Klasická hudba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
nová kapitola renesance (z angl Wiki), seznam renes. skladetelů je už v extra článku; -odkazy z nadpisů značka: možné problémové formulace |
náhrada dalších historických kapitol (baroko až 20. st.) z angl. Wiki značka: možné problémové formulace |
||
Řádek 5:
<br>'''třetí řada''': [[Johann Strauss mladší]], [[Johannes Brahms]], [[Georges Bizet]], [[Petr Iljič Čajkovskij]], [[Antonín Dvořák]]
<br>'''čtvrtá řada''': [[Edvard Grieg]], [[Edward Elgar]], [[Sergej Rachmaninov]], [[George Gershwin]], [[Aram Chačaturjan]].]]
[[Soubor:K626 Requiem Mozart.jpg|náhled|Notový zápis [[Requiem (Mozart)|Requiem]]
'''Klasická hudba''', někdy také '''vážná hudba''', odkazuje na uměleckou, [[Duchovní hudba|duchovní]] a [[Světská hudba|světskou]] hudbu, složenou nebo mající kořeny v rámci [[Západní svět|západní kultury]]. Zahrnuje přibližně časový úsek, který začíná v [[11. století]] a sahá až do [[20. století]] <ref name="Music 2007">"Classical", ''The Oxford Concise Dictionary of Music'', ed. Michael Kennedy, (Oxford, 2007), ''Oxford Reference Online''.</ref> nebo, v závislosti na konvencí, do [[
| titul = Common practice period {{!}} music
| periodikum = Encyclopedia Britannica
Řádek 14:
}}</ref> Ve specializovanějším kontextu termín „klasická hudba“ může také, v restriktivnějším smyslu, odkazovat na hudební období zvané [[Klasicismus (hudba)|klasicismus]]<ref>A differenza di altre arti (come pittura o scultura) in musica il ''periodo classico'' non indica l'età [[Grecia antica|greco]]-[[Roma (città antica)|romana]] antica.</ref>, ale v běžném jazyce je výraz chápán v jeho nejširším smyslu (v opozici vůči [[Light music|''lehké hudbě'']] nebo ''[[Populární hudba|populární hudbě]]'').
Hranice kategorie jsou nejasné a diskutabilní, protože označení klasické je obecně přiděleno potomkem; proto to, co je dnes definováno jako „klasické“, nebylo nutně tak v době, kdy bylo složeno. Zejména v závislosti na kontextu může a nebo nemusí pojem „klasická hudba“ zahrnovat zahrnovat [[
| url = http://dictionary.oed.com/cgi/entry/50040930?single=1&query_type=word&queryword=classical&first=1&max_to_show=10
}}</ref>
Řádek 63:
== Charakteristika ==
Vzhledem k extrémně široké škále forem, stylů, žánrů a historických období obecně vnímaných jako „klasická hudba“ je obtížné identifikovat společné rysy, které mohou charakterizovat všechna díla tohoto žánru. Nejtypičtější popisy jsou nejasné a jsou různého druhu, možná odkazující na historickou perspektivu (na něco „složeného dávno“, což je poněkud sporné tvrzení, pokud se vezme do úvahy stejný koncept [[
=== Notace ===
Řádek 115:
== Dějiny a vývoj klasické hudby ==
[[Soubor:Head_of_Christ1.jpg|náhled| Hudební notace z anglického [[Misál|misálu]] z počátku 14. století s hlavou Krista. Katoličtí mniši vyvinuli první formy moderní evropské hudební notace, aby standardizovali liturgii v celosvětové církvi. {{Sfn|Hall, Neitz, and Battani|2003|s=99}} ]]
Hlavní časové dělení klasické hudby do roku 1900 jsou období [[Stará hudba|staré hudby]], která zahrnuje [[Středověká hudba|středověké]] (500–1400) a [[Renesanční hudba|renesanční]] (1400–1600) éru, a období tzv. běžné praxe, která zahrnuje [[Barokní hudba|baroko]] (1600–1750), [[Klasicismus (hudba)|klasicismus]] (1750–1820) a [[Romantismus (hudba)|romantismus]] (1810–1910). Současná období zahrnují [[Hudba 20. století|20. století]] (1901–2000), kam patří většina rané [[Modernistická hudba|modernistické]] hudební éry (1890–1930), celá vrcholná moderní hudba (polovina 20. století) a první část [[
Data jsou zobecněna, protože období a éry se překrývají a kategorie jsou poněkud svévolné, a to do té míry, že některé autority mění terminologii a odkazují na „období běžné praxe“ zahrnující dohromady barokní, klasicistní a romantické „období“. Například v použití [[Kontrapunkt|kontrapunktu]] a [[Fuga|fugy]], které je považováno za charakteristický rys pro období barokního období, pokračoval [[Joseph Haydn|Haydn]], který je klasifikován jako typický pro klasicistní éru. Beethoven, který je často popisován jako zakladatel romantické éry, a [[Johannes Brahms|Brahms]], který je klasifikován jako romantický, také používali kontrapunkt a fugu, ale romantismus a někdy toužebnost jsou vlastnosti jejich hudby, které definují jejich éru.
Předpona ''neo-'' se používá k popisu kompozic 19., 20. nebo 21. století psané ve stylu dřívější éry, jako je klasicismus nebo romantismus. [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Stravinského]] ''Pulcinella'' je například [[Neoklasicismus (hudba)|
=== Kořeny ===
Burgh (2006) navrhl, že kořeny západní klasické hudby leží ve staroegyptské umělecké hudbě prostřednictvím [[cheironomie]] a staroegyptského orchestru, který sahá do roku 2695 př. n. l. <ref>{{Citace monografie
| isbn = 978-0-567-02552-4
}}</ref> Vývoj jednotlivých tónů a stupnic provedli starý Řeci jako [[Aristoxenos|Aristoxenus]] a [[Pythagoras]]. <ref name="Grout73p28">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], s. 28</ref> Pythagoras vytvořil systém [[Pythagorejské ladění|ladění]] a pomohl kodifikovat [[Notace (hudba)|notový zápis]]. Starověké řecké nástroje jako aulos (
=== Stará hudba ===
Řádek 151:
Období [[Renesanční hudba|renesanční hudby]] trvalo přibližně od roku 1400 do roku 1600. Je charakterizováno větším využitím [[instrumentace]], vícenásobným propletením melodických linií a použitím prvních basových nástrojů. Rozšířili se společenské tance, takže se začaly hudební formy vhodné jako taneční doprovod. V této době získal konkrétní obrysy zápis hudby do [[Notová osnova|notové osnovy]] a další prvky hudební [[Notace (hudba)|notace]].<ref name="Grout73p61">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], p. 61</ref> Tento vynález umožnil oddělení [[Hudební skladba|kompozice]] hudební skladby od jejího přednesu; bez psané hudby byl přenos ústní a při každém přednesu se měnil. Díky [[Partitura|hudební partituře]] bylo možné uvést hudební dílo bez přítomnosti skladatele.<ref name="Grout73p75" /> Vynález pohyblivé sazby [[Tiskařský lis|knihtisku]] v 15. století měl dalekosáhlé důsledky na uchovávání a přenos hudby.<ref name="Grout73p175">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], str. 175–76</ref>
[[Soubor:Chigi_codex.jpg|vlevo|náhled|upright=1.5| Iluminovaný úvodní list z [[Codex Chigi|kodexu Chigi]] s [[Kyrie]] z [[Johannes Ockeghem|Ockeghemovy]] ''Missa Ecce Ancilla Domini'']]
Během renesance vzniklo mnoho hudebních nástrojů; jiné prošly změnou nebo vylepšením těch, které existovaly již dříve. Některé přežily dodnes; jiné zmizely, tak aby byly znovu vytvořeny, aby se mohla provozovat hudba na dobových nástrojích. Stejně jako v dnešní době nástroje můžeme rozdělit na žesťové, strunné, bicí a dřevěné nástroje. Na žesťové nástroje v renesanci tradičně hráli profesionálové, kteří byli členy [[Gilda|cechů]], mezi tyto nástroje patřila [[posuvná trubka]], dřevěná [[Kornet (hudební nástroj)|kornoutka]], bezklapková [[Trubka|trumpeta]] a barokní pozoun. Strunné nástroje zahrnovaly [[Viola da gamba|violu da gamba]], [[rebec]], harfu, [[Lyra|lyru]] podobnou harfě, [[Niněra|niněru]], [[Loutna|loutnu]], [[Kytara|kytaru]], citeru, bandoru, a orfarion. Mezi strunné [[Klaviatura|klávesové]] nástroje patřilo [[cembalo]] a [[klavichord]]. Bicí nástroje zahrnují [[Triangl (hudební nástroj)|triangl]], [[brumle]], [[Tamburína|tamburínu]], zvony, rachotící nádoby a různé druhy bubnů. Dřevěné nástroje byly dvojitý
Vokální hudba v renesanci je známá vzkvétáním stále komplikovanějšího [[Polyfonie|polyfonického]] stylu. Hlavními liturgickými formami, které vydržely po celé renesanční období, byly mše a moteta; k dalšímu vývoji došlo ke konci období, zejména když skladatelé duchovní hudby začali přijímat světské formy (jako [[madrigal]]) pro své vlastní kompozice. Ke konci období se objevily rané dramatické předchůdci opery, jako byly monody, madrigalové komedie a intermedio. Kolem roku 1597 složil italský skladatel [[Jacopo Peri]] ''[[Dafné (Peri)|Dafne]]'', první skladbu, která se dnes nazývá [[Opera|operou]]. Byl autorem také Euridice, první opery, která se dochovala.
Řádek 157:
Mezi významné renesanční skladatele patřil [[Josquin Desprez|Josquin des Prez]], [[Giovanni Pierluigi da Palestrina]], [[John Dunstable|John Dunstaple]], [[Johannes Ockeghem]], [[Orlando di Lasso|Orlande de Lassus]], [[Guillaume Dufay|Guillaume Du Fay]], [[Gilles Binchois]], [[Thomas Tallis]], [[William Byrd]], [[Giovanni Gabrieli]], [[Carlo Gesualdo]], [[John Dowland]], [[Jacob Obrecht]], [[Adrian Willaert]], [[Jacob Arcadelt|Jacques Arcadelt]] a [[Cipriano de Rore]].
===
Období běžné praxe (období tónové harmonie) je obvykle definováno jako éra mezi vznikem a zánikem běžné praxe užívání [[Tonalita|tonality]]. Termín obvykle pokrývá zhruba dvě a půl století, zahrnující barokní, klasicistní a romantické období.
==== Barokní doba ====
{{Viz též|Barokní hudba}}
[[Soubor:Baschenis_-_Musical_Instruments.jpg|náhled| Barokní nástroje včetně [[Niněra|niněry]], [[Cembalo|cembala]], [[Viola da gamba|basového violu]], [[Loutna|loutny]], houslí a [[Barokní kytara|barokní kytary]]]]
[[Barokní hudba]] je charakterizována použitím komplexu tonálního [[Kontrapunkt|kontrapunktu]] a použitím [[Basso continuo|basso continua]], souvislé basové linky. Hudba se stala složitější ve srovnání s jednoduchými písněmi ze všech předchozích období.<ref name="Kirgiss">{{Citace monografie
| isbn = 978-1-58340-674-8
}}</ref> V [[Canzona|canzoně]] se formovaly počátky [[Sonátová forma|sonátové formy]], stejně jako formálnější představa o [[Variace (hudba)|variacích]]. Tonalita dur a moll jako prostředek pro zvládnutí disonance a chromatismu v hudbě nabývají plného tvaru.<ref name="Grout73p300">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], pp. 300–32</ref>
Během barokní éry došlo ke zvýšení popularity hudby hrané na klávesové nástroje jako bylo [[cembalo]] a [[Varhany|varhan]]<nowiki/>y; housle a rodina strunných nástrojů získala podobu, která zůstala dodnes zachovaná. Od dřívějších hudebních a dramatických forem se začala odlišovat opera jako inscenované hudební drama a běžnějšími se staly vokální formy jako byly [[Kantáta|kantáty]] a [[Oratorium|oratoria]].<ref name="Grout73p341">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], pp. 341–55</ref> Zpěváci poprvé přidávali k hudbě extra tóny.<ref name="Kirgiss">{{Citace monografie
| isbn = 978-1-58340-674-8
}}</ref>
Do širší praxe se začala uvádět teorie kolem [[Rovnoměrně temperované ladění|rovnoměrného temperovaného ladění]], zejména proto, že umožnilo širší škálu chromatických možností v obtížně naladitelných klávesových nástrojích. Ačkoli [[Johann Sebastian Bach]] nepoužíval stejné ladění, jaké běžně má moderní klavír, změny ladění od systému [[Středotónové ladění|středotónového ladění]], v té době běžného, k různým laděním, které způsobily modulaci mezi všemi tóninami hudebně přijatelné, umožnily vznik jeho jeho cyklu skladeb ''[[Dobře temperovaný klavír]]''.<ref name="Grout73p378">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], p. 378</ref>
Barokní nástroje zahrnovaly některé nástroje z dřívějších období (např. niněra a zobcová flétna) a řadu nových nástrojů (např. hoboj, fagot, violoncello, kontrabas a [[Klavír|fortepiano]]). Některé nástroje z předešlých období se přestaly používat, jako je šalmak, citara, rankett a barokní pozoun. Mezi klíčové barokní strunné nástroje patřily housle, [[viola da gamba]], [[viola]], [[viola d'amore]], [[violoncello]], kontrabas, [[loutna]], [[theorba]] (která často hrála part [[Basso continuo|basso continua]]), [[mandolína]], [[barokní kytara]], [[harfa]] a niněra. Mezi dechové nástroje patřila [[Příčná flétna|barokní flétna]], [[Hoboj|barokní hoboj]], [[zobcová flétna]] a [[fagot]]. Do žesťových nástrojů náleží [[cink]], naturhorn (přírodní roh), barokní trubka, [[serpent]] a [[pozoun]]. Klávesové nástroje zahrnovaly [[klavichord]], tangentní klavír, [[cembalo]], varhany a později v období i fortepiano (časná verze klavíru). Bicí nástroje zahrnovaly [[Tympány|tympany]], [[Vířivý buben|vířivé bubny]], [[Tamburína|tamburíny]] a [[kastaněty]].
Jeden hlavní rozdíl mezi barokní hudbou a klasicistní hudbou, která následovala, spočívá v tom, že typy nástrojů používané v barokních souborech byly mnohem méně standardizované. Barokní soubor mohl zahrnovat jeden z několika různých typů klávesových nástrojů (např. trubkové varhany nebo cembalo),<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = https://www.bbc.com/bitesize/guides/z2mv34j/revision/2
}}</ref> další strunné akordové nástroje (např. loutnu), smyčcové strunné nástroje, dřevěné a žesťové nástroje a nespecifikovaný počet basových nástrojů hrajících basso continuo (např. violoncello, kontrabas, viola, fagot, serpent atd.).
Vokální vývoj barokní éry zahrnoval vývoj typů [[Opera|oper,]] jako byla [[opera seria]] a [[opéra comique]], a souvisejících forem, jakou tvořila [[Oratorium|oratoria]] a [[Kantáta|kantáty]].<ref name="BritannicaCantata">{{Citace elektronické monografie
| url = https://www.britannica.com/art/cantata-music
}}</ref><ref name="BritannicaOratorio">{{Citace elektronické monografie
| url = https://www.britannica.com/art/oratorio
}}</ref>
Mezi významné skladatele této éry patří [[Johann Sebastian Bach]], [[Antonio Vivaldi]], [[Georg Friedrich Händel|George Frideric Handel]], [[Henry Purcell]], [[Claudio Monteverdi]], [[Barbara Strozziová|Barbara Strozzi]], [[Domenico Scarlatti]], [[Georg Philipp Telemann|Georg Philipp Philipp Telemann]], [[Arcangelo Corelli]], [[Alessandro Scarlatti]], [[Jean-Philippe Rameau]], [[Jean-Baptiste Lully]] a [[Heinrich Schütz]].
Nejvýznamnějšími skladateli v českých zemích v období baroka byli [[Adam Václav Michna z Otradovic]], [[Pavel Josef Vejvanovský]], [[Jan Dismas Zelenka|Jan Dismas Zelenka,]] [[František Antonín Míča]], či [[Bohuslav Matěj Černohorský]].
==== Klasicismus ====
{{Viz též|Hudební klasicismus}}
[[Soubor:Haydn_portrait_by_Thomas_Hardy_(small).jpg|náhled| [[Joseph Haydn]] (1732–1809) namalovaný Thomasem Hardym (1791) ]]
Ačkoli termín “klasická hudba” zahrnuje veškerou západní uměleckou hudbu od středověké éry do současnosti, [[Klasicismus (hudba)|hudební klasicismus]] bylo obdobím západní umělecké hudby od 50. let 18. století do počátku 20. let 19. století - éra [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]], [[Joseph Haydn|Josepha Haydna]] a [[Ludwig van Beethoven|Ludwiga van Beethovena]].
Klasická éra zavedla mnoho norem kompozice, přednesu a stylu, byla to také doba, kdy se klavír stal dominantním klávesovým nástrojem. ''Základní'' složky potřebné pro [[orchestr]] staly více standardizovanými (ačkoli rostly s potenciálem širšího spektra nástrojů vyvinutých v následujících stoletích). V komorní hudbě se objevily soubory s až 8 až 10 účinkujícími na uvádění [[Serenáda|serenád]]. [[Opera|Opera se]] dále rozvíjela s regionálními styly v Itálii, Francii a německy mluvících zemích. Vzrostla popularita ''[[Opera buffa|opery buffa]]'', formy komické opery. [[Symfonie]] vznikla sama o sobě jako hudební forma a [[Koncert (hudební skladba)|koncert]] se rozvinul vyvinut jako prostředek pro ukázky dovedností virtuózního hraní. Orchestry již nepotřebovaly [[cembalo]] (které bylo součástí tradičního ''continua'' v barokním stylu) a často je vedl houslista první houslista (nyní nazývaný koncertní mistr).<ref name="Grout73p463">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], p. 463</ref>
Klasicistní hudebníci nadále používali mnoho nástrojů z období baroka, jako bylo violoncello, kontrabas, zobcová flétna, pozoun, tympány, fortepiano (předchůdce moderního [[Klavír|piana]]) a varhany. Zatímco některé barokní nástroje se přestaly používat (např. theorbo a rankett), mnoho barokních nástrojů bylo změněno na verze, které se dodnes používají, jako například barokní housle (které se staly [[Housle|houslemi]]), barokní hoboj (který se stal [[Hoboj|hobojem]]) a barokní trubka, ze které se stala regulární klapková trubka. Během klasicismu byly strunné nástroje používané v orchestru a [[Komorní hudba|komorní hudbě,]] jako jsou [[Smyčcové kvarteto|smyčcové kvartety,]] standardizovány na čtyři nástroje, které dodnes tvoří smyčcovou sekci [[Orchestr|orchestru]]: housle, violu, violoncello a kontrabas. Byly vyřazeny strunné nástroje z barokní éry, jako např. pražcové, zahnuté [[Viola da gamba|violy]]. Mezi dechové nástroje patřil [[basetový klarinet]], [[basetový roh]], klarinet d'amour, klasický [[klarinet]], [[chalumeau]], flétna, hoboj a fagot. Klávesové nástroje tvořily [[klavichord]] a fortepiano. Zatímco [[cembalo]] bylo stále používáno v doprovodném basovém doprovodu v padesátých a šedesátých letech 18. století, na konci století bylo vyřazeno. Žesťové nástroje zahrnovaly [[buccin]], [[Ofiklejda|ofiklejdu]] (náhrada za basový [[serpent]], který byl předchůdcem [[Tuba|tuby]]) a přírodní roh.
V klasické éře se dřevěné nástroje staly rafinovanějšími. Zatímco nástroje s dvojitým plátkem, jako je [[hoboj]] a [[Fagot|fagot,]] se v baroku částečně standardizovaly, [[Klarinet|klarinetová]] rodina jednotrubkových nástrojů se široce nepoužívala, dokud [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]] nerozšířil jejich roli v orchestrálním, komorním a koncertním prostředí.
Hlavní skladatelé tohoto období jsou [[Wolfgang Amadeus Mozart]], [[Ludwig van Beethoven]], [[Joseph Haydn]], [[Christoph Willibald Gluck]], [[Johann Christian Bach]], [[Luigi Boccherini]], [[Carl Philipp Emanuel Bach]], [[Muzio Clementi]], [[Antonio Salieri]] a [[Johann Nepomuk Hummel]], [[Carl Maria von Weber]], [[Michail Ivanovič Glinka]].
Nejvýznamnějšími skladateli v českých zemích, kteří se z velké části prosadili a proslavili ve světě, byly [[Jan Václav Stamic]], [[Jiří Antonín Benda]], [[František Xaver Brixi]], [[Josef Mysliveček]], [[Jan Křtitel Vaňhal]], [[Leopold Koželuh]], [[Jakub Jan Ryba]] a [[Antonín Rejcha|Antonín Rejcha.]]
====
{{Viz též|Hudební romantismus}}
[[Hudební romantismus]] od zhruba první dekády 19. století do počátku 20. století byl charakterizován zvýšenou pozorností k rozšířené melodické linii, jakož i výrazovým a emotivním prvkům, které spojují [[romantismus]] s jinými uměleckými formami. Hudební formy se začaly lámat od forem období klasicismu (i když byly kodifikovány), přičemž skladatelé psaly i volné formy, jako jsou [[Nokturno|nokturna]], [[Fantazie (skladba)|fantazie]] a [[Preludium|preludia]], kde byly ignorovány nebo minimalizovány přijaté myšlenky o expozici a vývoji témat.<ref name="Swafford200">[[Classical music#Swafford|Swafford]], p. 200</ref> Hudba se stala více chromatickou, disonantní a tónově barevnější, s napětím (s ohledem na přijaté normy starších forem) při nárůstu počtu [[Předznamenání|předznamení]].<ref name="Swafford201">[[Classical music#Swafford|Swafford]], p. 201</ref> Umělecká píseň (neboli ''Lied'') dozrála v této éře, stejně jako epické rozsahy [[Grand opera]], vrcholně předčená [[Prsten Nibelungův|''Prstenem Nibelungův'']], operním cyklem [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]].<ref name="Grout73p595">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], pp. 595–612</ref>
V 19. století se hudební instituce dostaly z kontroly bohatých patronů, protože skladatelé a hudebníci mohli stavět své životy nezávisle na šlechtě. Rostoucí zájem o hudbu ze strany rostoucí střední třídy po celé západní Evropě vedl k vytvoření organizací pro výuku, provádění a uchování hudby. Klavír, který dosáhl své moderní konstrukce v této éře (částečně kvůli průmyslovému pokroku v [[Metalurgie|metalurgii]]), se stal velmi populární u střední třídy, jejíž požadavky na nástroj pobídly mnoho tvůrců klavíru. Mnoho [[Symfonický orchestr|symfonických orchestrů]] datuje své založení do této éry.<ref name="Swafford201">[[Classical music#Swafford|Swafford]], p. 201</ref> Někteří hudebníci a skladatelé byli hvězdami těch dnů; někteří jako [[Ferenc Liszt|Franz Liszt]] a [[Niccolò Paganini]] naplnili obě role.<ref name="Grout73p543">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], p. 543</ref>
Evropské kulturní myšlenky a instituce začaly následovat koloniální expanzi do dalších částí světa. Došlo také ke vzestupu, zejména ke konci éry, nacionalismu v hudbě (ohlasování, v některých případech i politických sentimentů té doby), jak skladatelé jako [[Edvard Grieg]], [[Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov|Nikolaj Rimsky-Korsakov]] a [[Antonín Dvořák]] ve svých skladbách ohlasovali tradiční lidovou hudbu svých domovin.<ref name="Grout73p634">[[Classical music#Grout73|Grout (1973)]], pp. 634, 641–42</ref>
[[Soubor:Dublin_Philharmonic_Orchestra_performing_Tchaikovsky's_Symphony_No_4_in_Charlotte,_North_Carolina.jpg|vlevo|náhled| Dublinský filharmonický orchestr ]]
V romantické době převzal moderní [[klavír]] se silnějším, trvalějším tónem a širší škálou převzal roli zvukově jemnějšího předchůdce, fortepiana. V orchestru zůstaly zachovány stávající klasické nástroje a sekce (smyčcové sekce, dřevěné nástroje, žesťové a bicí nástroje), ale tyto sekce byly obvykle rozšířeny, aby vytvořily plnější a větší zvuk. Například zatímco barokní orchestr mohl mít jen dva kontrabasisty, romantický orchestr mohl mít až deset. "Jak se hudba stávala výrazněji, standardní paleta orchestru nebyla pro mnoho romantických skladatelů dostatečně bohatá."<ref name="classicfm.com">{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.classicfm.com/discover/periods/romantic/romantic-music-beginners-guide/#FaXJhIVlfVSph9bq.97
}}</ref>
Rodiny nástrojů používaných zejména v orchestrech rostly; proces, který vyvrcholil na počátku 20. století, s velmi velkými orchestry používanými pozdně romantickými a modernistickými skladateli. Začalo se objevovat širší spektrum bicích nástrojů. Žestě převzaly větší role, protože zavedení otočných klapek jim umožnilo zahrát širší rozsah not. Velikost orchestru (typicky kolem 40 v klasickém období) narostla na více než 100.<ref name="Swafford201">[[Classical music#Swafford|Swafford]], p. 201</ref> Například [[Gustav Mahler|Mahlerova]] [[Symfonie č. 8 (Mahler)|Symfonie č. 8]] z roku 1906 byla uvedena s více než 150 instrumentalisty a více než 400 členým sborem. Byly přidány nové dechové nástroje, jako je [[kontrafagot]], [[basklarinet]] a [[Pikola|pikoly]] a též i nové bicí nástroje, včetně [[Xylofon|xylofonu]], [[Vířivý buben|vířivého bubnu]], [[Celesta|celesty]] (zvonu podobný klávesový nástroj), [[Zvon|zvonu]], a [[Triangl (hudební nástroj)|trianglů]],<ref name="classicfm.com">{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.classicfm.com/discover/periods/romantic/romantic-music-beginners-guide/#FaXJhIVlfVSph9bq.97
}}</ref> velké orchestrální harfy, a dokonce i dechové strojů na [[Zvukový efekt|zvukové efekty]]. Od konce 19. století se v některých partiturách objevují [[Saxofon|saxofony]], obvykle vystupují spíše jako sólový nástroj než jako nedílná součást orchestru.
[[Wagnerova tuba]], modifikovaný člen rodiny rohů, se objevuje v cyklu [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]] ''[[Prsten Nibelungův]]''. Také hraje významnou roli v [[Symfonie č. 7 (Bruckner)|Symfonii č. 7 E dur]] [[Anton Bruckner|Antona Brucknera]] a je také používána v několika pozdně romantických a modernistických pracích Richarda Strausse, [[Béla Bartók|Bély Bartóka]] a jiných.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.wagner-tuba.com/
}}</ref> Kornet se objevoval pravidelně v partiturách 19. století, vedle partu trubky, které byly považovány za méně hbité, alespoň do konce století.
Mezi přední skladatele této éry patří [[Gioacchino Rossini]], [[Petr Iljič Čajkovskij]], [[Jacques Offenbach]], [[Fryderyk Chopin|Frédéric Chopin]], [[Hector Berlioz]], [[Franz Schubert]], [[Robert Schumann]], [[Felix Mendelssohn-Bartholdy]], [[Ferenc Liszt|Franz Liszt]], [[Giuseppe Verdi]], [[Bedřich Smetana]], [[Richard Wagner]], [[Johannes Brahms]], [[Antonín Dvořák]], [[Zdeněk Fibich]], [[Edvard Grieg]] a [[Johann Strauss mladší]]. [[Gustav Mahler]] a [[Richard Strauss]] jsou běžně považováni za tzv. přechodové skladatele, jejichž hudba kombinuje pozdně romantické a rané modernistické prvky.
=== 20. a 21. století ===
[[Soubor: panorama musicians.jpg|náhled|upright=1.3|Zleva doprava: první řada [[Claude Debussy]], [[Gustav Mahler]] a [[Sergej Prokofjev]]; druhá řada [[Maurice Ravel]], [[Jean Sibelius]] a [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igor Stravinskij]]; třetí řada: [[Leoš Janáček]], [[Béla Bartók]] a [[Dmitrij Šostakovič]]]]
==== Modernistická éra ====
Modernistická klasická hudba zahrnuje širokou škálu postromantických stylů a zahrnuje pozdně romantické, impresionistické, expresionistické a neoklasicistické styly kompozice. Modernismus znamenal éru, kdy mnoho skladatelů odmítlo určité hodnoty období běžné praxe, jako je tradiční tonalita, melodie, instrumentace a struktura. Někteří hudební historikové považují hudební modernismus za období sahající od asi 1890 do 1930 ({{sfn|Károlyi|1994}}; {{sfn|Meyer|1994}}). Jiní se domnívají, že modernismus skončil jednou nebo druhou ze dvou světových válek. {{sfn|Albright|2004|loc=13}} Ještě jiné instituce tvrdí, že modernismus není spojen s žádnou historickou érou, ale spíše „''postoj'' skladatele; živý konstrukt, který se může vyvíjet v čase“({{sfn|McHard|2008|loc=14}}). Přes jeho pokles v poslední třetině 20. století zůstalo na konci století aktivní jádro skladatelů, kteří pokračovali v rozvíjení myšlenek a forem modernismu, jako je [[Pierre Boulez]], [[Pauline Oliveros]], [[Tóru Takemicu|Toru Takemitsu]], George Benjamin, Jacob Druckman, Brian Ferneyhough, George Perle, Wolfgang Rihm, Richard Wernick, Richard Wilson a Ralph Shapey. {{sfn|Botstein|2001}}
Během této doby dominovaly dvě hudební hnutí: [[Impresionismus (hudba)|impresionismus]], který započal kolem roku 1890 a [[Expresionismus (hudba)|expresionismus,]] který začal kolem roku 1908. Bylo to období různých reakcí při provokování a reinterpretaci starších etap hudby, inovací, které vedly k novým způsobům organizace a přibližování harmonické, melodické, zvukové a rytmické aspekty hudby a změny estetických světonázorů v těsném vztahu k většímu identifikovatelnému období [[Moderna|modernismu]] v umění času. Rozhodující slovo, které je s ním nejvíce spojeno, je „inovace“. {{Sfn|Metzer|2009}} Jeho hlavním rysem je „lingvistická pluralita“, což znamená, že žádný [[hudební žánr]] nikdy nezískal dominantní postavení. {{Sfn|Morgan|1984}}
V prvních letech modernistického období pokračoval růst velikosti orchestru, který dosáhl vrcholu v prvních dvou desetiletích 20. století. Saxofony, které se objevily jen vzácně během 19. století, se běžně používaly jako doplňkové nástroje, ale nikdy se nestaly trvalými členy orchestru. Přestože se v některých dílech objevují pouze jako sólové nástroje, například orchestrace [[Maurice Ravel|Mauricea Ravla]] v [[Modest Petrovič Musorgskij|Musorgského]] ''[[Obrázky z výstavy|Obrázcích z výstavy]]'' a ''Symfonické tance'' [[Sergej Rachmaninov|Sergeje Rachmaninoffa]], byl saxofon zahrnut v dalších dílech, jako je balet [[Romeo a Julie (balet)|Romeo a Julie]] [[Sergej Prokofjev|Sergeja Prokofjeva]] a mnoho dalších děl jako člen orchestrálního souboru. V některých skladbách, jako je Ravelovo ''[[Bolero (Ravel)|Bolero]]'' hrají dva i více saxofonů různých velikostí k vytvoření celé sekce, jako ostatních sekcí orchestru. [[Eufonium|Euphonium]] fuguruje v několika skladbách z pozdního [[Romantismus (hudba)|romantismu]] a z [[Hudba 20. století|20. století]], obvykle hraje části označené jako „tenorová tuba“, např. skladby The ''Planets'' [[Gustav Holst|Gustava Holsta]] a ''Ein Heldenleben'' [[Richard Strauss|Richarda Strausse]].
Mezi přední skladatele počátku 20. století patří [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igor Stravinsky]], [[Claude Debussy]], [[Leoš Janáček]], [[Bohuslav Martinů]], [[Sergej Rachmaninov]], [[Sergej Prokofjev|Sergej Prokofiev]], [[Arnold Schoenberg]], [[Heitor Villa-Lobos]], [[Anton Webern]], [[Alban Berg]], [[Paul Hindemith]], [[Aram Chačaturjan]], [[George Gershwin]], [[Béla Bartók]] a [[Dmitrij Šostakovič]] spolu s výše uvedenými Mahlerem a Straussem jako přechodové osoby z 19. století.
==== Postmoderní / moderní doba ====
Postmoderní hudba je období hudby, které začalo kolem roku 1930.<ref name="auto">{{Harvnb|Károlyi|1994}}</ref><ref name="auto1">{{Harvnb|Meyer|1994}}</ref> Sdílí charakteristiky s postmodernistickým uměním - to je umění, které přichází po a reaguje proti [[Moderna|modernismu]].
Některé autoři více či méně ztotožňují postmoderní hudbu se „současnou hudbou“ složenou po roce 1930, od konce 20. století do začátku 21. století.{{Sfn|Sullivan|1995|s=217}} {{Sfn|Beard and Gloag|2005}} Mezi různorodá hnutí postmoderní/současné éry patří neoromantismus, neostředověk, [[minimalismus]] a post minimalismus.
[[Soudobá klasická hudba]] na začátku 21. století byla často považována za součást všech hudebních forem po roce 1945.<ref>"Contemporary" in {{Harvnb|Du Noyer|2003}}</ref> Pozdějiší generace tento termín nyní správně odkazuje na současnou hudbu napsanou skladateli, kteří jsou ještě naživu; hudba, která se dostala do popředí v polovině sedmdesátých let. Zahrnuje různé variace [[Modernistická hudba|modernistické]], postmoderní, neoromantické a [[Eklekticismus (hudba)|eklekticistické hudby]].<ref>[[Leon Botstein]], "Modernism", §9: The Late 20th Century, ''Grove Music''.</ref>
==== Impresionismus ====
[[Impresionismus (hudba)|Impresionističtí]] skladatelé se podobně jako [[Impresionismus|impresionističtí malíři]] pokoušeli svým dílem zachytit prchavé pocity. Do značné míry lze k impresionistům řadit také skladatele italských [[Verismus|veristických]] oper jako jsou [[Pietro Mascagni]], [[Ruggero Leoncavallo]], [[Umberto Giordano]] a také [[Giacomo Puccini]].
===== Významní skladatelé =====
* [[Ruggero Leoncavallo]] (1857–1919) – verismus
* [[Giacomo Puccini]] (1858–1924) – verismus
Řádek 284 ⟶ 256:
* [[Anton Webern]] (1883–1945)
==== [[Neoklasicismus (hudba)|Neoklasicismus]] ====
===== Významní skladatelé =====
[[Soubor:Igor Stravinsky LOC 32392u.jpg|náhled|[[Igor Stravinskij]]]]
Řádek 297 ⟶ 269:
* [[Benjamin Britten]] (1913–1976)
==== [[Modernistická hudba|Moderna]] ====
===== Významní skladatelé =====
[[Soubor:Dmitri Shostakovich credit Deutsche Fotothek adjusted.jpg|náhled|[[Dmitrij Šostakovič]]]]
Řádek 305 ⟶ 277:
* [[Dmitrij Šostakovič]] (1906–1975)
====
[[Serialismus]] je kompoziční technika, založená na uspořádání (zvaném řada nebo serie) výšek, délek, stupňů dynamiky, barev, způsobů hry, rytmické struktury apod. Uspořádání podle serijních pravidel má vést ke konsistenci a vnitřnímu řádu kompozice.
===== Významní skladatelé =====
* [[Arnold Schoenberg|Arnold Schönberg]] (1874–1951)
====
[[Avantgarda (hudba)|Hudební avantgarda]] je podobně jako ostatní avantgardy charakteristická revoltou proti tradičním postupům a hledáním odvážných nových forem. Americký skladatel [[John Cage]] například napsal skladbu [[4'33"]], která za dobu čtyř a půl minuty nabídne posluchači tři části, v nichž nezazní jediná nota, jediný zvuk.
Hudba Maďara [[György Ligeti]]ho je velmi známá díky filmu [[Stanley Kubrick|Stanleyho Kubricka]] [[2001: Vesmírná odysea (film)|2001: Vesmírná odysea]], ve kterém byla použita.
===== Významní skladatelé =====
[[Soubor:Boulez25oct2004.jpg|vpravo|náhled|[[Pierre Boulez]]]]
Řádek 324 ⟶ 296:
* [[Pierre Boulez]] (1925– 2016)
==== Minimalismus ====
Pojem „[[Minimalismus (hudba)|minimalismus]]“ zavedl na konci šedesátých let Michael Nyman, tehdy hudební kritik, později jeden ze známých minimalistických skladatelů. Označuje hudbu vyznačující se nápadným opakováním jednoduchých základních motivů.
Ačkoliv byla minimalistická hudba původně jednou z nejtvrdších odnoží avantgardy a tudíž také zasvěcena jen nejzatvrzelejším fanouškům moderních stylů klasické hudby, postupně se zejména díky práci skladatelů jako je [[Philip Glass]] a hudebních těles jako [[Kronos Quartet]] dostala do popředí zájmu širší veřejnosti. Minimalistické kompozice dnes otevřeně citovány a užívány v populárním umění (např. film [[Truman show]] nebo seriál [[Battlestar Galactica]]).
===== Významní skladatelé =====
[[Soubor:Philip_Glass_1.jpg|vpravo|náhled|[[Philip Glass]]]]
Řádek 351 ⟶ 323:
Další současní skladatelé
* [[Wim Mertens]] (* 1953)
=== Časová osa ===
Řádek 529 ⟶ 495:
{{Překlad|it|Musica classica|112615609|en|Classical Music|957312491}}
<references />
===Zdroje===
* {{citace monografie|ref={{harvid|Albright|2004}}|reference=Albright. 2004.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Botstein|2001}}|reference=Botstein, Leon. 2001. ''The New Grove Dictionary of Music and Musicians'', second edition, edited by [[Stanley Sadie]] and [[John Tyrrell (musicologist)|John Tyrrell]]. London: Macmillan Publishers.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Beard and Gloag|2005}}|reference=Beard, David, and Kenneth Gloag. 2005. ''Musicology: The Key Concepts''. New York: Routledge. {{ISBN|978-0-415-31692-7}}.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Bowles|1954}}|reference=Bowles, Edmund A. 1954. "Haut and Bas: The Grouping of Musical Instruments in the Middle Ages". ''Musica Disciplina'' 8: 115–40.}}
*{{citace monografie|ref={{harvid|Du Noyer|2003}}|reference=Du Noyer, Paul (ed.). 2003. ''The Illustrated Encyclopedia of Music: From Rock, Pop, Jazz, Blue, and Hip-Hop to Classical, Folk, World, and More''. London: Flame Tree. {{ISBN|978-1-904041-70-2}}.}}
* {{cite book|title=A History of Western Music|first=Donald Jay|last=Grout|authorlink=Donald Jay Grout|publisher=W. W. Norton|year=1973|isbn=978-0-393-09416-9|ref=Grout73|url=https://archive.org/details/historyofwestern00grou}} (limited book preview)
* {{cite book|title=A History of Western Music|last1=Grout|first1=Donald J.|last2=Palisca|first2=Claude V.|authorlink2=Claude V. Palisca|year=1988|publisher=W. W. Norton|isbn=978-0-393-95627-6|ref=harv|url=https://archive.org/details/historyofwestern0004grou}} (limited book preview)
* {{Cite book|last=Johnson|first=Julian|year=2002|title=Who Needs Classical Music?: Cultural Choice and Musical Value|publisher=Oxford University Press|ref=harv}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Hall, Neitz, and Battani|2003}}|reference=Hall, John R., Mary Jo Neitz, and Marshall Battani. 2003. ''Sociology on Culture''. Sociology/Cultural Studies. London and New York: Routledge. {{ISBN|978-0-415-28484-4}} (cloth); {{ISBN|978-0-415-28485-1}} (pbk).}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Károlyi|1994}}|reference=[[Ottó Károlyi|Károlyi, Ottó]]. 1994. ''Modern British Music: The Second British Musical Renaissance – From Elgar to P. Maxwell Davies''. Rutherford, Madison, Teaneck: Farleigh Dickinson University Press; London and Toronto: Associated University Presses. {{ISBN|0-8386-3532-6}}.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Katz|1946}}|reference=[[Adele T. Katz|Katz, Adele]] (1946; reprinted 2007), ''Challenge to Musical Tradition – A New Concept of Tonality''. Alfred A. Knopf/reprinted by Katz Press, 444pp., {{ISBN|1-4067-5761-6}}.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Kennedy|2006}}|reference=[[Michael Kennedy (music critic)|Kennedy, Michael]] (2006), ''The Oxford Dictionary of Music'', 985 pages, {{ISBN|0-19-861459-4}}}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|McHard|2008}}|reference=McHard. 2008. {{Full citation needed|date=April 2020|reason=Short citation in the text does not have a corresponding target here in the reflist}}.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Metzer|2009}}|reference=Metzer, David Joel. 2009. ''Musical Modernism at the Turn of the Twenty-first Century''. Music in the Twentieth Century 26. Cambridge and New York: Cambridge University Press. {{ISBN|978-0-521-51779-9}}.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Meyer|1994}}|reference=Meyer, Leonard B. 1994. ''Music, the Arts, and Ideas: Patterns and Predictions in Twentieth-Century Culture'', second edition. Chicago and London: University of Chicago Press. {{ISBN|0-226-52143-5}}.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Morgan|1984}}|reference=Morgan, Robert P. 1984. "Secret Languages: The Roots of Musical Modernism". ''[[Critical Inquiry]]'' 10, no. 3 (March): 442–61.}}
* {{citace monografie|ref={{harvid|Sullivan|1995}}|reference=Sullivan, Henry W. 1995. ''The Beatles with Lacan: Rock 'n' Roll as Requiem for the Modern Age''. Sociocriticism: Literature, Society and History Series 4. New York: Lang. {{ISBN|0-8204-2183-9}}.}}
* {{cite book|title=The Vintage Guide to Classical Music|first=Jan|last=Swafford|authorlink=Jan Swafford|publisher=Vintage Books|location=New York|year=1992|isbn=978-0-679-72805-4|ref=Swafford}}
===Literatura===
*{{citace monografie|titul=Handbook to Life in Ancient Mesopotamia|autore=Stephen Bertman|vydavatel=Oxford University Press|rok=2005|ISBN=978-0-19-518364-1|cid=Bertman}}
| |||