Jaromír Homolka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 5:
== Životopis ==
Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny (Jaromír byl prostřední) v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem [[Albert Kutal|Albertem Kutalem]]. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze, kterou pod vedením [[Oldřich J. Blažíček|Oldřicha J. Blažička]] budoval společně s [[Ladislav Kesner|Ladislavem Kesnerem]] starším, [[Jaromír Šíp|Jaromírem Šípem]] a [[Pavel Preiss|Pavlem Preissem]]. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy ''Jihočeská gotika'' v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku (monografie o díle [[Mistr Pavel z Levoče|Mistra Pavla z Levoče]]) a dále již gotickému sochařství obecně.
V roce [[1964]] přešel na výzvu profesora [[Jaroslav Pešina|Jaroslava Pešiny]]<ref>F. Šmahel, 2017, s. 52</ref> jako pedagog na katedru dějin umění [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filosofické fakulty]] [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity v Praze]], kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se
Po smrti profesora [[Albert Kutal|Alberta Kutala]] v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení [[Albert Kutal|Alberta Kutala]]. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo dlouholeté přátelství především k brněnskému Albertu Kutalovi, bruselskému Robertu Didierovi a k fotografu [[Tibor Honty|Tiborovi Hontymu]].
Řádek 15:
Jeho badatelským polem bylo vždy gotické sochařství, v 70. letech se soustředil především na parléřovské sochařství a z něj sochařství tzv. [[krásný sloh|krásného slohu]], ale také šířeji souvislosti parléřovského sochařství v Evropě. Rukopis své monografie o [[Petr Parléř|Petru Parléřovi]] si v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] vyzvedl k přepracování po výstavě ''Parléřové a krásný sloh'', konané roku 1978 pod vedením Antona Legnera v Kolíně nad Rýnem, ale nikdy jej již nevrátil.
== Žáci ==
K jeho žákům a pokračovatelům se počítají dvě desítky medievalistů, protože kromě odborných kvalit byl také velkým ''"Mágem slova"'', jak v Homolkově nekrologu připomněl František Šmahel. Ze svých žáků si oblíbil například [[Jan Royt|Jana Royta]] a [[Jiří Fajt|Jiřího Fajta]]. Dvě generace žáků složily hold svému učiteli k 70. narozeninám sborníkem příspěvků, který vyšel jako 4. díl katalogu k výstavě Gotika v západních Čechách roku 1996 (vydala ho
S manželkou a dcerou bydlel v Praze 6 – [[Vokovice|Vokovicích]], rád jezdil na chalupu v [[Petrovice (okres Příbram)|Petrovicích]] u Sedlčan.
Řádek 29:
<references />
=== Literatura ===
* [[Lubomír Slavíček]] (ed.), ''Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008)'', Svazek 1, Academia Praha 2016, {{ISBN
* [[František Šmahel]]: Do "světa bez hranic", odchod Jaromíra Homolky, ''Dějiny a současnost'', září 2017, s. 52.
| |||