Mehmed Džemaluddin Čaušević: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění+interní odkaz
externí odkaz
Řádek 5:
[[Madrasa|Medresu]], islámskou vyšší školu, studoval mezi lety [[1880]] a [[1887]] v [[Bihać|Bihaći]], poté do roku [[1903]] studoval v [[Madrasa|medrese]] a pak na právnické fakultě v [[Istanbul|Cařihradu]] (''Mekteb-i Hukuk-ı Şâhâne''). Kolem přelomu století Čaušević na jedné ze svých četných cest navštívil [[Univerzita al-Azhar|Univerzitu al-Azhar]], kde se setkal s významným islámských myslitelem [[Muhammad Abdo|Muhammadem Abdo]]. Jeho reformní myšlenky jej ovlivnily natolik, že z nich čerpal po celý svůj život. Současně inklinoval k modernizačnímu étosu [[Mladoturci|mladotureckého hnutí]], blízké kontakty udržoval s jeho exponenty Ahmedem Cevdet-pašou a İbrahimem Hakkı-pašou.
 
Po završení studia v osmanské metropoli se vrátil do Bosny a Hercegoviny. Mezi lety [[1903]]<ref>{{Citace periodika
Po završení studia v osmanské metropoli se vrátil do Bosny a Hercegoviny. Mezi lety [[1903]] a [[1905]] působil jako učitel arabského jazyka na prestižním Vyšším gymnáziu v [[Sarajevo|Sarajevu]], nato se stal členem nejvyšší duchovní rady starších, Ulema-medžlisu, [[Islámské společenství v Bosně a Hercegovině|Islámského společenství v Bosně a Hercegovině]]. Do jeho gesce spadalo islámské školství, a tak vykonal bezpočet studijních cest po celé zemi, aby se seznámil se stavem konfesního vzdělávání. V letech 1904–1905 se aktivně podílel na vzniku [[Islámská akciová tiskárna (Sarajevo)|Islámské akciové tiskárny]] (''Islamska dionička štamparija'') v Sarajevu. V letech 1906–1907 krátce redigoval muslimský kulturní časopis ''[[Behar]]'' (''Květ''), od roku 1907 vydával kalendář ''Tarik'' (Cesta). Posléze v letech [[1910]]–[[1912]] vyučoval na [[Šarí‘atská soudní škola|Šarí‘atské soudní škole]] (15. února 1910–28. června 1912<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Zvanično
| periodikum = Sarajevski list
| datum vydání = 16. 9. 1903
| ročník = XXVI
| číslo = 109
| strany = 1
| url =
Po završení studia v osmanské metropoli se vrátil do Bosny a Hercegoviny. Mezi lety [[1903]]}}</ref> a [[1905]] působil jako učitel arabského jazyka na prestižním Vyšším gymnáziu v [[Sarajevo|Sarajevu]], nato se stal členem nejvyšší duchovní rady starších, Ulema-medžlisu, [[Islámské společenství v Bosně a Hercegovině|Islámského společenství v Bosně a Hercegovině]]. Do jeho gesce spadalo islámské školství, a tak vykonal bezpočet studijních cest po celé zemi, aby se seznámil se stavem konfesního vzdělávání. V letech 1904–1905 se aktivně podílel na vzniku [[Islámská akciová tiskárna (Sarajevo)|Islámské akciové tiskárny]] (''Islamska dionička štamparija'') v Sarajevu. V letech 1906–1907 krátce redigoval muslimský kulturní časopis ''[[Behar]]'' (''Květ''), od roku 1907 vydával kalendář ''Tarik'' (Cesta). Posléze v letech [[1910]]–[[1912]] vyučoval na [[Šarí‘atská soudní škola|Šarí‘atské soudní škole]] (15. února 1910–28. června 1912<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =