Za zakladatele a zároveň hlavní představitele první generace (1929–[[1929]]–[[1945]]) školy Annales jsou považování [[Marc Bloch]] a [[Lucien Febvre]], kteří se seznámili na [[univerzita|univerzitě]] ve [[Štrasburk]]u, kde oba vyučovali. Až do roku 1945 představovala škola Annales jakousi radikální okrajovou větev francouzského dějepisectví. Po roce 1945 se její představitelé dostali do čelních pozic na univerzitách (a především v [[Paříž]]i) a začali udávat krok celému francouzskému dějepisectví. Až v této době se z nich stala opravdová škola. V čele této druhé generace (1945–[[1968]]) stál Febvrův žák [[Fernand Braudel]]. Po roce 1968, kdy se této větvi francouzské historiografie dostalo mezinárodního uznání, se pro tzv. třetí generaci stala typickou roztříštěnost, jejímiž dvěma specifickými proudy je jednak částečně návrat k [[politické dějiny|politickým dějinám]] a dějinám událostí a částečně pronikání do dalších zatím neprobádaných větví poznání dějin (dějiny [[smrt]]i, pachu, [[dítě|dětství]], [[sen|snů]]). Zároveň přijímají i nové myšlenky ze zahraničí, např. [[psychologie]], [[dějiny lidové kultury]].
Pro školu Annales se stala typická spolupráce a provázání s dalšími humanitními ([[antropologie]], [[sociologie]], [[psychologie]], [[etymologie]]), ale i přírodovědnými a exaktními obory ([[geografie]], [[statistika]], [[demografie]], [[klimatologie]]).
