Štěpán Trochta: Porovnání verzí

| čestný prefix = Jeho Eminence

| jméno = [[Doktor teologie|ThDr.]] Štěpán kardinál Trochta

| obrázek = Štěpán Trochta.jpg

| popisek = Štěpán Trochta jako [[Seznam litoměřických biskupů|litoměřický biskup]]<br />kolem roku [[1970]].

V letech [[1948]]–[[1949]] byl mluvčím [[Římskokatolická církev|katolické]] [[biskupská konference|biskupské konference]] při jednání s [[komunismus|komunistickou]] vládou. V letech [[1950]]–[[1953]] byl nejprve nezákonně [[internace|internován]], v roce 1954 (po roku ve vazební věznici) odsouzen ve [[Vykonstruovaný proces|vykonstruovaném procesu]] na 25 let a vězněn v nejtěžších komunistických žalářích. V roce 1960 propuštěn na amnestii. Poté byl opět internován. Až v roce 1968 začal znovu spravovat diecézi. V roce [[1969]] jej [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em ''„in pectore“''. Zemřel na [[Cévní mozková příhoda|mozkovou mrtvici]], doslova „uřván k smrti“ [[církevní tajemník|krajským církevním tajemníkem]] Karlem Dlabalem (funkce ustavená tehdy vládnoucí KSČ pro dohled nad církví).

 

[[Soubor:Arcibiskupské gymnázium.jpg|náhled|vlevo|[[Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži]], na kterém Trochta studoval předtím, než jeho matka onemocněla (foto 2007)]]

Štěpán Trochta se narodil ve [[Valašsko|valašské]] vesnici [[Francova Lhota]] ([[okres Vsetín]]) v zemědělské rodině jakožto nejstarší syn. Dne 14. listopadu 1913 mu na zápal plic zemřel otec. Studoval na [[Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži|Arcibiskupském gymnáziu]] v [[Kroměříž]]i, ale musel studium přerušit a vrátit se domů pomáhat matce trpící [[Tuberkulóza|tuberkulózou]]. Když se matčin zdravotní stav zlepšil, odjel v roce [[1923]] do [[Itálie]] do [[Turín]]a, kde se připravoval v salesiánském [[noviciát]]u. Zde se seznámil a začal spolupracovat s [[Ignác Stuchlý|Ignácem Stuchlým]], [[Karel Method Klement|Metodem Klementem]] a [[Augustin Štancl|Augustinem Štanclem]], průkopníky salesiánského díla v [[Československo|Československu]]. V roce [[1924]] zde s nimi zorganizoval vznik salesiánského domu pro české hochy v [[Perosa Argentina|Perose Argentině]], který se v roce [[1927]] přestěhoval do [[Fryšták|Fryštáku na Moravě]]. Trochta se přestěhoval spolu s ním, ale o rok později se vrátil do Itálie, kde dokončil [[doktor]]át z [[teologie]] (2. červenec [[1932]]) a obdržel [[kněz|kněžské]] svěcení (3. červenec 1932).

 

Po návratu do vlasti se po odsloužení povinné vojenské služby plně soustředil na své kněžské a salesiánské povinnosti. Vedl stavbu salesiánského střediska v Ostravě a posléze budování dalšího střediska v Praze-Kobylisích. Zároveň zrenovoval kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě a stal se členem Ústřední [[Junák – český skaut|junácké]] rady a nejvyšším duchovním rádcem českých katolických skautů.

 

V roce [[1940]] byl zatčen, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. Dne 28. května [[1942]] byl ale zatčen znovu a zbytek války prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] [[Koncentrační tábor Terezín|Terezín]], [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|Mauthausen]] a [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]]. Přežil pouze proto, že jeho přátelé dosáhli povolení posílat mu balíky s jídlem (dávky, které dostával, by k přežití nestačily) a posléze se podařilo odstranit z jeho spisu poznámku RU (''Rückkehr ungewünscht'' – návrat nežádoucí). Dne 25. dubna [[1945]] byl koncentrační tábor v Dachau, kde pobýval, osvobozen [[Američané|Američany]]. Dne 23. května [[1945]] se vrátil ke svým salesiánským spolubratrům v [[Praha|Praze]].

 

[[Soubor:Litoměřice Sv Štěpán.jpg|náhled|[[Katedrála svatého Štěpána (Litoměřice)|Katedrála]] a Biskupský palác v [[Litoměřice|Litoměřicích]]]]

[[Soubor:Biskup Trochta, P. Stuchlý, Mons. Štancl.jpg|náhled|Litoměřický biskup Štěpán Trochta (uprostřed) spolu s Mons. Štanclem (vpravo) a s P. Stuchlým (vlevo).]]

 

V květnu [[1960]] byl při amnestii propuštěn na svobodu, ale bylo mu nadále znemožněno vykonávat kněžský nebo biskupský úřad. Nejdříve se živil jako dělník či instalatér, později po [[Infarkt myokardu|srdeční mrtvici]] ([[1962]]) žil (pod dohledem) v církevních sociálních zařízeních. Navzdory tomu dokázal tajně vysvětit několik kněží ([[Ladislav Kubíček]] a další), zejména salesiánů, což StB snad ušlo, ačkoliv na něj nasadila celou řadu agentů. Dne 19. července [[1968]] byl rehabilitován a začal znovu vykonávat svůj biskupský úřad. Za své sekretáře v [[Litoměřice|Litoměřicích]] si vybral kněze [[Jaromír Korejs|Mons. Jaromíra Korejse]], jako svého ceremonáře a prvního sekretáře, dále [[Ladislav Vik|Ladislava Vika]] a [[Josef Pekárek (salesián)|Josefa Pekárka]] a jako odborného poradce [[Emil Škurka|JUDr. Emila Škurku]].

Dne [[28. duben|28. dubna]] [[1969]] jej [[papež]] [[Pavel VI.]] jmenoval [[kardinál]]em ''in pectore'', jmenování bylo zveřejněno v roce [[1973]]. Od roku 1970 začal stát opět omezovat jeho biskupské působení, zejména sledovat a regulovat jeho liturgickou činnost.

 

 

V pátek 5. dubna [[1974]] okolo poledne navštívil biskupskou rezidenci v Litoměřicích opilý krajský [[církevní tajemník]] (funkce jmenovaná nomenklaturou [[Komunistická strana Československa|KSČ]]) Karel Dlabal a vyžadoval okamžitou audienci u biskupa. Námitky [[Jaromír Korejs|monsignora Korejse]], že otec biskup je těžce nemocen a má od lékařů nařízený naprostý klid na lůžku a nemůže ho proto přijmout, odmítl akceptovat a prohlásil, že ho Trochta přijmout musí, což se nakonec stalo. Následovalo několikahodinové jednání, během kterého Dlabal na kardinála řval a častoval jej výhrůžkami a vulgárními výrazy (podle kardinálova tajemníka mons. Korejse jej mimo jiné označoval za ''hnusného starce'' a vyhrožoval, že mu ''zpřeráží hnáty'').<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Novosad