Pomerančová válka: Porovnání verzí

{{Neověřeno}}{{Infobox - válka

| střetnutí = Pomerančová válka

| konflikt = [[Válka druhé koalice]]

| trvání = 20.5. 1801 - 9.6. 1801

| místo = [[Portugalsko]], [[Jižní Amerika]]

| výsledek = Vítězství Španělska v Evropě, vítězství Portugalska v Americe, [[smlouva z Badajoz]]

| území =

| strana1 = [[Soubor:Flag Portugal (1707).svg|22px|okraj]] [[Portugalské království]]

| strana3 =

| strana4 =

| velitel1 = [[Soubor:Flag Portugal (1707).svg|22px|okraj]] [[João Carlos de Bragança]]

| velitel3 =

| velitel4 =

| síla1 = 80 000

| síla2 = 200 000

| síla3 =

| síla4 =

| ztráty1 =

| ztráty2 =

| ztráty3 =

| ztráty4 =

| poznámky =

'''Pomerančová válka''' (portugalsky: ''Guerra das Laranjas''; francouzsky: ''Guerre des Oranges''; španělsky: ''Guerra de las Naranjas'') byl krátký ozbrojený konflikt mezi [[Španělsko|Španělskem]] a [[Portugalsko|Portugalskem]] roku [[1801]]. Šlo o součást [[Válka druhé koalice|války druhé koalice]] během [[Francouzské revoluční války|francouzských revolučních válek]]. Započal tím, že vojska španělského království, které bylo spojencem Francie, zaútočila s podporou Francouzů na Portugalsko. Díky velké početní přesile zvítězilo Španělsko.

Roku 1789 vypukla ve Francii revoluce a roku 1792 se Francie stala republikou, což vyvolalo nevoli většiny evropských [[Monarchie|monarchií]] včetně Španělska a Portugalska. Rozpoutaly proti Francii válku, v níž však Francie brzy získala navrch a Španělsko válku s Francií prohrálo. Uzavřelo s ní mír, postupně se stávalo stále závislejší na Francii a stalo se jejím spojencem. Portugalsko bylo posledním britským spojencem v západní Evropě a s Británií obchodovalo. V roce 1800 předal [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] a španělský ministerský předseda [[Manuel Godoy|Godoy]] Portugalsku ultimátum, aby přestalo podporovat Velkou Británii. Portugalsko však odmítlo.

Brzy ráno 20. května zaútočila španělská armáda na Portugalsko. Prvním terčem útoku byla město [[Elvas]], [[Campo Maior]], [[Olivenza]] a [[Juromenha]]. Portugalská obrana v druhých dvou jmenovaných městech však byla slabá a čítala jen několik set vojáků, především z místních milic. Města Olivenza a Juromenha brzy padla do rukou Španělů. Na Campo Maior útočily dvě španělské divize a po 17 dnech bojů ho ovládly. Největší část Godoyovy armády útočila na město a zároveň pevnost Elvas, kteréjež bránil portugalský generál [[Francisco de Noronha]]. Portugalcům se podařilo španělský útok na Elvas zastavit a zahnat španělskou armádu na ústup. Ta se stáhla do bezpečné vzdálenosti od pevnosti a zbytek války se neodvážila dalšího útoku. Boje se i na jiných místech dostaly do patové situace, španělské síly sice ovládaly či oblehly několik měst, ale dále nepostupovaly. Godoy nicméně právě v té době utrhl nějaké pomeranče ze sadu nedaleko pevnosti Elvas a poslal je [[Marie Luisa Parmská|španělské královně]] se zprávou, že bude postupovat na [[Lisabon]]. Tak dostala válka jméno pomerančová.