V historiíhistorii být vedoucím či vysokým státním úředníkem znamenalo velkou moc: Vysocí státní úředníci byli do značné míry sami svými pány a [[de facto]] vládci přidělené oblasti. Proto také své moci i zneužívali, a byli za to kritizováni: Například [[John Emerich Edward Dalberg-Acton|lord Acton]] je znám výrokem {{citát v řádku|Moc [[korupce|korumpuje]] a absolutní moc korumpuje absolutně.}} Dotčení pohlaváři si tedy časem vymohli právo na ochranu i před slovními útoky, což vyeskalovalo až k odposlechům a zátahům [[tajná policie|tajné státní policie]] na jedné straně, a na druhé straně k agitacím, jak je vidět na osudech [[Karel Havlíček Borovský|K. H. Borovského]], a jak satiricky popisuje [[Jaroslav Hašek|Hašek]] ve [[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Švejkovi]].
Moc i těch nejvyšších úředníků v dnešní době bývá omezená [[zákon]]y a [[demokracie|demokratickými]] principy.
