Vitráž: Porovnání verzí

 

== Historie ==

[[Soubor:Ukřižování, vitráž Bartoloměj Kolín.jpg|220px|náhled|upright|Vitráž z [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v Kolíně, z doby [[Karel IV.|Karla IV.]]; v [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]]]

Barevné mozaikové výplně oken se objevují již v době římské [[Starověk|antiky]], kdy se užívaly k osvětlení v budovách lázní. Technologie vitráže se dále rozvíjela spolu se skleněnou mozaikou v nástupnických zemích Římské říše v Evropě i v [[Byzanc|Byzantské říši]]. Ze 6. století je doložena v byzantském chrámu Hagia Sofia v [[Konstantinopol]]i, z 10. století pochází nejstarší středoevropský příklad sklomalby technikou švarclotu ze Štrasburku. Největší rozvoj vitráže od konce 12. století a zejména ve ve 13. století souvisí se stavbou středověkých [[Katedrála|katedrál]], jejichž okna byla považována za zdroj vyzařování nebeské krásy na zemi<ref>Rosario Assunto: Die Theorie des Schönen im Mittelalter. DuMont Verlag Köln a.R. 1987</ref>. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, skleněné tabulky nutno spojovat olověnými příčkami a rámečky. Rozvoj vitráží byl vysvětlenn francouzským ideologem katedrální architektury, opatem [[Suger]]em ze St. Denis u Paříže. Přikládal světlu a barvám zářícím z velkých chrámových oken mimořádný význam teologický a liturgický. Výroba barevných skel byla podmíněna zdokonalením techniky barvení ( převažovaly barvy modrá, červená a žlutá) a spojování skel, vyprofilovalo se jako samostatné [[umělecké řemeslo]], označované za sklenářství, sklenáři se latinsky nazývali ''vitreatores''. U figurálních výjevů z jednobarevných skel byla důležitá malba jejich tváří a stínování oděvů, které se provádělo technikou [[švarclot]]u, byla to černá barva smaltu z oxidů kovů, skleněného prášku a pojiva, vypalovala se se na skle při teplotě 600° C.

 

Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.

 

== Tradiční technologie ==

[[Soubor:Newname.ext.jpg|náhled|Sestavování vitráže]]

U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různobarevných plochých [[Ploché sklo|skel]] podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do [[Olovo|olověných]] pásků s [[Profil|průřezem]] ve tvaru písmene H, které se ve spojích [[Pájení|pájí]] [[cín]]em. U novějších vitráží se kvůli trvanlivosti povrch olověných pásků cínuje, případně se používá profilů z [[měď|mědi]], [[mosaz]]i nebo [[Zinek|zinku]]. Osazované otvory musí být přizpůsobeny větší tloušťce a váze vitráží.

 

== Tiffany ==