Emámalí Habíbí: Porovnání verzí

V polovině padesátých let dvacátého století do Šáhí zavítal reprezentační trenér olympijského [[zápas ve volném stylu|zápasu ve volném stylu]] Habíbolláh Bolúr s olympijským medailistou [[Abdolláh Modžtabaví|Abdolláhem Modžtabavím]] a pozvali ho do Sárí na střetnutí teheránských zápasníků s místními mazandaranskými zápasníky. Jako jediný z mazandarských zápasníků porazil teheránského soupeře a vysloužil si pozvánku do reprezentace. Aby se mohl připravit na íránskou olympijskou kvalifikaci v roce [[1956]], ho starosta Šáhí zaměstnal jako hasiče. Každý den dojížděl na kole do 20 km do Sárí, kde měl vytvořené podmínky pro přípravu. Při íránské olympijské kvalifikaci v Teheránu porazil všech 17 soupeřů a včetně úřadujícího mistra světa v olympijském volném stylu [[Džahánbacht Tovfíg|Džahánbachta Tovfíga]]. V opakovaném zápase o potrzení olympijské nominace mistra světa Tovfíga opět porazil a vysloužil si start na [[letní olympijské hry 1956|olympijských hrách v Melbourne]]. Při druhém zápasu s Tovfígem dostal přezdívku "Mazandaranský tygr" (ببر مازندران). V Melbourne startoval ve volném stylu ve váze do 67 kg jako mezinárodně neznámý zápasník. Hned v úvodním kole porazil na lopatky obhájce zlaté olympijské medaile Švéda [[Olle Anderberg|Olleho Anderberga]] a podobným způsobem si počínal i v dalších kolech. V závěrečném kole porazil před časovým limitem na lopatky osetského Sověta [[Alimbek Bestajev|Alimbeka Bestajeva]] a získal nečekanou zlatou olympijskou medaili. Stal se historicky prvním zlatým olympijským medailistou z Íránu. Zajímavostí je, že celý olympijský turnaj bojoval s vysokou horečkou a po jeho skončení musel být hospitalizován v nemocnici.<ref>http://archive.is/O25jW</ref>