Anatolij Solonicyn: Porovnání verzí

| obrázek =

| velikost obrázku =

| popisek =

| přezdívka =

| choť =

| partner =

| rodiče =

| děti =

| sídlo =

| oficiální web =

| český dabing =

| podpis =

| český lev =

| oscar =

| cena emmy =

| zlatý glóbus =

| zlatý medvěd =

| cena bafta =

| césar =

| grammy =

| cena tony =

| zlatá malina =

| další ceny = <center>1981 – zasloužilý umělec [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]]<br />{{zvýrazňovač|barva=silver|'''[[Berlínský mezinárodní filmový festival]]'''}}<br />Stříbrný medvěd – nejlepší herec<br />1981 – ''Dvacet šest dní ze života Dostojevského''
}}

Narodil se roku 1934 do rodiny s německými kořeny.<ref>[http://eternaltown.com.ua/content/view/5673/2/ Анатолий (Отто) Алексеевич Солоницын. Биографический справочник] {{Wayback|url=http://eternaltown.com.ua/content/view/5673/2/ |date=20130225110026 }} (rusky)</ref> Otec byl novinář. Od deváté třídy společně žili v kyrgyzském [[Biškek|Frunze]]. V roce 1955 nebyl přijat na [[Ruská akademie divadelního umění|Ruskou akademii divadelního umění]] v Moskvě, a tak započal studium herectví ve škole při Sverdlovském divadle dramatických umění. Po absolutoriu v roce 1960 zůstal na sverdlovské scéně, v níž ztvárnil řadu rolí. V letech 1960–1972 postupně hrál ve [[Jekatěrinburg|Sverdlovsku]], [[Minsk]]u, [[Novosibirsk]]u a [[Tallinn]]u. V období 1972–1976 zakotvil v angažmá Petrohradského akademického divadla Lensověta. A roku 1976 se stal členem souboru moskevského divadla Leninského komsomolu&nbsp;– Lemkomu, kam jej pozval režisér Tarkovskij.

V zahraniční se stal známý rolemi ve filmech [[Andrej Tarkovskij|Tarkovského]], když ztvárnil doktora Sartoria v ''[[Solaris (film, 1972)|Solarisu]]'' (1972), spisovatele ve ''[[Stalker (film)|Stalkerovi]]'' (1979) a lékaře v ''[[Zrcadlo (film)|Zrcadle]]'' (1975). Prvním kontaktem obou umělců byl snímek ''[[Andrej Rublev (film)|Andrej Rublev]]'' (1966). Následná spolupráce probíhala i na divadelní scéně, když jej v roce 1976 režisér obsadil do titulní role dramatu ''[[Hamlet]]''. Tarkovskij jej v knize ''Zapečetěný čas'' (Запечатлённое время) nazval svým oblíbeným hercem a dodal, že jej měl v úmyslu obsadit do hlavních rolí ve snímcích ''[[Nostalgie (film)|Nostalgie]]'' (1983) a ''[[Oběť (film, 1986)|Oběť]]'' (1986), pokud by herec nezemřel před jejich produkcí.

Zemřel v červnu 1982, ve věku čtyřiceti sedmi let, na [[Karcinom plic|plicní karcinom]]. Je pohřben na [[Moskva|moskevském]] [[Vagankovský hřbitov|Vagankovském hřbitově]]. Podle vyjádření Viktora Šaruna, jenž se podílel na filmu ''[[Stalker (film)|Stalker]]'' jako zvukař, byli během natáčení Solonicyn, Tarkovskij a [[Larisa Tarkovská]], vystaveni expozici toxických látek v zamořeném [[exteriér]]u.<ref name="death">{{cite web|url=http://greeninteger.blogspot.com/2010/01/hope-on-andrei-tarkovskys-stalker.html|title=Greeninteger blog|accessdate=2011-08-15}}</ref>

* 1982 – ''Раскиданное гнездо

* 1981 – ''Мужики!

* 1981 – ''Шляпа

* 1981 – ''[[Tajemství zápisníku]]

* 1980 – ''Сергей Иванович уходит на пенсию

* 1980 – ''Таинственный старик

* 1980 – ''[[Ze života rekreantů]]

* 1979 – ''[[Osobní stráž]]

* 1978 – ''[[Stalker (film)|Stalker]]

* 1978 – ''[[Trasa (film)|Trasa]]

* 1977 – ''А у нас была тишина…

* 1977 – ''[[Vzestup (film)|Vzestup]]

* 1977 – ''Юлия Вревская

* 1976 – ''Доверие

* 1976 – ''[[Legenda o Tile]]

* 1976 – ''[[Legenda o Ullenspiegelovi]]

* 1975 – ''[[Agónie - konec Rasputina|Agónie – konec Rasputina]]

* 1975 – ''Там, за горизонтом

* 1975 – ''[[Vzduchoplavec (film)|Vzduchoplavec]]

* 1975 – ''[[Zrcadlo (film)|Zrcadlo]]

* 1974 – ''[[Pod kamenným nebem]]

* 1974 – ''Последний день зимы

* 1974 – ''[[Svůj mezi cizími]]

* 1972 – ''Гроссмейстер

* 1972 – ''[[Milovat člověka]]

* 1972 – ''Princ i niščij'' (televizní film)

* 1972 – ''[[Solaris (film, 1972)|Solaris]]

* 1971 – ''[[Prověrka osudem]]

* 1970 – ''В лазоревой степи

* 1969 – ''[[Andrej Rublev (film)|Andrej Rublev]]

* 1968 – ''Один шанс из тысячи

* 1967 – ''[[Ohněm se nepřebrodíš]]

|článek=Anatoly Solonitsyn