Železniční stanice: Porovnání verzí

Termín '''stanice''' je v železniční dopravě přibližně [[synonymum|synonymní]] s pojmem '''nádraží'''. Ten sice není zaveden Zákonem o dráhách, ale je užíván v některých dalších právních nebo technických předpisech i v oficiálních názvech některých stanic (například [[Praha hlavní nádraží]]). Slovem nádraží se označují i dopravny bez osobního provozu (nákladová nádraží, odstavná nádraží, seřaďovací nádraží). V době výstavby prvních parostrojních železnic se pro nádraží standardně používal termín „dražiště“, alternativně „dražen“, „dražín“,<ref>[https://www.vagony.cz/historie/toulky.html Střípky z Toulek], web Historie železnic, text nedatován, citováno z 11. dílu knihy Petr Hora Hořejš: ''Toulky českou minulostí''</ref> „drážeň“,<ref>[http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup=dra%9Een&idHeslo=49133&zpusob=heslo drážeň], Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta</ref> „dráhov“<ref>[http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup=dra%9Een&idHeslo=48562&zpusob=heslo dráhov], Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta</ref> či „drahov“, též „kolejní dvůr“ (podle polštiny, tento tvar použil kolem roku 1846 v dopise [[František Ladislav Čelakovský|F. L. Čelakovský]]), „drážní dvůr“, „kolejiště“, „drážní stanoviště“. Za autora slova „nádraží“, utvořeného podle vzorů návsí, náměstí, [[František Bílý]] roku 1915 v ediční poznámce k dopisu F. L. Čelakovského označil buditele, spisovatele a překladatele [[František Bohumil Tomsa|Františka BohmilaBohumila Tomsu]] († 1857).<ref>„Korespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského – svazek III“, vydal František Bílý v Praze nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovenost a umění, 1915, v edici ''Sbírka pramenův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', skupina druhá, číslo 21</ref>