Ingeborg Eriksdottir Norská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Vložen {{infobox - osoba}}
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 2:
'''Ingeborg Eriksdottir Norská''' ([[norština|norsky]]: ''Ingebjørg Eiriksdatter'') ([[1297]] – [[1357]]) byla norská princezna, díky sňatku s [[Valdemar Magnusson|Valdemarem Magnussonem]] švédská princezna, vévodkyně z [[Uppland]]u, [[Öland]]u a [[Finsko|Finska]]. Byla dcerou krále [[Erik II. Norský|Erika II. Norského]] a jeho druhé manželky [[Isabela Bruce|Isabely Bruce]].
 
== Život ==
Její otec zemřel, když bylo Ingeborg rok nebo dva a jelikož neměl mužské potomky, jeho nástupcem se stal jeho bratr [[Haakon V. Norský|Haakon]]. V roce 1300 ji matka zasnoubila s vévodou z Orknejí Janem Magnussonem († 1311). Toto manželství se nikdy neuskutečnilo. Není jasné, zda důvodem byla Janova smrt nebo to, že Ingeborg ještě nebyla dost stará.
 
V roce [[1312]] se v [[Oslo|Oslu]] konala dvojitá svatba. Ingeborg se díky iniciativě své matky vdala za Valdemara Magnussona, zatímco její sestřenice [[Ingeborg Norská|Ingeborg]], dcera [[Haakon V. Norský|Haakona V.]], se vdala za jeho bratra [[Erik Magnusson|Erika]]. V roce [[1316]] měli Valdemar a Ingeborg syna, který zřejmě zemřel mladý. Valdemarovou první manželkou byla Kristina, dcera [[Torgils Knutsson|Torgilse Knutssona]], faktického vládce Švédska v prvních letech vlády švédského krále [[Birger Magnusson|Birgera]]. V prosinci [[1305]] byl Torgils zatčen a v únoru [[1306]] popraven. Valdemar se rozvedl s Kristinou s tím, že jsou v náboženském smyslu spříznění - Torgils byl jeho kmotrem.
 
Do roku [[1315]] se Erikovi a Valdemarovi podařilo na úkor jejich bratra, krále Birgera, ovládnout velkou část švédského království. Politickou kariéru obou bratrů Birger drasticky ukončil. Během oslav Vánoc v roce [[1317]] na hradě Nyköping Birger bratry zajal a pravděpodobně nechal vyhladovět k smrti. Manželky obou bratrů se zasazovaly o propuštění svých manželů. 16. dubna 1318 obě vévodkyně uzavřely v [[Kalmar]]u dohodu s dánským vévodou Kryštofem ze Hallandu-Samsö a arcibiskupem Esgarem z [[Lund]], podle které neměl být uzavřen mír s králi Švédska a Dánska, dokud nebudou jejich manželé propuštěni. Během roku [[1318]] se potvrdilo, že oba zemřeli.
 
Valdemarova vdova získala určité pozemky (přinejmenším od roku [[1340]] byla titulována jako vévodkyně z Ölandu) a ve Švédsku zůstala až do své smrti, zřejmě roku [[1357]].
Řádek 17:
* Jerker Rosén : ''Den svenska historien 2. Medeltiden 1319-1520'' (1966)
* http://www.snl.no/.nbl_biografi/Isabella_Bruce/utdypning
* Nordberg, Michael (1995). I kung Magnus tid. Norstedts. {{ISBN |9119521227}}.
* Nationalencyklopedin, Bokförlaget Bra Böcker AB, Höganäs (1992)
 
{{Portály|Středověk}}
 
[[Kategorie:Ynglingové]]
[[Kategorie:Norské princezny]]