Harrachové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN |
m drobné doplnění + Kunín obr. |
||
Řádek 39:
Ve dvou generacích Ferdinandových potomků dosáhla rodová kariéra Harrachů svého vrcholu. Ferdinandův nejstarší syn František Antonín (1665–1727) byl [[Seznam salcburských biskupů a arcibiskupů|arcibiskupem v Salzburgu]] (1709–1727) a pro svou osobu (''ad personam'') byl povýšen do knížecího stavu. Byl mecenášem barokního umění a pro úpravy salzburských arcibiskupských rezidencí přizval přední architekty ([[Johann Bernhard Fischer|J. B. Fischer]], [[Johann Lucas von Hildebrandt|J. L. Hildebrandt]]). Jeho nejmladší bratr Jan Josef Filip (1678–1764) dosáhl v armádě hodnosti polního maršála a v letech 1738–1762 byl prezidentem [[Dvorská válečná rada|dvorské válečné rady]]. Pokračovatelem rodu byl prostřední z bratrů [[Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu|Alois Tomáš]] (1669–1742), který vynikl jako diplomat a v letech 1728–1733 byl místokrálem v [[Neapolské království|Neapoli]], získal Řád zlatého rouna. Byl třikrát ženatý, jeho druhou manželkou byla Anna Cecílie z Thannhausenu (1674–1721) a v roce 1708 převzal jméno a erb tohoto vymřelého štýrského rodu<ref>Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser Bd. XIII, Aufl. 1987, S. 184ff.</ref>. S třetí manželkou Marií Ernestinou [[Ditrichštejnové|Ditrichštejnovou]] (1683–1745), vdovou po neapolském místokráli [[Jan Václav Gallas|Janu Václavu Gallasovi]], získal v Čechách [[Šluknov]] a [[Velké Březno]] a na Moravě [[Janovice (Rýmařov)|Janovice u Rýmařova]]. Sám přikoupil panství [[Náměšť na Hané]] (1726)<ref>VOJKOVSKÝ, Rostislav: Náměšť; Hukvaldy, 2013 s. 9-12 {{ISBN|978-80-87712-66-5}}</ref> a nechal postavit [[Jilemnice (zámek)|zámek v Jilemnici]].
Ve státních službách i na poli barokní architektury se uplatnili také Aloisovi synové. [[Ferdinand Bonaventura II. Antonín hrabě z Harrachu|Ferdinand Bonaventura II.]] (1708–1778) byl místodržitelem v [[Milánské vévodství|Lombardii]] (1747–1750) a poté dlouholetým prezidentem [[Říšská dvorní rada|říšské dvorské rady]], získal Řád zlatého rouna. Nechal barokně přestavět zámek v Janovicích, především se ale zasloužil o výstavbu [[Náměšť na Hané (zámek)|zámku v Náměšti na Hané]] (1763–1767). Mimo jiné byl přijat do [[Personalista (říšské stavy)|kolegia švábských hrabat]], což po zániku [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] přineslo Harrachům nárok na titul s oslovením ''Osvícenost (Erlaucht)''<ref>{{Citace monografie|příjmení = Hölbl|jméno = Silvia|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Harrach, Familienangelenheiten, Eine mikrohistorische Untersuchung zu Familenbeziehungen. (19./20. Jahrhundert) Dissertation|vydání = nevydáno|vydavatel = Universität Wien|místo = Wien|rok = 2010|počet stran = 274|strany = 10|isbn = |url = http://othes.univie.ac.at/11396/1/2010-09-19_0009153.pdf|jazyk = němčina}}</ref>. Zemřel bez mužského potomstva, Náměšť zdědila dcera Marie Rosa (1758-1814), provdaná [[Kinští|Kinská]], Kinským pak toto panství patřilo do 20. století.
[[Soubor:Kunin (13).jpg|náhled|vpravo|Zámek v Kuníně]] Starší Aloisův syn Bedřich August (1696-1749) byl místodržitelem v [[Rakouské Nizozemí|Rakouském Nizozemí]] (1741–1744), poté českým [[Nejvyšší kancléř|nejvyšším kancléřem]] (1746–1749) a získal také Řád zlatého rouna. Sňatkem s Eleonorou Lichtenštejnovou (1703-1757) získal panství Kunín na severní Moravě, kde nechal postavit honosný barokní [[Kunín (zámek)|zámek]] (1726–1745)<ref>Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983 s. 138</ref>. Se stavbou kunínského zámku souviselo zvýšení robotních povinností a odchod poddaných do sousedního Slezska. Bedřich August tomu chtěl zabránit projevem náboženské tolerance, narazil ale na odpor olomouckého biskupství. Kunín zdědil jeho mladší syn František Xaver (1732–1781), který byl c.k. polním podmaršálem a zemským velitelem v Lombardii. Dědičkou Kunína byla jeho dcera Marie Walburga (1762–1828), která z panství učinila společenské centrum [[osvícenství]]; ve výchovném a vzdělávacím ústavu (filantropinu), který založila, získal základy vzdělání [[František Palacký]]. Bedřichův syn Arnošt Quido (1723–1783) se na rozdíl od předků neangažoval ve státních službách, věnoval se správě majetku, podobně tak i jeho syn Jan Arnošt (1756–1829), který byl sice říšským dvorským radou a rytířem Řádu zlatého rouna, především ale patřil k mecenášům umění a podporovatelům průmyslového rozvoje v Krkonoších. Na Jilemnicku dal podnět k rozmachu textilního, železářského a sklářského průmyslu. Pokračovatelem české větve byl jeho mladší bratr Arnošt Kryštof (1757–1838), zatímco další bratr Ferdinand Josef (1763–1841) díky sňatku přesídlil do [[Prusko|Pruska]] a založil pruskou odnož. Jeho dcera Augusta (1800–1873) se stala morganatickou manželkou pruského krále [[Fridrich Vilém III.|Fridricha Viléma III.]], který ji povýšil na kněžnu lehnickou (1824). Hlavním sídlem pruské větve byl zámek Klein Krichen (dnes Krzeczyn Maly v [[Polsko|Polsku]]), potomstvo této linie dnes reprezentuje Albrecht Leopold Harrach (*1936).
| |||