Vitráž: Porovnání verzí

 

'''Vitraj'''<ref name="rfr1">{{IJP|vitraj}}</ref> (z [[francouzština|franc.]] ''vitrail'' stejného významu) nebo nepřesné<ref>http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6849</ref> (hovorové<ref name="Akad.">Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)</ref>), ale mnohem běžnější '''vitráž'''<ref name="rfr1" /> (fr. psané ''vitrage'' znamená zasklení, prosklená plocha) je výtvarně pojednaná skleněná výplň okna nebo předmětu. Výplň okna bývá skládaná jako mozaika z čirých, častěji různobarevných, často i malovaných malých skel v olověných páskách a v olověném obvodovém rámu. Používala se od nejstarších dob jako dekorativní výplň oken významných staveb, v nové době je alternativou skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich zhotovení.

== Historie ==

[[File:Musee-de-l-Oeuvre-Notre-Dame-Strasbourg-IMG 1465.jpg|thumb|Okno ze 13. století, z katedrály ve [[Štrasburk]]u]]

[[Soubor:Vitraj v Katedrale sv. Vita v Praze.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Alfons Mucha|Muchova]] vitráž v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále sv. Víta]] v Praze]]

Barevné mozaikové výplně oken se objevují již v době římské [[Starověk|antiky]], kdy se užívaly k osvětlení v budovách lázní. Technologie vitráže se dále rozvíjela spolu se skleněnou mozaikou v nástupnických zemích Římské říše v Evropě i v [[Byzanc|Byzantské říši]]. Ze 6. století je doložena v byzantském chrámu Hagia Sofia v [[Konstantinopol]]i, z 10. století pochází nejstarší středoevropský příklad sklomalby technikou švarclotu ze Štrasburku. Největší rozvoj vitráže od konce 12. století a zejména ve ve 13. století souvisí se stavbou středověkých [[Katedrála|katedrál]], jejichž okna byla považována za zdroj vyzařování nebeské krásy na zemi<ref>Rosario Assunto: Die Theorie des Schönen im Mittelalter. DuMont Verlag Köln a.R. 1987</ref>. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, skleněné tabulky nutno spojovat olověnými příčkami a rámečky. Rozvoj vitráží byl vysvětlenn francouzským ideologem katedrální architektury, opatem [[Suger]]em ze St. Denis u Paříže. Přikládal světlu a barvám zářícím z velkých chrámových oken mimořádný význam teologický a liturgický. Výroba barevných skel byla podmíněna zdokonalením techniky barvení ( převažovaly barvy modrá, červená a žlutá) a spojování skel, vyprofilovalo se jako samostatné [[umělecké řemeslo]], označované za sklenářství, sklenáři se latinsky nazývali ''vitreatores''. U figurálních výjevů z jednobarevných skel byla důležitá malba jejich tváří a stínování oděvů, které se provádělo technikou [[švarclot]]u, byla to černá barva smaltu z oxidů kovů, skleněného prášku a pojiva, vypalovala se se na skle při teplotě 600° C.