Verze z 22. 5. 2020, 10:43 editovat Ioannes Pragensis (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 39 798 editací m Verze 18536309 uživatele 88.100.20.5 (diskuse) zrušena, rvv značka: vrácení zpět ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 31. 5. 2020, 12:35 editovat zrušit editaci Valdemar (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Revertéři 64 092 editací m typografie Přejít na další porovnání →
Řádek 274: V období postupného rozkladu západořímské říše se v nastalé politicky proměnlivé době postupně zvyšuje vliv římských biskupů ([[papež]]ů), kteří jsou jedinými [[Patriarchát (územní členění církve)\|patriarchy]] křesťanského západu; v rámci celého křesťanstva tak je Řím jedním z pěti patriarchátů spolu s [[Konstantinopolský patriarchát\|Konstantinopoli]], [[Alexandrie\|Alexandrií]], [[Antiochie\|Antiochií]] a [[Jeruzalémský patriarchát\|Jeruzalémem]]. Papež [[Lev I. Veliký\|Lev I.]] (v úřadu 440-461) se ve snaze posílit pozici papežství nad celým křesťanstvem odvolává na údajný [[Papežský primát\|primát]] apoštola [[Petr (apoštol)\|Petra]] nad ostatními apoštoly a tvrdí, že římští biskupové tento Petrův primát zdědili. Jako první římský biskup přijímá Lev I. původně pohanskými veleknězi užívaný titul [[pontifex maximus]] a zasahuje i do politiky, když roku [[452]], spolu s římskou delegací vyjednal pro Řím příměří s vůdcem [[Hunové\|hunů]] [[Attila\|Attilou]].<ref name=":0223" /> V 5. až 6. století vznikají falšované dokumenty, které časem přispěly k výraznému upevnění papežské moci. V 5.-6. století vzniká volně smyšlená legenda o papeži [[Silvestr I.\|Silvestrovi]], která vedla ve 8. století ke vzniku zfalšované listiny [[Konstantinova donace\|Konstantinovy donace]], podle které přenechal císař Konstantin papeži Silvestrovi Řím a západní polovinu Římské říše, dovolil mu užívat císařské insignie, roucha (purpur) a propůjčil mu primát nad všemi ostatními církvemi, zvláště nad patriarcháty v Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalémě. Ve skutečnosti však přenechal Konstantin Silvestrovi pouze Lateránský palác a dvě nové baziliky (Lateránskou a Svatopetrskou). Z 5.- 6. století pocházejí rovněž falšované spisy připisované žáku apoštola Pavla, [[Dionysios Areopagita\|Dionýsu Areopagitovi]], (viz. tzv. [[Pseudo-Dionysios Areopagita]]) v nichž se zavádí slovo ''hierarchie'' včetně hierarchického systému (podle nebeského vzoru hierarchie andělů) i pro Zemi a pro církevní [[duchovenstvo\|klérus]]. a ze stejného období jsou i falzifikáty z okruhu papeže [[Symmachus (papež)\|Symmacha]], v nichž se mimo jiné zdůrazňuje, že papež nesmí být nikým souzen (ani církevním koncilem či císařem). Praxe je však hlavně zpočátku jiná - v 6. a 7. století dochází k celé řadě soudních přelíčení s papeži, vyvolaných buďto byzantským císařem, nebo voliteli papežů, což byli v oné době křesťané a klerikové města Řím - tyto soudy často končily sesazením papeže (jako heretici byli odsouzeni např. papežové [[Vigilius]] nebo [[Honorius I.]]) a k soudům docházelo až do 15. století. K posílení pozice papeže tak došlo až v dalších stoletích, kdy byly také některé ze starších zfalšovaných spisů podporujících papežství zahrnuty do tzv. [[Pseudoisidorské dekretálie\|Pseudoisidorských dekretálií]] (vznikly v letech 847–852) zahrnujících 115 zcela nepravých dokumentů a 125 původně autentických, zfalšovaných až pozdějšími úpravami - tyto falsifikáty dodávající zvláště od [[9. století]] legitimitu papežským mocenským nárokům poprvé zpochybnil teprve [[Ota III.]] (vládl 995-1002), ale jejich nepravost byla prokázána až v době renesance. Přesto byly mnohé z nich ještě i v církevním zákoníku [[Codex iuris canonici\|Codex Iuris Canonici]] z roku 1983.<ref name=":0223">{{Citace monografie \| příjmení = Küng \| jméno = Hans

Dějiny křesťanství: Porovnání verzí