Racek středomořský: Porovnání verzí

Odebráno 165 bajtů ,  před 4 měsíci
→‎Popis: Upraven styl
m (Robot: standardizace parametru infoboxu; kosmetické úpravy)
(→‎Popis: Upraven styl)
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
| řád = [[dlouhokřídlí]] (Charadriiformes)
| čeleď = [[rackovití]] (Laridae)
| rod = ''[[Larus|racek]] (''Larus'')
| binomické jméno = Larus michahellis
| druh popsal = [[Johann Friedrich Naumann|Naumann]], [[1840]]
| druhotné dělení = [[Poddruh]]y
| podřazené taxony =
''L. m. michahellis'' <small>(kontinentální Evropa)</small><br />
''L. m. atlantis'' <small>(ostrovy severního Atlantiku)</small>
}}
'''Racek středomořský''' (''Larus michahellis'') je jedním z druhů velkých„velkých rackůbělohlavých racků“, patřících do okruhu [[racek stříbřitý|racka stříbřitého]] (''Larus argentatus''), se kterým byl v minulosti spojován. Podobně jako u dalších velkých racků mají dospělí jedinci šedá záda, šedá křídla s černými špičkami letek a žlutý zobák s červenou skvrnou na dolní čelisti. Nohy dospělých ptáků jsou jasně žluté. Mladí jedinci jsou převážně hnědí s tmavě skvrnitými zády. Hnízdí převážně v oblasti [[Středozemní moře|Středozemního moře]], dále v přilehlých částech [[Atlantský oceán|Atlantského oceánu]] a [[Černé moře|Černého moře]].
 
== Popis ==
[[Soubor:Larus michahellis flying.JPG|náhled|vlevo|Pták v šatě 3. roku]]Podobně jako další velké druhy racků pelichá racek středomořský dvakrát do roka – před zimou probíhá pelichání částečné, na konci hnízdění pak pelichání úplné. S postupem věku jsou tak rozlišitelné čtyři typy šatu – juvenilní/1. roku, šat 2. roku, šat 3. roku a šat adultní. Ve všech šatech se racek středomořský podobá příbuzným druhům, určování v terénu vyžaduje dobré podmínky pozorování a zaznamenání kombinace více znaků. Obecně je racek středomořský mohutný racek se štíhlou zadní částí těla, často výrazně hranatou hlavou a mohutným hákovitým zobákem. Nohy jsou delší než u racka stříbřitého, složená křídla zasahují dále za ocas.
 
V '''šatu juvenilním a prvního roku''' je hlava a spodina bělavá, hřbet a křídla hnědá se světlou kresbou jednotlivých per. Od příbuzných druhů se liší tmavou maskou kolem oka, kontrastně skvrnitou spodinou křídel, kresbou velkých loketních letek a tmavými vnitřními ručními letkami. Ocasní páska kontrastuje s bílým kořenem ocasu a na konci je bíle lemovaná. Zobák je černý, duhovka tmavá.
 
V '''šatu druhého roku''' je hřbet šedý, křídla stále s hnědými pery, hlava a spodina jsou čistě bílé. Oko začíná být světlé, kolem oka a na bocích může stále zůstávat patrné skvrnění. Zobák je světlejší, s tmavou špičkou.
 
V '''šatu třetího roku''' už ptáci připomínají dospělé, jen rozsah černé kresby na křídlech je větší a často mají zachovány zbytky tmavé ocasní pásky. Na krajní ruční letce se může objevit malá bílá skvrna u špičky.
 
'''Dospělí ptáci''' majíptácimají bílou hlavu, tělo a ocas, šedý hřbet a šedá křídla s černou kresbou ručních letek. Tato kresba je na krajní letce nejrozsáhlejší a směrem dovnitř se zmenšuje; na rozdíl od racka stříbřitého zasahuje obvykle na šest letek. Ve srovnání s rackem bělohlavým zasahuje černé zbarvení na letkách blíže ke kořenům per, černá kresba je tak rozsáhlejší. U špičky krajní letky je bílá skvrna různého rozsahu, u populací z Jaderského moře je častější celá bílá špička. Zobák je oranžový, s červenou skvrnou na dolní čelisti (zasahuje i na horní čelist). Duhovka je světlá, nohy žlutavě zabarvené. V zimě se může objevit skvrnění v okolí oka a tmavá kresba na zobáku.<ref name="vavrik"/>
 
=== Hlas ===
Volání zní jako „aau--kja-kja-jak“, při vyrušení „gag-ag-ag“, varování opakované „kiou“. Hlas je podobný [[Racek žlutonohý|racku žlutonohému]], hlubší a chraptivější než u [[Racek stříbřitý|racka stříbřitého]]. Volání se skládá z 14-25 slabik (oproti 8-14 slabikám u racka stříbřitého).<ref name="gulls">{{Citace monografie|příjmení=Olsen|jméno=Klaus Malling|příjmení2=Larsson|jméno2=Hans|titul=Gulls of North America, Europe and Asia|vydavatel=Princeton University Press|místo=Princeton & Oxford|rok=2003|isbn=0-691-11327-0}}</ref>
 
== Taxonomie a fylogeneze ==
V minulosti byl racek středomořský společně s rackem bělohlavým (''Larus cachinnans'') považován za pouhý poddruh racka stříbřitého (''Larus argentatus''). Novější výzkumy nejprve ukázaly, že jde o dva samostatné druhy a středomořská populace byla považována za poddruh racka bělohlavého (jako ''Larus cachinnans michahellis''). Další výzkumy ukázaly, že i tyto dvě populace jsou nezávislými druhy.
 
Mimo genetických analýz bylo dalším poznatkem, podporujícím samostatnost obou (pod)druhů, nalezení kontaktní zóny na pobřeží Černého moře v roce 1996. Severně od rumunské [[Constanţa|Constancy]] byly zjištěny dvě populace, lišící se zbarvením, vzhledem i způsobem hnízdění. Racci středomořští zde hnízdí na střechách (již více než 100 let), zatímco racci bělohlaví v pobřežních lagunách. Přes dlouhodobý vzájemný kontakt zůstaly oba druhy izolované a nekříží se.<ref>{{Citace periodika |příjmení=Klein|jméno=Ronald|příjmení2=Buchheim|jméno2=Andreas|titul=Die westliche Schwarzmeerküste als Kontaktgebiet zweier Großmöwenformen der ''Larus cachinnans''-Gruppe|periodikum=Vogelwelt|ročník=118|rok=1997|stránky=61-70|url=http://gull-research.org/papers/gullpapers1/Klein%20%26%20Buchheim%201996.pdf}}</ref>
 
=== Poddruhy ===
V současné době jsou obvykle rozlišovány dva poddruhy:
* ''L. cm. michahellis'' – hnízdí ve Středomoří, na pobřeží Černého moře severně po Rumunsko a ve střední Evropě po cca 52° s. š.; pravděpodobně hnízdí také na severním pobřeží Turecka
* ''L. cm. atlantis'' – hnízdí na ostrovech v Atlantiku (Azory, Madeira a Kanárské ostrovy); pravděpodobně hnízdí také na atlantském pobřeží Pyrenejského poloostrova a Maroka
 
== Rozšíření ==
=== HnízděníHnízdní rozšíření ===
Hnízdní areál zahrnuje pobřežní a jezerní oblasti od Francie a Holandska po Balkánský poloostrov a Polsko, mimo to hnízdí na ostrovech v Atlantském oceánu (Azory, Madeira, Kanárské ostrovy), na pobřeží severní Afriky od Mauretánie po Egypt, na východním pobřeží Středozemního moře (Izrael, Libanon) a na jihozápadním pobřeží Černého moře na sever po Rumunsko.
 
==== Expanze po pobřeží Atlantského oceánu ====
V polovině sedmdesátých let 20. století se začali šířit racci ze středomořského pobřeží Francie a odtud kolonizovali atlantské pobřeží.<ref name="gruber"/> Koncem 90. let hnízdilo na atlantském pobřeží na sever po [[Normandie|Normandii]] 80 párů; další ptáci hnízdí ve vnitrozemí Francie na sever po Massif Central.<ref name="gulls"/>
 
Nederland|místo=Nijmegen|rok=2013|stránky=82-83}}</ref>
 
==== Šíření do vnitrozemí ====
Podobně jako u kolonizace atlantského pobřeží stála na počátku kolonizace vnitrozemí populace středomořského pobřeží Francie. V polovině sedmdesátých let 20. století se začala šířit na sever podél údolí řeky Rhôny do Švýcarska.<ref name="gruber"/> V Itálii kolonizovali [[Gardské jezero]].
 
Prvním záznamem z území Severní Ameriky je zástřel jedince 16. srpna 1973 na Madeleine Islands v kanadské provincii Quebec. Tento jedinec byl původně považován za křížence mezi [[Racek americký|rackem americkým]] (''Larus smithsonianus'') a [[Racek žlutonohý|rackem žlutonohým]] (''Larus fuscus'') poddruhu ''graellsii'', opětovné prošetření dokladu potvrdilo, že jde o racka středomořského, patřícího k ssp. ''atlantis''. Druhým záznamem bylo pozorování dospělého ptáka od 16. ledna do 15. dubna 1985 na [[Newfoundland]]u, třetím byl pravděpodobně se vracející dospělý pták ve státě Washington v zimách 1989/90 až 1992/93.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Wilds|jméno=Claudia|příjmení2=Czaplak|jméno2=David|titul=Yellow-legged Gulls (''Larus cachinnans'') in North America|periodikum=Wilson Bull.|rok=1994|ročník=106|číslo=2|stránky=344-356|url=http://gull-research.org/atlantis/images/recent/p0344-p0356.pdf}}</ref> Od té doby je v malých počtech pozorován na východním pobřeží na jih po Floridu a Texas.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.maavianrecords.com/home/about-species-accounts/yellow-legged-gull |datum přístupu=2014-02-02 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140218234848/http://www.maavianrecords.com/home/about-species-accounts/yellow-legged-gull |datum archivace=2014-02-18 |nedostupné=ano }}</ref>
 
=== Výskyt v ČRČesku ===
Racci, kteří se začali objevovat v 80. letech na Ostravsku patří s největší pravděpodobností k tomuto druhu. V současné době jsou velká hejna až několika tisíc ptáků známa z Ostravska a Břeclavska. Ptáci se objevují od konce června, výskyt vrcholí v srpnu a září, většina se od října vrací zpátky na jih.<ref name="vavrik">{{Citace periodika|příjmení=Vavřík|jméno=Martin|titul=Určování velkých bělohlavých racků (''Larus argentatus, L. cachinnans, L. michahellis'')|periodikum=Crex|ročník=30|rok=2010|stránky=9-25|url=http://www.birdwatcher.cz/vavrik_urcovani_racku.html|datum přístupu=2014-02-02|url archivu=https://web.archive.org/web/20140204012439/http://www.birdwatcher.cz/vavrik_urcovani_racku.html|datum archivace=2014-02-04|nedostupné=ano}}</ref>
 
==== Hnízdění ====
V ČR pravidelně hnízdí v počtu do 5 párů. První hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1990 na Novomlýnských nádržích, hnízdo se dvěma vejci bylo zničeno. Od roku 1996 zde hnízdí pravidelně (1996 – 1 pár, 1997 – asi 2 páry, 1998 – 3 páry, 1999-2000 5-7 párů). Mimo to hnízdil v roce 1998 na Starém jezeře na Třeboňsku, v roce 2002-2003 na rybnících u Hodonína.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Šťastný|jméno=Karel|příjmení2=Bejček|jméno2=Vladimír|příjmení3=Hudec|jméno3=Karel|titul=Atlas hnízdního rzšíření ptáků v České republice 2001-2003|rok=2006|vydavatel=Aventinum|místo=Praha|isbn=80-86858-19-7}}</ref>
 
Mladí ptáci severoafrické populace (Alžírsko) využívají podle prvních výsledků kroužkování dvě tahové cesty. Jedinci z východního Alžírska táhnou na sever až severozápad do východního Španělska a poté vnitrozemím do Biskajského zálivu. Ptáci ze západního Alžírska táhnou stejným směrem do [[Alboránské moře|Alboránského moře]] a [[Cádiz]]ského zálivu na jihu Španělska, kde tráví léto. Koncem podzimu a v zimě se vracejí zpět do severní Afriky.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Baaloudj|jméno=Afef et al.|titul=Dispersal of Yellow-Legged Gulls ''Larus michahellis'' Ringed in Algeria: A Preliminary Analysis|periodikum=Ardeola|rok=2012|ročník=59|číslo=1|stránky=137-144|url=http://www.bioone.org/doi/abs/10.13157/arla.59.1.2012.137}}</ref>
 
== Početnost a trendy ==
Celková populace je odhadována na 630 až 768 tisíc párů, z toho v Evropě hnízdí 310 až 580 tisíc párů.<ref>http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/wildbirds/hunting/docs/reprod_62-67_en.pdf</ref>
 
Na Blízkém východě existují malé kolonie v [[Libanon]]u, 20-25 párů hnízdí v [[Izrael]]i. Na pobřeží Afriky hnízdí (údaje z devadesátých let) 10 párů v [[Mauritánie|Mauretánii]], 6&nbsp;325&nbsp;párů v [[Maroko|Maroku]], 2&nbsp;500&nbsp;párů v [[Alžírsko|Alžírsku]], 600-700 párů v [[Tunisko|Tunisku]], několik stovek párů v [[Libye|Libyi]]; malé kolonie existují také v [[Egypt]]ě.<ref name="gulls"/>
 
== Hnízdní biologieHnízdění ==
[[Soubor:Larus michahellis.052 - Islas Cies.JPG|vlevo|náhled|Racek středomořský s mláďaty]]
Racci středomořští často zakládají hnízdní kolonie na ostrovech, přednost dávají ostrovům nerušeným lidskou činností, větším a vzdálenějším od pobřeží. Ke stavbě hnízd si vybírají vyvýšená místa s hustší vegetací, vzdálenější od břehů ostrova. Jedním z hlavních faktorů k tomuto výběru je podle všeho ochrana před zaplavením hnízda.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Scarton|jméno=Francesco|příjmení2=Valle|jméno2=Roberto|titul=Colony and nest-site selection of Yellow-legged Gulls Larus cachinnans michahellis on barrier islands of the Po Delta (NE Italy)|periodikum=Vogelwelt|ročník=117|rok=1996|stránky=9-13}}</ref> V jižní Francii hnízdí převážně na velkých vápencových ostrovech u pobřeží; upřednostňují přitom ostrovy v blízkosti preferovaných zdrojů potravy. Velikost kolonie je různá, v největší francouzské kolonii hnízdí až 6&nbsp;111&nbsp;párů; velké kolonie jsou podle výzkumů také nejstarší.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Duhem|jméno=Celine et al|titul=Distribution of breeding sites and food constrains size and density of yellow-legged gull colonies|periodikum=Ecoscience|rok=2007|ročník=14|číslo=4|stránky=535-543|url=http://www.imep-cnrs.com/ibbc/pdf/Duhem%20et%20al%20Ecoscience%202007.pdf|datum přístupu=2014-02-02|url archivu=https://web.archive.org/web/20140219014145/http://www.imep-cnrs.com/ibbc/pdf/Duhem%20et%20al%20Ecoscience%202007.pdf|datum archivace=2014-02-19|nedostupné=ano}}</ref> Rovněž v Maroku hnízdí především na skalnatých ostrovech a strmých útesech, přičemž se vyhýbají rušení člověkem, ale drží se v dostupu k antropickým zdrojům.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://moroccanbirds.webs.com/PDFs/Larus_michahellis-Rif.pdf |datum přístupu=2014-02-02 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140219183922/http://moroccanbirds.webs.com/PDFs/Larus_michahellis-Rif.pdf |datum archivace=2014-02-19 |nedostupné=ano }}</ref>
== Potrava ==
[[Soubor:Hospitalet gaviota seagull eating a pigeon.jpg|náhled|Racek středomořský, požírající holuba]]
Racci středomořští využívají rozmanité zdroje potravy, svou strategii přizpůsobují momentální potravní nabídce. K potravě patří především [[ryby]], [[bezobratlí]], [[měkkýši]], [[vejce]], drobní [[obratlovci]]. Velkou roli v potravě hrají odpadky na skládkách. Studie z oblasti Benátek ukázala, že racci využívají obvykle více zdrojů potravy, jak přírodních, tak antropogenních. Potrava nevyvedených mláďat nebyla závislá na odpadcích.<ref>{{Citace sborníku|příjmení=Soldatini|jméno=Cecilia et al|titul=Yellow-legged gulls' diet and foraging locations|rok=2005|místo=Torino|knižní titul=15th Meeting of the Italian Society of Ecology}}</ref> Racci v Biskajském zálivu krmí svá mláďata převážně rybami (60% potravy), druhým důležitým zdrojem jsou odpadky (30%). Dospělí ptáci loví ve větší míře také kraby.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Arizaga|jméno=Juan et al|titul=High importance of fish prey in the diet of Yellow-legged Gull Larus michahellis chicks from the southeast Bay of Biscay|periodikum=Seabird|ročník=23|rok=2011|stránky=1-6|url=http://www.aranzadi-zientziak.org/fileadmin/webs/Publicaciones/pdfs/Seabird_23(1-6)%20-%20Yellow-legged%20gull%20diet.pdf}}</ref> Na středomořském pobřeží Španělska tvořili podstatnou část potravy mláďat drobní bezobratlí, ptáci široce využívali také skládky a odpady z rybářského průmyslu.<ref name="ramos">{{Citace periodika|příjmení=Ramos|jméno=Raül et al|titul=Diet of Yellow-legged Gull (Larus michahellis) chicks along
the Spanish Western Mediterranean coast: the relevance of refuse dumps|periodikum=J. Ornithol|rok=2009|ročník=150|stránky=265-272|url=http://www.gull-research.org/papers/papers5/michachicksfood.pdf}}</ref>
 
Racci středomořští mohou být také významnými predátory – na ostrově [[Selvagem Grande]] tvořili hlavní část jejich potravy [[Buřňáček běločelý|buřňáčci běločelí]] (''Pelagodroma marina''), následovaní suchozemskými [[plži]] a dalšími druhy [[buřňákovití|buřňáků]]. Energeticky představovali mořští ptáci 82,5 % potravy místní populace.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Matias|jméno=Rafael|příjmení2=Catry|jméno2=Paulo|titul=The diet of Atlantic Yellow-legged Gulls (Larus michahellis atlantis) at an oceanic seabird colony: estimating predatory impact upon breeding petrels|periodikum=Eur J Wildl Res|rok=2010|ročník=56|stránky=|861-869|url=http://www.deepdyve.com/lp/springer-journals/the-diet-of-atlantic-yellow-legged-gulls-larus-michahellis-atlantis-at-9QwERx0NUK}}</ref> V západním Středomoří je racek středomořský na některých místech významným predátorem [[Buřňáček malý|buřňáčka malého]] (''Hydrobates pelagicus''),<ref>{{Citace periodika|příjmení=Oro|jméno=Daniel et al|titul=Estimating predation on breeding European storm-petrels (Hydrobates pelagicus) by yellow-legged gulls (Larus michahellis)|periodikum=J. Zool., Lond|rok=2005|ročník=265|stránky=421-429}}</ref> v deltě Ebra ve velké míře vybírá hnízda [[Rybák obecný|rybáků obecných]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Hernández-Matías|jméno=Antonio|příjmení2=Ruiz|jméno2=Xavier|titul=Predation on Common tern eggs by the yellow-legged gull at the Ebro delta|periodikum=Scientia Marina|rok=2003|ročník=67|stránky=95-101|url=http://diposit.ub.edu/dspace/bitstream/2445/32308/1/502378.pdf}}</ref> V kolonii u ostrova [[Malta]] je rovněž hlavní potravou buřňáček malý, mimo to využívají místní racci jako zdroj potravy ptáky, přeletující na jarním tahu Středozemní moře (kořistí se mimo jiné stává [[rorýs obecný]], [[slavík obecný]], [[linduška lesní]], [[křepelka polní]], [[bekasina otavní]], [[slípka zelenonohá]] a další druhy menších ptáků).<ref>{{Citace periodika|příjmení=Borg|jméno=John|příjmení2=Sultana|jméno2=Joe|příjmení3=Cachla-Zammit|jméno3=Richard|titul=Predation by the Yellow-legged Gull Larus cachinnans on Storm Petrels Hydrobates pelagicus on Filfla|periodikum=Il-Merill|rok=1992-94|ročník=28|stránky=19-21|url=http://www.diomedeamalta.com/uploads/3/2/4/7/3247363/predation_by_ylg_on_stormpetrel.pdf|datum přístupu=2014-02-02|url archivu=https://web.archive.org/web/20140219152330/http://www.diomedeamalta.com/uploads/3/2/4/7/3247363/predation_by_ylg_on_stormpetrel.pdf|datum archivace=2014-02-19|nedostupné=ano}}</ref> Je pravděpodobné, že omezení antropických zdrojů v budoucnosti povede ke zvýšené predaci mořských ptáků.<ref name="ramos"/>
 
Jednou ze strategií, kterou používají racci středomořští, je kleptoparazitismus – ptáci ve smíšených koloniích napadají jiné druhy, které přinášejí mláďatům potravu a okrádají je o ni. V malé míře byl zaznamenán kleptoparazitismus například vůči [[Racek Audouinův|rackům Audouinovým]] v západním Středomoří.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Martínez-Abraín|jméno=Alejandro et al|titul=Kleptoparasitism, disturbance and predation of yellow-legged gulls on Audouin’s gulls in three colonies of the western Mediterranean|periodikum=Scientia Marina|rok=2003|ročník=67|stránky=89-94|url=http://digital.csic.es/bitstream/10261/5489/1/predation.pdf}}</ref>
 
== ReferenceOdkazy ==
=== PoddruhyReference ===
<references />
 
=== Externí odkazy ===
* {{Wikidruhy|taxon=Larus michahellis}}
* {{Commonscat|Larus michahellis}}
 
{{Portály|Ptáci}}
 
1 018

editací