Mobilní telefon: Porovnání verzí

Chytré mobilní telefony využívají mobilní [[operační systém]] a umožňuje instalaci programů. Mezi mobilní operační systémy patří např. [[Android (operační systém)|Android]] nebo [[IOS (Apple)|iOS]]. Světové prodeje poprvé překročily prodeje klasických mobilních telefonů na počátku roku [[2013]]. Mezi nevýhody [[Chytrý telefon|chytrých]] mobilních telefonů patří nízká výdrž baterie oproti klasickým telefonůmmobilům a větší rozměry (oproti klasickým telefonůmmobilům).

Klasické (někdy označované jako ''hloupé'') telefonymobily jsou většinou vybaveny nedotykovým displejem a klávesnicí. Ta může mít rozložení 3 × 4, kdy jsou písmena sdružena do skupin (zpravidla po třech) nebo rozložení [[Počítačová klávesnice|počítačové klávesnice]] (např. QWERTY). Nejsou vybaveny operačním systémem a možnosti instalace aplikací jsou velmi omezené.

Obliba ''hloupých mobilních'' telefonů klesá — v roce 2014 bylo v síti české pobočky operátora Vodafone 54 % telefonůmobilů tlačítkových. V lednu roku 2019 měly tlačítkové telefonymobily zastoupení 21 %.<ref>{{Citace elektronické monografie

V prvním čtvrtletí roku 2016 byli největší výrobci mobilních telefonů celosvětově: Samsung, Apple a Huawei. Chytré mobilní telefony tvořily 78 procent prodejů mobilních telefonů. U „hloupých“ telefonůmobilů dominovaly společnosti Samsung, Nokia a Alcatel.

Ve Spojených státech amerických v současnosti (2019) používá mobilní telefon většina obyvatel (96 %), z toho 81 % tvoří telefonymobily chytré.<ref>[https://www.pewinternet.org/fact-sheet/mobile/ Statistiky používání mobilních telefonů v USA]</ref> V minulosti byly mobilní telefony v [[Spojené státy americké|USA]] méně obvyklé, např. v roce 2003 je používalo asi 66 % populace. Tržní penetrace (průnik) byla nižší než v dalších rozvinutých zemích. Mezi důvody patřilo nekompletní pokrytí a směs nekompatibilních technických standardů. Mnoho evropských a část asijských zemí přijalo [[Global System for Mobile Communications|GSM]] standard zákonem pro všechny telefonymobily, zatímco jiné asijské země přijaly standardy [[CDMA2000]]. Ve Spojených státech amerických i [[Kanada|Kanadě]] podobný zákon není a každý poskytovatel si standard vybere. Dalšími z důvodů byly relativně vysoké minimální měsíční poplatky (asi 30 [[Americký dolar|USD]]) a dostupnost relativně levných pevných sítí (asi 30 USD za neomezené lokální hovory). Paušální tarify nebo [[předplacená karta|předplacené karty]] obvyklé jinde byly v USA méně obvyklé a dražší než porovnatelné služby v jiných zemích. Zkrácení telefonních čísel a nedostatek neregionálních speciálních telefonních čísel pro mobilní služby – to vše značilo, že cenový systém používaný jinde (hovory stojí víc do mobilní sítě, ale přijímány jsou bezplatně) nemohl být použit, a proto uživatelé platili za přicházející hovory, což odrazovalo od použití mobilů. Některé technické problémy měla též [[Kanada]], používající stejné standardy jako USA, která je též součástí severoamerického plánu číslování (North American Numbering Plan).

Před použitím mobilního telefonu je nutné zvolit si mobilního operátora (poskytovatele přenosu) a zařídit si u něj služby. Pro telefonymobily v sítích [[Global System for Mobile Communications|GSM]] operátor vydá [[SIM karta|SIM kartu]], která obsahuje unikátní [[Domovský registr|účastnické a autentizační (ověřovací) parametry]] pro daného zákazníka. Případně operátor vloží zákazníkův identifikátor mikrotelefonu do jeho účastnické databáze, aby mikrotelefon mohl realizovat hovory do sítě. Po vložení SIM karty do mobilu jsou služby přístupné. Některé dnešní (2019) telefonymobily umožňují místo tradiční SIM karty použít zabudovaný čip eSIM, na který se služby operátora nahrávají softwarově.

Mobilní telefony se vyrábějí v různém velikostním provedení, kdy je různým způsobem kladen důraz na tloušťku či velikost mobilu. Nejmenší mobilní telefon na světě, který byl zapsán do [[Guinessova kniha rekordů|Guinessovy knihy rekordů]], vyrobila [[izrael]]ská společnost [[Modu]]. Tento telefonmobil má na výšku 7,2&nbsp;cm, na šířku 3,76&nbsp;cm a je tlustý 7,8&nbsp;mm.<ref>{{Citace elektronické monografie

Multimodální (tedy dvoupásmové – dualband, třípásmové triband nebo čtyřpásmové quadband) mobily jsou mobilní telefony navržené fungovat na víc než jedné [[rozsahy frekvencí GSM|radiové frekvenci GSM]]. Multimodální případy se vyskytují nejvíc v GSM síti, která začínala v pásmu 900, ale expandovala i do pásem 1800 a 1900&nbsp;MHz. Některé multimodální mobilní telefony mohou fungovat i v analogových sítích (např. duální pásmo, tri-mód: [[AMPS]] 800 / [[CDMA]] 800 / CDMA 1900).

Multimodální mobilní telefony byly užitečné pro umožnění [[roaming]]u, ale teď{{Kdy?}} jsou nejdůležitější při zavedení [[WCDMA]] (celulární sítě 3. generace) bez toho, aby se zákazníci museli vzdát přístrojů se širokým pokrytím [[Global System for Mobile Communications|GSM]]. Téměř každý prodaný opravdový mobilní telefon s podporou [[3G|sítí 3G]] je v současnosti WCDMA/GSM ''duální''. To platí i o mobilních telefonech 2.75 G založených na [[CDMA2000]] nebo [[Enhanced Data Rates for GSM Evolution|EDGE]].

Speciální požadavky zahrnuté v produkci multimodálních přístrojů je nalezení způsobu, jak sdílet komponenty mezi různými standardy. Obvykle telefonní klávesnice a displej mohou být sdíleny. Navíc existují požadavky na každém stupni integrace. Složitost těchto požadavků závisí na rozdílech mezi systémy. Různé varianty systémů GSM mají jen různé frekvence a proto nejsou považovány za pravé ''multimodální mobilní'' telefony, ale raději za ''multi-pásmové'' telefony. Co se týče multimodálních telefonů IS-95/GSM nebo telefonů AMPS/IS-95, základní pásmové zpracování se mezi jednotlivými systémy velmi liší. To vede k reálným problémům při integraci složek a tedy k objemnějším telefonům.

Speciální případ multimodálních mobilních telefonů je telefonmobil WCDMA/GSM. Radiová rozhraní se od sebe velmi liší, ale posílání zpráv z mobilní do centrální sítě je velmi podobné, což značí, že software pro sdílení je velmi jednoduchý. Asi důležitější je, že vysílací rozhraní WCDMA bylo navrženo s ohledem na GSM kompatibilitu. Má speciální mód operace, nazývaný přerušovaný mód, v kterém namísto souvislého přenosu je mobilní telefon schopen na krátký čas stopnout posílání a zkoušet hledat zdroje signálu GSM v okolí. Tento mód umožňuje bezpečné mezifrekvenční předání s kanálovými měřeními, které mohou být jen aproximovány použitím „pilotních signálů“ v jiných systémech založených na [[CDMA]].