Zlatá horda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m (GR) Duplicate: File:Basqaq.jpg → File:Baskaks.jpg Exact or scaled-down duplicate: c::File:Baskaks.jpg |
Odkazy, citační šablony, redukce SČ, –EO |
||
Řádek 50:
Říše s původním názvem '''Ulus Džuči''' nebo také podle podmaněných [[Kipčakové|Kipčaků]] '''Kipčacký chanát''' byl rozsáhlý státní útvar, který vznikl roku [[1242]] jako součást [[Mongolská říše|mongolské veleříše]] na ohromném prostoru východní Evropy a Sibiře.
V západní Evropě je známa pod názvem '''Zlatá horda''' ([[Mongolština|mongolsky]] Алтан Орд – ''Altan Ord'', [[Kazaština|kazašsky]] ''Altın Orda'', [[Tatarština|tatarsky]] ''Altın Urda'', [[Ruština|rusky]] Золотая Орда – ''Zolotaja Orda''), který se objevil mnohem později, až v
== Vznik a první rozmach ==
Říši založil po ukončení tažení do Evropy chán [[Bátú]], vnuk [[Čingischán]]ův, který dal před pokračováním výbojů přednost uspořádání dosud dobytých nesmírně rozlehlých oblastí a jejich obyvatelstva. Rozkládala se na ohromném území od severního Černomoří a úpatí [[Kavkaz]]u přes Povolží až na západní Sibiř, kde tvořil jeho severní a východní hranici horní tok [[Ob]]u. Jejím hlavním městem byla ''Saraj Bátú'' v deltě [[Volha|Volhy]], blízko dnešní [[Astrachaň|Astrachaně]], později ''Saraj Berke'' (město není přesně lokalizováno, soudí se, že existovalo poblíž dnešního [[Volgograd]]u). Obě města stavěli křesťanští zajatci. Mongolští dobyvatelé sice žili ve stanech, podporovali ale usedlé obyvatelstvo, takže v jejich říši kvetla bohatá obchodní města: než je roku
Zlatá horda byla zpočátku součástí mongolské veleříše a podléhala vrchní vládě velikého chána ve vzdáleném [[Karakorum]]u, ale již Čingischánovi vnuci měli velké problémy s udržením jednoty tak rozsáhlého celku, který se zformoval rychlými výboji, ale neupevnil vnitřními ekonomickými vazbami. Během bojů o nástupnictví po nástupu velkého chána [[Kublaj|Kubilaje]] v roce 1260 se vztahy mezi mongolským centrem a západním ulusem Džuči uvolnily a chán [[Berke]], Bátúův bratr, Zlatou hordu osamostatnil. Byl prvním mongolským chánem, který přijal [[islám]], a islamizoval tak vládnoucí dynastii.
Řádek 59:
== Mongolská nadvláda na Rusi ==
[[Soubor:Baskaks.jpg|vlevo|náhled|Výběrčí daní z hordy ve městě na Rusi]]
Ruská knížectví formálně nebyla součástí území Zlaté hordy, ale byla Mongolům podřízena. Pokud chtěla [[Rurikovci|rurikovská]] knížata vládnout ve svých zemích, musel je v jejich postech potvrdit [[chán]] zvláštní listinou, tzv. [[jarlyk]]em (obdobou evropského [[léno|léna]]) poté, co uznala jeho svrchovanou moc, tedy příslušnost k říši. To bylo v pravomoci velkého chána (mongolsky ''čingischána'') a Bátúovou povinností bylo posílat ruská knížata za tímto účelem do [[Karakorum]]u, hlavního města mongolské říše. Většinou to však nedělal a vyřizoval jejich záležitosti osobně ve svém táboře a později na svém dvoře v Saráji. V „hordě“ byla ruská knížata vystavována ponižování i osobnímu nebezpečí. Tataři podporovali rozbroje mezi znesvářenými [[Rurikovci]], a ti se brzy naučili proti sobě v Saráji intrikovat. To na druhé straně chánům umožnilo vykonávat na Rusi úlohu jakéhosi arbitra.
Koncem 50. let 13. století bylo obyvatelstvo ruských knížectví podrobeno tvrdým povinnostem, muselo poskytovat Mongolům rekruty a platit [[daň]] z hlavy – ruskými prameny nazývanou ''vychod''. Její tatarští výběrčí postupovali velmi krutě, a tak při vybírání daní docházelo k častým povstáním, především ve městech. Chování knížat i prostých obyvatel kontrolovali chánovi zmocněnci, ''baskakové.''
Mongolská expanze a následná nadvláda měla na Rusi dalekosáhlé důsledky v hospodářské, ale i politické a kulturní sféře a ruské země se s nimi vypořádávaly po řadu staletí.
Řádek 67 ⟶ 68:
== Bitva na Kulikovském poli ==
{{Viz též|Bitva na Kulikovském poli}}
[[Soubor:Kulikovo05.jpg|náhled|vlevo| Bitva na Kulikovském poli (1380)
Do poloviny 14. století byla Zlatá horda nejrozsáhlejším a vojensky nejsilnějším státem východní Evropy. Do jejího centra v Saráji plynuly nevýslovné příjmy, které pocházely z daní vybíraných v podmaněných zemích, z kontroly tranzitu probíhajícího po [[Volha|Volze]], jež spojovala severomořsko-baltskou oblast s Orientem, z obchodních transakcí [[Benátky|Benátčanů]] a [[Janov (Itálie)|Janovanů]], jejichž [[faktorie]] byly rozesety po pobřeží [[Černé moře|Černého]] a [[Azovské moře|Azovského moře]]. Rozhodující postavení v chanátu zaujímala od Bátúových dob nomádská mongolská šlechta, jejíž konzervativní způsob života byl založen na úspěšné expanzi. K té bylo ovšem stále méně příležitostí. Kromě toho bylo velmi nesnadné ovládat tak obrovské území, jež rozdělovaly složité politické, etnické i sociální problémy. Po roce [[1357]], kdy zemřel chán [[Džani Beg]], [[Uzbek]]ův syn, začala moc chánů výrazně slábnout. V letech 1357 až [[1381]] se jich na trůnu vystřídalo více než dvacet a stalo se téměř pravidlem, že se chanát dělil mezi dva vládce (hranicí byla Volha). Ve Zlaté hordě se projevily decentralizační tendence, osamostatnili se [[Volžští Bulhaři]] a [[Chorézm]]. V důsledku prudké litevské expanze byly ztraceny západoruské oblasti (tatarské panství na tomto teritoriu ukončila porážka v roce [[1363]]) a kontrolu nad ruským severovýchodem fakticky převzal veliký kníže vladimirský [[Dmitrij Donský|Dmitrij]]. Mezi mongolskou vládnoucí vrstvou panovala silná řevnivost a ti, kteří nedosáhli postavení podle svých představ, uspokojovali své ambice nájezdy do ruského pohraničí. Proniknout na severní břeh [[Oka (přítok Volhy)|Oky]], jež tvořila hranici moskevského panství, se však neodvažovali.▼
▲Do poloviny 14. století byla Zlatá horda nejrozsáhlejším a vojensky nejsilnějším státem východní Evropy. Do jejího centra v Saráji plynuly nevýslovné příjmy, které pocházely z daní vybíraných v podmaněných zemích, z kontroly tranzitu probíhajícího po [[Volha|Volze]], jež spojovala severomořsko-baltskou oblast s Orientem, z obchodních transakcí [[Benátky|Benátčanů]] a [[Janov (Itálie)|Janovanů]], jejichž [[faktorie]] byly rozesety po pobřeží [[Černé moře|Černého]] a [[Azovské moře|Azovského moře]]. Rozhodující postavení v chanátu zaujímala od Bátúových dob nomádská mongolská šlechta, jejíž konzervativní způsob života byl založen na úspěšné expanzi. K té bylo ovšem stále méně příležitostí. Kromě toho bylo velmi nesnadné ovládat tak obrovské území, jež rozdělovaly složité politické, etnické i sociální problémy. Po roce
V důsledku toho začala ruská knížata, jejichž postavení se naopak upevňovalo, pomýšlet na ozbrojený odpor. V 70. letech 14. století nabyly pohraniční srážky vážných rozměrů. Jednotlivá knížectví se často dožadovala pomoci Moskvy. Roku [[1374]] vypuklo povstání proti Tatarům v [[Nižnij Novgorod|Nižním Novgorodu]], při němž přišli o život členové chánova poselstva. V roce [[1377]] si Dmitrij dovolil zpoplatnit místního vládce v [[Kazaň|Kazani]]. O rok později dosáhl prvního významnějšího vítězství nad Tatary na řece Voži ([[1378]]) a prokázal tak, že Rusové mohou Tatary porazit. To pochopil také tatarský emír [[Mamaj]], kterému se podařilo na delší dobu ovládnout západní část Zlaté hordy. Rozhodl se uspořádat mohutné tažení na Rus, aby zabránil její politické emancipaci a obnovil poplatnou závislost. Početné vojsko sbíral po celé říši dva roky. Jeho spojencem se stal [[rjazaň]]ský kníže [[Oleg Ivanovič]], který výrazně upevnil knížecí moc v Rjazani, a mladý litevský velkokníže [[Jagello]], který chtěl pokračovat v dobyvačné východní politice svého otce [[Algirdas]]e.▼
▲V důsledku toho začala ruská knížata, jejichž postavení se naopak upevňovalo, pomýšlet na ozbrojený odpor. V 70. letech 14. století nabyly pohraniční srážky vážných rozměrů. Jednotlivá knížectví se často dožadovala pomoci Moskvy. Roku
[[8. září]] [[1380]] byli Tataři poraženi v první velké otevřené bitvě s Rusy na Kulikovském poli. Mamaj, který pozoroval celý boj z blízkého pahorku, uprchl na poslední chvíli. Na břehu řeky [[Kalka|Kalky]], nedaleko bojiště [[Bitva na řece Kalce|Bitvy na řece Kalce]] z roku 1223, ho dostihl jeho soupeř ve Zlaté hordě [[Tochtamiš]] a uštědřil zbytkům jeho vojska další porážku. Poté se Mamaj uchýlil do [[Feodosija|Kaffy]], kde byl zavražděn.▼
▲[[8. září]]
Tochtamiš se stal novým chánem Zlaté hordy a počátkem 80. let se mu podařilo dočasně chanát sjednotit. Podporu mu poskytl tatarský dobyvatel Tímúr-Í-Lenk, v Evropě nazývaný [[Tamerlán]], který krátce předtím sjednotil mongolské obyvatelstvo ve střední Asii (hlavním městem jeho říše se stal [[Samarkand]]) a zahájil mohutné výboje v širokém spektru od indického [[Dillí]] až po Moskvu. Nicméně závislost ruských knížectví byla obnovena pouze po stránce ekonomické. Tradiční politická resp. dynastická relativní nezávislost zůstala nezměněná. Tochtamiš podnikl roku [[1382]] další tažení na Rus, během něhož Tataři vydrancovali a vypálili Moskvu a přinutili Dmitrije, aby se znovu podrobil a odvedl hordě důchod, jehož suma se dokonce zvýšila.▼
▲Tochtamiš se stal novým chánem Zlaté hordy a počátkem 80. let se mu podařilo dočasně chanát sjednotit. Podporu mu poskytl tatarský dobyvatel Tímúr-Í-Lenk, v Evropě nazývaný [[Tamerlán]], který krátce předtím sjednotil mongolské obyvatelstvo ve střední Asii (hlavním městem jeho říše se stal [[Samarkand]]) a zahájil mohutné výboje v širokém spektru od indického [[Dillí]] až po Moskvu. Nicméně závislost ruských knížectví byla obnovena pouze po stránce ekonomické. Tradiční politická resp. dynastická relativní nezávislost zůstala nezměněná. Tochtamiš podnikl roku
== Oslabení a rozpad ==
[[Soubor:Timur Golden Horde campaign.jpg|vpravo|náhled|Timurova výprava proti Zlaté hordě]]
V 90. letech nastal dramatický zvrat situace ve Zlaté hordě. Chán [[Tochtamiš]] napadl ve druhé polovině 80. let středoasijské državy [[Tamerlán|Tímúra]], a vyvolal tak mohutnou odvetu dobyvatele ze [[Samarkand]]u. V roce
Roku
Část Tatarů, která prchala před řáděním Tímúrových vojsk na západ, našla útočiště na [[Litevské velkoknížectví|Litvě]]. Byl mezi nimi také sám Tochtamiš se svojí rodinou a dvorem. Vyhnaného tatarského vládce, který připravoval odvetnou akci, přijal [[Vytautas]] (Vitold) a uzavřel s ním smlouvu o vzájemné pomoci. Jejím cílem bylo nastolit Tochtamiše znovu na trůn v Saraji a Vitolda jako vládce Moskvy a celé ruské země. Roku
[[Soubor:Facial Chronicle - b.16, p. 462 - Great standing on the Ugra.jpg|náhled|vlevo|upright|Stání na řece Ugře roku 1480 (ilustrace ze 17. století)]]
Kolem poloviny 15. století se Zlatá horda začala nenávratně rozpadat. Po osamostatnění [[Kazaňský chanát|Kazaňského chanátu]] ([[1438]]) se odtrhli [[Krymský chanát|krymští Tataři]] ([[1441]]), poté [[Astrachaňský chanát]] ([[1466]]) a roku [[1490]] vznikl ještě [[Sibiřský chanát]]. Okleštěná Zlatá horda existovala dále pod názvem '''Velká horda'''. To však neznamená, že tatarské nebezpečí na Rusi pominulo. Nástupnické chanáty si například činily nárok vybírat jako dědicové Zlaté hordy od Rusů ''vychod''. Mezi nimi však zdaleka nepanovala jednota a toho mohla ruská knížata využít ve svůj prospěch.▼
▲Kolem poloviny 15. století se Zlatá horda začala nenávratně rozpadat. Po osamostatnění [[Kazaňský chanát|Kazaňského chanátu]] (
V roce [[1480]] se vojska Hordy chystala ke střetu s ruským vojskem, ale z pozičního „[[stání na řece Ugře]]“ nakonec chán [[Achmat]] bez boje ustoupil, což znamenalo konečnou ztrátu vlády nad ruskými knížectvími. Velká horda se pak brzy rozpadla, poslední chán [[Saih Ahmed]] byl roku [[1502]] zajat a na Litvě popraven.▼
▲V roce
== Význam Zlaté Hordy ==
Staleté panování Zlaté Hordy silně poznamenalo politický, kulturní a především hospodářský vývoj východní Evropy, zejména ruských knížectví, kde přerušilo předchozí nadějný vývoj a prohloubilo izolaci pravoslavné země od západní Evropy. V dolním [[Povolží]] a na [[Krym]]u sice kvetla v té době bohatá města s rozvinutým dálkovým obchodem, vedeným jak po moři do [[Káhira|Káhiry]], [[Janov (Itálie)|Janova]] a [[Benátky|Benátek]], tak po souši přes Kyjev do Polska, Litvy, Uher a Německa. Ruská knížectví však byla do značné míry izolována, jejich obyvatelstvo sužováno placením vysoké daně z hlavy, tzv. ''vychodu'', a země, zvláště později, když začala mít Zlatá horda vlastní politické problémy, byla ničena tvrdými loupeživými vpády. Taktika chánů vůči Rusku a [[Litva|Litvě]] nakonec posílila význam moskevského knížectví, jádro budoucího velkého Ruska. Chánové Zlaté Hordy sice podporovali své vazaly, mezi nimi moskevského knížete [[Ivan Kalita|Ivana Kalitu]] (†
=== Válečná taktika ===
Řádek 101 ⟶ 104:
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Drška
| jméno = Václav
| příjmení2 = Picková
| jméno2 = Dana
| odkaz na autora = Dana Picková
| titul = Dějiny středověké Evropy
| vydavatel = Aleš Skřivan
| místo = Praha
| rok = 2004
| počet stran = 364
| isbn = 80-86493-11-3
}}
=== Související články ===
* [[Ílchanát]]
* [[Bitva u Lehnice]]
* [[Insignie prezidenta Turecka]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Turko-mongolské národy}}
| |||
