně|de|Goldene Adele}}''), také označovaná jako '''''Adele Bloch-Bauer I''''', '''''Dáma ve zlatém''''' či '''''rakouská Mona Lisa''''',<ref name=":0" /> je obraz který vytvořil rakouský malíř [[Gustav Klimt]] mezi roky 1903 a 1907. [[Olejomalba]] doplněná zlatem a stříbrem vznikla během umělcova zlatého období a představuje reprezentativní dílo [[Vídeňská secese|vídeňské secese]].<ref>{{Citace elektronické monografie

Portrét ženy na zlatém pozadí je považován za reprezentativní dílo Klimtova zlatého období a zároveň [[Vídeňská secese|vídeňské secese]]. Olejomalba na plátně doplněná zlatem a stříbrem má rozměr 138&nbsp;x&nbsp;138 &nbsp;cm a vystavuje ji [[Nová galerie (New York)|Nová galerie]] (''Neue Galerie'') v [[New York]]u.

Portrét své manželky [[Adele Blochová-Bauerová|Adely Blochové-Bauerové]] (1881–1925) si u Klimta objednal česko-rakouskorakouský bankéř a cukrovarník [[Židé v Praze|židovského původu z Prahy]] [[Ferdinand Bloch-Bauer]] (1864–1945). Obraz byl uveden v roce 1907, kdy bylo manželce bankéře 25 let. O pět let později byla představena druhá méně známá olejomalba manželky ''Adele Bloch-Bauer II''. V roce 1918 Blochovi-Bauerovi usilovali o československé občanství, když během léta přebývali na zámku v [[Panenské Břežany|Panenských Břežanech]], jenžjejž vlastnili, ačkoli trvalé bydliště měli ve Vídni. Adele Blochová-Bauerová zemřela na [[Meningitida|meningitidu]] roku 1925. V poslední vůli si přála darovat obrazy galerii v Belvederu ve Vídni.<ref name=":0" />

Po [[anšlus]]u Rakouska v březnu 1938 byl však rodinný majetek včetně Klimtova portrétu zabaven v roce 1941 nacisty. Obraz Adely pak několik desítek let vystavovala [[Belveder (palác)|vídeňská galerie Belvedere]], dokud investigativní novinář [[Hubertus Czernin]] v roce 1998 neupozornil na původ tamních obrazů kdysi vyvlastněných Židům. V případu se začal angažovat právník Randol Schönberg. V letech 1999–2006 probíhal komplikovaný soudní spor, který zahrnoval i slyšení před [[Nejvyšší soud Spojených států amerických|Nejvyšším soudem USA]], a vyvrcholil rozhodnutím vídeňské arbitráže. Ta souhlasila s navrácením obrazů a dalších uměleckých děl právoplatným dědicům, když je Rakousko, resp. německá říše, nezískaly dobrovolným aktem, ale násilným zabavením. Pět obrazů tak bylo převezeno do Los Angeles. Tehdy 90letá dědička [[Maria Altmannová]], jediná žijící neteř Blocha-Bauera, pak portrét své tety prodala [[Ronald Lauder|Ronaldu Lauderovi]] pro newyorskou galerii, kterou spoluzaložil v roce 2001. Cena 135&nbsp;milionů dolarů byla v červnu 2006 nejvyšší cenou kdy dosaženou za jeden obraz.<ref name=":1">{{Citace periodika

Příběh obrazu rozvinula americká historička umění [[Anne-Marie O´Connorová'Connor|Anne-Marie O’Connorová]] v knize ''Dáma ve zlatém''. V roce 2015 byl pak příběh přenesen na filmové plátno pod stejným názvem ''[[Dáma ve zlatém]]'', s [[Helen Mirrenová|Helen Mirrenovou]] v titulní roli.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika