Nejvyšší správní soud Československa: Porovnání verzí

[[První republika|Prvorepublikový]] Nejvyšší správní soud se skládal z prvního a druhého prezidenta, čtyř senátních prezidentů, dvaceti dalších soudců a administrativního aparátu. Zřizoval jej zákon č. 3/1918 Sb.<ref>Zákon č. 3/1918 Sb., o nejvyšším správním soudě a o řešení kompetenčních konfliktů. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/001-1918.pdf Dostupné online.]</ref> o pouhých sedmi paragrafech, protože pro jeho fungování i nadále platil zákon č. 36/1876 ř. z., podle kterého se řídil [[Správní soudní dvůr]]. Nový zákon, připravený prvním předsedou soudu [[Ferdinand Pantůček|Ferdinandem Pantůčkem]] (ve funkci 1918–1925), byl pro některé své nejasné formulace kritizován.<ref name="Princ">Princ, M. ''Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy)''. Praha: Wolters Kluwer, 2015, {{ISBN |978-80-7478-797-3}}, s. 119–121, 232–236 </ref> Podstatně nicméně rozšířil pravomoci Nejvyššího správního soudu, např. mohl nově přezkoumávat i ta správní rozhodnutí, která byla založena na správním uvážení, a nadále byly z jeho kompetence vyloučeny pouze věci patřící obecnému soudnictví a stížnosti na nejmenování do úřadu. Převzal také řadu kompetencí bývalého [[Říšský soud|Říšského soudu]], zejména stížnosti občanů na porušení jejich politických práv, pouze veřejnoprávní nároky vůči státu a zemím připadly obecnému soudnictví (konkrétně v prvním stupni [[Krajský soud v Praze|pražskému zemskému soudu]]). Byl soudem pouze [[Kasace|kasačním]], nezákonná správní rozhodnutí mohl jen zrušit a věc vrátit zpět. Kompetenční spory mezi soudy a správními úřady, resp. mezi obecnými soudy a Nejvyšším správním soudem řešil zvláštní senát, v němž zasedali tři soudci [[Nejvyšší soud Československa|Nejvyššího soudu]] a tři soudci Nejvyššího správního soudu a jehož předsedu jmenovala vláda. Soudci Nejvyššího správního soudu se také podíleli na činnosti [[Ústavní soud Československé republiky|Ústavního soudu]].