Pipinova donace: Porovnání verzí

V roce [[751]] hrozilo dobytí [[Řím]]a [[Langobardi|langobardským]] králem [[Aistulf]]em. Jako obvykle nemohla být očekávána pomoc z [[Byzantská říše|Byzance]], a tak se Štěpán II. obrátil na franckého panovníka Pipina III. Krátkého. Výměnou za pomazání na krále Pipin dvakrát, v letech [[754]] a [[756]], vytáhl proti Langobardům a dobytá území – Řím, Ravennu a [[Pentapolis]] ([[Rimini]], [[Pesaro]], [[Ancona]], [[Fano]] a [[Senigallia]]) – odevzdal roku [[755]]<ref>''Politické dějiny světa v datech. 1. svazek.'' 1. vyd. Praha: Svoboda, 1980. cnb000393347. S. 105.</ref> papeži. Tím oficiálně vznikl samostatný [[papežský stát]], předchůdce dnešního [[Vatikán]]u.<ref>TEICHOVÁ, Alice, ed. et al. ''Dějiny středověku. 1. díl.'' Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 257 s. cnb001709099. [Stať „Konec byzantského papežství" na str. 158–159; autorka [[Barbara Krzemieńska]].]</ref>

 

 

== Odkazy ==

 

=== Literatura ===

{{Pahýl}}