Kozáci: Porovnání verzí

 

== Název ==

 

Jiní spojují [[Ruština|ruský]] název ''казаки'' s názvem [[Chazaři|Chazarů]] – ''kazari'', kočovného národa kdysi žijícího mezi [[Volha|Volhou]] a [[Dněpr]]em, či [[Kyrgyzové|Kirgizy]], kteří se sami nazývají ''kajsaki''.{{Fakt/dne|20100926123202}} Další etymologické hypotézy hovoří o [[Mongolština|mongolském]] původu slova, kde ''ko-'' znamená ochrana a ''-zach'' hranice.{{Fakt/dne|20100926123202}}

== Původ ==

[[Soubor:Kubanskie kazaki 2.jpg|náhled|vlevo|Kubáňští kozáci]]

Etnický původ kozáků má dvě teorie. První hovoří o uprchlých [[Rusko|ruských]] a [[Ukrajina|ukrajinských]] [[Nevolnictví|nevolnících]] a dezertovaných [[Tataři|Tatarech]]. Tuto teorii uvedli v život sovětští historici.{{Fakt/dne|20110428182757}} Komunistická vláda potřebovala prokázat, že kozáci nejsou samostatným etnikem, ale pouze společenskou vrstvou, která požívá neoprávněných výhod. Někteří postsovětští historici{{Kdo?}} tuto teorii účelově udržují při životě i nadále. Jinak by totiž likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou (''raskazačivanie'') naplňovala všechny znaky definice [[Genocida|genocidy]].

 

 

== Osídlení ==

Původní osídlení kozáků bylo v povodí [[Don]]u, kde sídlilo donské vojsko, a také v povodí [[Dněpr]]u (na území dnešní východní [[Ukrajina|Ukrajiny]]), tzv. [[Záporožská Sič]], kde sídlili záporožští kozáci, odlišní od ostatních skupin oděvem, účesem i výzbrojí. Šlo o oblasti sahající od středního toku [[Volha|Volhy]] přes linii městských pevností jedoucí od [[Rjazaň|Rjazaně]] k [[Tula|Tule]]. S rozšiřováním carské moci se spolu s hranicemi postupovali na jih a východ. V době svého největšího rozmachu, v době od 16. do 19. století, utvořili několik center, největší z nich byly na řekách [[Ural (řeka)|Jaiku]], [[Don]], [[Kubáň]] a [[Těrek]]. Další významná kozácká vojska byla z okolí [[Astrachaň|Astrachaně]] a [[Orenburg]]u. Kubáňští kozáci pocházející z dnešní východní [[Ukrajina|Ukrajiny]], byli z dněperského ostrova [[Chortycja]] u [[Záporoží]] přesídleni carevnou [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou Velikou]] na [[Kubáň]], čímž mělo být ukončeno jejich nepřátelství s Poláky. Kozáci pro carské [[Rusko]] od počátku 16. století získali prakticky celou [[Sibiř]] a dále pak [[Aljaška|Aljašku]] a vytvořili pak 17 dalších kozáckých vojsk. Z nově vzniklého Sibiřského kozáckého vojska se později oddělilo Semirečenské vojsko v [[Kyrgyzstán]]u v [[Turkestán]]u, [[Zabajkalské kozácké vojsko|Zabajkalské]], [[Amurské kozácké vojsko|Amurské]] a [[Ussurijské kozácké vojsko|Ussurijského vojsko]]. Menší oddíly byly i v [[Krasnojarsk]]u, [[Irkutsk]]u a na řece [[Jenisej]].

 

== Historie ==

Ve 14.–15. století se začaly ve [[step]]ích oblasti [[Divoká pole|Divokých polí]] usazovat v rámci vládnoucí [[Zlatá horda|Zlaté Hordy]] kočovné [[Turkické národy|turkické kmeny]] a zakládaly zde osady. Jejich živobytí do značné míry bylo založeno na loupeživých výpravách do Rusi. V [[15. století]] se velká část Divokých polí stala součástí litevského státu a tamní kozáci se tak ocitli na pohraničí [[Litva|Litvy]] a [[Krymský chanát|Krymského chanátu]], který přes jejich území často podnikal loupežné výpady. Od 15. století až do jeho porážky a obsazení Ruskem roku 1783 bylo Tatary z Krymského chanátu odvlečeno a prodáno do otroctví v&nbsp;[[Osmanská říše|Osmanské říši]] okolo 3&nbsp;milionů obyvatel východní Evropy,<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Obávané Tatary vyhnal z Krymu Stalin, na spravedlnost čekají dodnes | periodikum = iDNES.cz | datum vydání = 2010-12-01 | url = http://zpravy.idnes.cz/obavane-tatary-vyhnal-z-krymu-stalin-na-spravedlnost-cekaji-dodnes-1fw-/zahranicni.aspx?c=A101130_204354_zahranicni_vel}}</ref> především Malorusů a Rusů, ale také Bělorusů a Poláků, a rozsáhlé oblasti jihoruských a ukrajinských stepí zůstaly vylidněny. Proto na obranu proti nim ruská knížata zakládala pevnosti (rusky ''stanicy''), kde usazovala a platila část z turkického vojska, která nepodléhala, vzpírala se nadvládě chánů, byli svobodní (turkicky ''kazak''). Kozáci se formovali do válečnických skupin na obranu před nájezdy Tatarů, [[Nogajská horda|Nogajců]], [[Kalmykové|Kalmyků]] a dalších kočovných etnik.

 

 

=== Záporožské vojsko ===

[[Soubor:Sergiy Vasylkivskiy- Cossack.jpg|náhled|upright|Pěšák záporožského vojska, 17.–18. století]]

Jinou, ale obdobnou, historii má Záporožské vojsko, které se formovalo v oblasti dnešní Východní Ukrajiny dříve známé jako Divoká pole, ovládané [[Rzeczpospolita|polsko-litevským státem]]. Záporožci, žijící v oblasti dolního toku Dněpru, od 15. stol. bránili expanzi polských králů, litevských knížat a [[Řád německých rytířů|německých rytířů]] do ukrajinských stepí. V 16. stol. se stali součástí polsko-litevského státu (Rzeczi Pospolité), kde získali postavení ochránců hranic před Tatary, spojené s rozsáhlými svobodami. Zároveň vznikly oddíly registrovaných kozáků, které od roku 1533 sloužily v armádě polskolitevského státu, o jejich vznik se nejvíce zasadil plukovník Ostap Daszkewicz. Vměšování polské šlechty do pohraničního oblastí Ukrajiny a oklešťování kozáckých privilegií vyvolaly několik povstání, např povstání Severyna Nalywajka a Hryhorije Lobody z let 1593–1597, které se polským silám ještě podařilo potlačit. nejrozsáhlejší bylo [[Chmelnického povstání]] z let 1648–1657, které doprovázely masakry civilistů a skončilo rozdělením Ukrajiny mezi Rusko a polsko-litevský stát. Později proběhla ještě další povstání, např. [[Petro Dorošenko|Petra Dorošenka]] na konci 17. století nebo [[Ivan Honta|Ivana Honty]] v roce 1768. Kozáci v nich projevili velkou statečnost, ale také nesmírnou brutalitu a krutost, spojenou zejména s masakrováním [[Židé|Židů]].

 

=== Donské vojsko ===

Nejstarším kozáckým vojskem je vojsko Donské, doložené již v 16. století. Po dohodě s cary rozšiřovali hranice [[Ruské impérium|Ruské říše]] a chránili její hranice. Tak vznikala nová vojska (jaické vojsko, volžské vojsko, [[Zabajkalské kozácké vojsko|amurské vojsko]], [[Ussurijské kozácké vojsko|ussurijské vojsko]], apod.). Tato vojska postupně utvořila jejich současné rozdělení. V 16. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů [[Ivan Bolotnikov|Ivana Bolotnikova]], [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], [[Kondrat Bulavin|Kondrata Bulavina]], [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]] a [[Jemeljan Pugačov|Jemeljana Pugačova]]. Po dohodě s Petrem I. se kozácká území stala řádnou součástí [[Ruské impérium|Ruské říše]], se zachováním značné míry [[autonomie]]. V průběhu dalších staletí byla tato autonomie oklešťována. Např. volení atamani (''vybornye atamany'') byli nahrazováni atamany dosazenými z [[Moskva|Moskvy]] či [[Petrohrad|Sankt Petěrburgu]] (''nakaznye atamany'').

 

=== Po převratu ===

 

Zároveň již po [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševickém]] převratu přešla část kozáků vedená atamanem [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonným]] (později [[maršál]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]) k [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševikům]], pod příslibem, že [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] předají jejich kmenu půdu a statky, kdysi patřící velkostatkářům. Když [[Adolf Hitler|Hitler]] zaútočil na [[Sovětský svaz]], většina kozáků i přes [[antikomunismus]] a částečné sympatie k carskému režimu vstoupila do [[Rudá armáda|Rudé armády]].{{Fakt/dne|20180202192047|}}

 

== Způsob života ==

Kozáci byli různorodé, převážně [[Slované|slovanské]] svobodné obyvatelstvo žijící na hranicích [[Moskevské velkoknížectví|Moskevské Rusi]], [[Litva|Litvy]], [[Polsko|Polska]] a [[tataři|tatarských]] chanátů, v řídce osídlených oblastech, daleko od státních center, přibližně mezi [[Dněstr]]em a [[Volha|Volhou]]. Po rozpadu [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] toto obyvatelstvo pravděpodobně vzájemně splývalo a mísilo se s mnoha kočovnými kmeny. Kozáci tak žili v malých samostatných komunitách, přičemž často utvářeli vlastní ozbrojené jednotky nezávislé na okolních zemích. Vojenství mělo pro ně velký význam, byli většinou ve stavu permanentní války s okolními kočovnými národy. Válečná kořist byla jedním z jejich hlavních zdrojů obživy. Při jejich výpravách na [[Krym]] a [[Kavkaz]], do [[Osmanská říše|Turecka]] a [[Persie]], podnikali riskantní výpravy nejen po souši, ale i po moři. Používali při tom pouze lehké lodě, často dokonce pouze čluny vydlabané z kmenů stromů. Svou kořist dávali do společného kotle a přenechávali na starost pokladníkovi. Až po skončení výpravy uspořádali radu (''duvan''), na níž se kořist (''jasir'') rozdělila. Podíl závisel na zásluhách jednotlivce a jeho hodnosti, podíl po těch co zahynuli, dostali pozůstalí. Samostatný podíl dostávala [[Pravoslaví|pravoslavná církev]], z ukořistěných [[dělo|děl]] se odlévaly [[zvon]]y.

 

 

== Kozáci za první a druhé světové války ==

[[Soubor:Kuban Cossacks 1937.jpg|náhled|Kubáňští kozáci na prvomájové přehlídce v roce 1937]]

[[Soubor:KubanCossacks1945.jpg|náhled|Kubáňští kozáci na vítězné přehlídce v Moskvě v roce 1945]]

Po válce byly kozácké jednotky spolu s jezdectvím ze [[Sovětská armáda|Sovětské armády]] vyřazeny a kozáctvo jako ozbrojená složka prakticky zaniklo. Nezanikly však kulturní tradice kozáckého lidu. Během [[Perestrojka|perestrojky]] v druhé polovině [[1980–1989|80. let]] se poměry v SSSR uvolnily, což dovolilo znovu vzniknout základům kozácké organizace, podobně jako byla známa z minulosti před [[Ruská občanská válka|Občanskou válkou]]. 28. až 30. [[červen|června]] [[1990]] byla na sjezdu kozáků v Moskvě vytvořena rada atamanů a zvolen první nový všesovětský ataman [[Alexandr Martynov]]. Zanedlouho na to začaly v bývalých kozáckých oblastech vznikat organizace, které sdružují kozácké komunity. V současnosti se taková samospráva rozvíjí ve všech oblastech, kde žijí kozáci. Na jihu Ruska kozáci fungují jako polovojenská organizace, která hlídkuje v ruských oblastech. Momentálně{{Kdy?}} se v ruské [[Státní duma|Dumě]] projednává zákon o kozácké státní službě.

 

 

== Kozáci v literatuře a ve filmu ==