Vyhlazení Lidic: Porovnání verzí

Nicotnou souhrou okolností byly za oběť vybrány právě Lidice: 3. června se dostal [[Jaroslav Pála|Jaroslavu Pálovi]], majiteli továrny na baterie ve [[Slaný|Slaném]], do rukou podezřelý milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, jisté Anně Marusczákové z [[Holousy|Holous]] u Brandýska.<ref>http://www.soudobedejiny.wz.cz/data/Pala.pdf</ref> V něm stálo: ''„Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na [[Čabárna|Čabárně]]. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“'' Pála, ať už v domnění, že pisatel dopisu může být zapleten do atentátu, či v obavách, že může jít o provokaci, uvědomil [[četnictvo]] a to dopis postoupilo [[gestapo|gestapu]]. Marusczáková, která skutečné jméno svého milence neznala, při výslechu mimo jiné zmínila, že dotyčný ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových a Stříbrných vyřídila pozdrav od jejich synů, kteří sloužili u [[311. československá bombardovací peruť RAF|311. bombardovací perutě]] v Anglii . Následovala razie v Lidicích a zatčení rodin Horáků a Stříbrných, o jejichž synech bylo známo, že slouží v československém vojsku v [[Spojené království|Anglii]]. Domovní prohlídky ani výslechy však neodhalily nic podezřelého. Následujícího dne byl jako přítel Marusczákové identifikován Václav Říha, dělník z [[Vrapice|Vrapic]] u Kladna. Ten chtěl vztah s Marusczákovou ukončit, protože byl ženatý a obával se, že jeho nevěra s dívkou z nedaleké vsi vyjde najevo; poslal jí proto s pomocí spolupracovníků onen dopis, který měl vyvolat romantický dojem, že je zapojen do odbojové činnosti a že se odešel skrýt do křivoklátských lesů. Kladenskému gestapu bylo záhy jasné, že Říha, Marusczáková ani Horákovi nemají s atentátem na Heydricha nic společného; v Lidicích nebyl objeven žádný arzenál, vysílačky ani skrývané osoby a s tímto výsledkem bylo také podáno hlášení do Prahy.