Argentinská krize v letech 1999 až 2002: Porovnání verzí

| url = http://www-e.uni-magdeburg.de/evans/Journal%20Library/Trade%20and%20Countries/What%20can%20we%20learn%20from%20the%20current%20crisis%20in%20Argentina.pdf

| issn = 0036-9292

 

Zákon o konvertibilitě sice momentálně stabilizoval argentinskou inflaci, zlevnil dovozy a snížil např. kreditní úrokové sazby, avšak nevyřešil otázku vysokého zahraničního zadlužení země a znamenal postupné ztráty pro argentinskou průmyslovou výrobu díky zdražování argentinského vývozu. Tyto ztráty se mimo jiné promítly na růstu nezaměstnanosti. Menemova vláda se v této situaci orientovala na [[neoliberalismus|neoliberální]] politiky [[privatizace]] a deregulace argentinského hospodářství a stimulací zahraniční investic. Přistoupila například k privatizaci argentinských telekomunikací, železnic, vodohospodářství, bankovního sektoru a dalších veřejných služeb. Makroekonomicky byla tato strategie relativně úspěšná a argentinský HDP mezi roky 1991 až 1997 rostl průměrně kolem 6&nbsp;%. Nicméně Menemova vláda pokračovala v politice zahraničních půjček především od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a vláda měla vysoké státní výdaje. Dluh Argentiny dosáhl v roce 1998 144,1 miliard dolarů, respektive 50&nbsp;% HNP. Například podle Anne Kruger z [[Mezinárodní měnový fond|MMF]] právě kombinace slabé fiskální politiky státu, vysokého dluhu a fixace na dolar stála za argentinskou recesí.<ref>[http://www.econ.umn.edu/~fpiguill/Presentaciones%20primer%20mini/anne%20krueger.pdf A.Kruger: Crisis Prevention and Resolution: Lessons from Argentina]anglicky, 09.03.2010.</ref>