1. srpna se horolezci vybrali brzo z rána k výstupu pod vedením Van Rooijena. Některé zkušenější lezce okamžitě zarazilo umístění fixních lan, která začínala už na bezpečných místech s minimálním sklonem. Při lezení Butylkou se naopak ukázalo, že horní partie zajištěny nejsou. Van Rooijen se zde setkal se Španělem Albertem Zerainthem, který se o výstup pokoušel sólo bez zastávky ve čtvrtém táboře. Vytvořila se dlouhá fronta se ZerainthemZerainthem a Rooijenem na špici a Američanem Chrisem Klinkem na konci. Postup celé skupiny se kvůli absenci lan zastavil a začali nabírat nebezpečné zpoždění. ZeraintheZerainthe a Rooijen se nakonec shodli, že je potřeba dostat lana z nižších partií pomocí lidského řetězu nahoru. Klinke začal uvolňovat lana na konci a posílat je po ostatních lezcích směrem vzhůru. Postup skupiny se obnovil až kolem 8 hodin. Klinke a jeho dva kolegové z americké výpravy zhodnotili situaci a svůj pokus vzdali. Srb Dren Mandić se rozhodl použít ke zbytku výstupu kyslíkový přístroj. Odpoutal se od fixního lana, aby ho ostatní mohli obejít. Při tom však ztratil rovnováhu, narazil do členky norského týmu Cecilie Skogové a zřítil se z téměř stometrové výšky. Jeho výkřik upoutal pozornost vzdalujících se Američanů, kteří si všimli, že se Mandić po svém pádu postavil a mával rukama. Zbylí dva Srbové se rozhodli zrušit svůj výstup, slézt k Mandićovi a zkontrolovat jeho stav. Když k němu dorazili, ležel na zemi a nereagoval. Utrpěl smrtelná poranění hlavy, kterým několik sekund po pádu podlehl. Ačkoliv se v žádném případě nedoporučuje snášet mrtvá těla z takové výšky, Srbové se rozhodli Mandićovo tělo dostat do čtvrtého tábora. Jejich snahu pozorovali Američané, kteří se vrátili, aby jim s tělem pomohli. Se Srby byl i nosič Jehan Baig. Podle pozdějších výpovědí působil malátně, klopýtal a pletl se ostatním do cesty. V jednu chvíli narazil do jednoho z Američanů a téměř ho strhl na zem. Sám upadl a na šikmém svahu začal klouzat směrem k okraji. Neustále zrychloval a ačkoliv měl v ruce cepín, vůbec se nepokusil svůj pád nějak zastavit. Nakonec přepadl přes okraj a zřítil se do hlubiny. Jeho zvláštní chování v posledních momentech před pádem naznačuje, že mohl trpět efekty [[Vysokohorský otok mozku|vysokohorské nemoci]]<ref name=":0" /><ref name=":1" />.
