Osmanská říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 210:
Po smrti [[Selim I.|Selima]] nastoupil na trůn [[Sulejman I.]] zvaný ''Nádherný'' nebo též ''Zákonodárce''. Sulejman bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších osmanských [[sultán]]ů. Navázal na expanzivní politiku svého otce a začlenil do Osmanské říše území dnešní [[Libye]], dále dobyl [[Bagdád]], [[Medína|Medinu]] a [[Mekka|Mekku]] a roku [[1526]] porazil v [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] vojska [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]], který při ústupu utonul. Jeho smrtí začala v [[Uhersko|Uhersku]] nástupnická krize, ve které stanul uherský šlechtic [[Jan Zápolský]] proti rodu [[Habsburkové|Habsburků]]. S pomocí Osmanů pak ovládl značnou část [[Uhersko|Uher]] (osmanská vojska [[První obléhání Vídně|pronikla roku 1529 až k Vídni]], ale poté se vlivem nepříjemných podnebních podmínek stáhla). Po smrti Jana Zápolského ale propukly boje nanovo. [[Habsburkové|Habsburská]] vojska byla několikrát poražena, v [[Uhersko|Uhrách]] byl zřízen tzv. Budínský pašalík a v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] se ujal vlády Zápolského syn [[Jan Zikmund Zápolský]], který se částečně stal osmanským vazalem. Na základě spojenectví s [[Francie|Francií]] pak osmanská vojska dlouho vázala vojenský potenciál [[Habsburkové|Habsburků]], čímž oslabovala jejich pozici ve střední Evropě.
Díky námořním základnám v [[Alžír]]u i množství dalších přístavů v [[Levanta|Levantě]], [[Egypt]]ě, [[Řecko|Řecku]] a [[Malá Asie|Malé Asii]] se [[Osmanské námořnictvo|osmanské loďstvo]] stalo dominantní silou ve [[Středozemní moře|Středomoří]], ovšem dominancí osmanské říše v této oblasti otřásly už v 2. polovině 16. století dvě těžké porážky – nejprve neúspěch při [[Velké obležení Malty|obléhání Malty]], který jí uzavřel cestu k průniku do evropské části západního Středomoří, a následně drtivá [[Bitva u Lepanta|porážka u Lepanta]], která ukázala její technickou zaostalost v [[Palné zbraně|palných zbraních]] a natrvalo podlomila její námořní moc, byť co do počtu dokázala své loďstvo znovu vybudovat. Odhaduje se, že barbarští [[Korzár|korzáři]] z Alžíru, Tripolisu a dalších přístavů pod osmanskou správou odvlekli do [[Otrokářství|otroctví]] při nájezdech na evropské pobřeží až 1 milion lidí.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.bbc.co.uk/history/british/empire_seapower/white_slaves_01.shtml |titul=British Slaves on the Barbary Coast |vydavatel=Bbc.co.uk |datum vydání=17 February 2011 |autor=Robert Davis}}</ref>
Osmanské námořní síly také dlouho držely [[Rudé moře]], přesto však nedokázaly prorazit portugalskou blokádu na obchod s [[koření]]m. Za vlády [[Sulejman I.|Sulejmana]] se též značně pozvedla kultura, což se projevilo zejména v architektuře. Sultán nechal vybudovat množství [[mešita|mešit]] a jiných nákladných staveb. V říši bylo i tolerantnější prostředí, co se náboženství týče. Proto sem po vyhnání ze [[Španělsko|Španělska]] přicestovalo mnoho [[Židé|Židů]], kteří se pak angažovali v obchodě nebo pracovali jako státní úředníci. Lidé ostatních náboženství mohli svobodně pod osmanskou vládou žít, museli však platit zvláštní daň.
| |||