Emanuel Hegenbarth: Porovnání verzí

{{Přeložit|20200801114640}}

 

 

Hegenbarth studoval na umělecké akademii v Mnichově od roku 1884. Po dvou letech přerušil studium na obchodní škole v obchodní škole v Lipsku. V roce 1892 pokračoval ve studiu na Akademie der Künste v Berlíně a pokračoval v Mnichově. Tam vstoupil do třídy malování zvířat Heinricha von Zügela, hlavního představitele impresionismu v Mnichově a spoluzakladatele Mnichova a Nové secese ve Vídni. Na přelomu století byl Hegenbarth členem Drážďanské asociace výtvarných umělců, první drážďanské secese. Po zrušení secese se účastnil umělecké skupiny Die Elbier. Od roku 1901 žil jako nezávislý umělec v Mnichově. V roce 1902 se oženil se Zügelsovou nejstarší dcerou Annou Emilie.

Hegenbarth, jehož mottem bylo „Obrázkové umělce, nemluví“, protože neocenil velké diskuse o umění, dostal v roce 1903 výzvu ke Královské saské akademii výtvarných umění v Drážďanech. Stal se profesorem nově vzniklé třídy malování zvířat. Jeho studenti zahrnovali A. mladý Kurt Schwitters. V roce 1909 byl Hegenbarth zakládajícím členem sdružení drážďanských umělců. Od roku 1905 do roku 1908 režíroval také svého mladšího bratrance Josefa Hegenbartha, který se později stal jedním z nejdůležitějších ilustrátorů a ilustrátorů 20. století. Hannes Hegen byla její pradědečka. Hegenbarth zemřel v roce 1923 po operaci.

 

 

Kromě krajiny a městských scén Hegenbarth raději maloval obrázky zvířat. Obzvláště ho fascinoval skot a koně, které zobrazoval znovu a znovu. Zvířata jsou obvykle v klidové poloze, Hegenbarth se o pohyb nezajímal, ale o materiál a náladu. Jeho impresionistickým způsobem jsou v jeho obrazech rozhodující světelné a barevné dojmy, které vytvářejí atmosférickou náladu. V posledních letech se odtrhl: na jeho obrazech dominují vysoce kontrastní barevné oblasti se zjednodušenými konturami. Hegenbarth je jedním z nejvíce umělecky nezávislých na četných studentech Heinricha von Zügelsa; jeho styl malby ukazoval brzy expresivní a někdy odvážný rukopis.